Původně jsem zde chtěl zveřejnit článek o radostech a starostech spojených s novým kotětem, ale nějak nemám sílu to psát. Je mi na to až příliš chmurno. Posledním hřebíkem do rakve mého současného znechucení aktuálním děním bylo otevřené prohlášení jedné ženy, že je v pořádku trestat cizí děti na základě presumpce viny…
Stalo se to na Facebooku, ta žena je ročník 1978 a má dítě. Diskuse se vedla o článku, jehož obsahem je sdělení faktu, že ve varnsdorfské ubytovně Sport žijí jen starousedlíci a nedopouštějí se žádné kriminality, což tvrdí majitel a potvrzuje mluvčí městského úřadu. Lidem, kteří se tam již mnoho dní snaží o pogrom, je to samozřejmě, přesně v intencích principu kolektivní viny, jedno, a děti, které v té ubytovně žijí, jsou vystaveny stresu a strachu, aniž by se samy na problémech, jež situaci ve Šluknovském výběžku vyvolaly, jakkoli podílely. No, a představte si, že mně to připadá nespravedlivé a nefér. Také jsem se k tomu v těchto intencích vyjádřil, a zapředl jsem diskusi s výše zmíněnou ženou, jíž osobně nepokládám za nějakou výjimku, za extrémistku patřící kamsi do jednoho ze dvou zákoutí Gaussovy křivky, ale za vcelku typickou představitelku české populace. O tom svědčí i to, že reagovala pod článkem Drahomira Radka Horvátha, jehož by si nějaký “echt nácek“ do přátel nejspíš nepřidal.
Celé to začalo tím, že jeden z diskutérů napsal, že v té ubytovně osobně byl, a potvrdil, “že na té ubytovně Sport jsou převážně malé, nevinné a vystrašené děti.“
Na to odpověděla výše zmíněná žena, sama matka!, takto: “Pavle ty malé nevinné romské dětičky znám 🙂 a myslím si své, nebudu prezentovat, nebo se pohádáme.“
Zná? Ona je zná? Ne, jistě to neříká proto, že tam byla. Ona je “zná“ paušálně. Tedy má nějakou špatnou zkušenost (ohledně toho se nepřu) a na jejím základě odsuzuje děti, které ani neviděla. Já na ni a na dalšího diskutéra reaguji otázkou, jak by se cítili, kdyby někdo ohrožoval jejich děti proto, že někdo, koho ani sami neznají, někomu ublížil.
Následovala odpověď, že “romské dětičky ve většině případů kradou, nadávají sprostě, bijí spolužáky, kradou jim svačinky a jiné, takže až tak nevinné nebudou, v horším případě znásilní skoro dítě a nebo ubodají bábí nůžkama.“
Opakovaně jsem se dalšími dotazy ujišťoval, jestli to myslí opravdu vážně, tedy jestli na základě předpokladu viny schvaluje ubližování dětem, které nikdy neviděla, o nichž neví, jaké jsou, co dělají, jestli někomu ublížily či nikoli atd. Dotyčná zmiňovala další a další příklady o toho, jak nějací Romové páchali to či ono, jak nějaké romské děti okradli její dítě apod., přičemž se ani jednou nevyjádřila v tom smyslu, že by za hříchy jiných asi přeci jen neměly pykat děti, o jejichž hříších či nehříších neví zhola nic. A jí, stejně jako dalšímu diskutujícímu, připadlo trestání dětí, o jejichž vině či nevině není nic známo, zcela v pořádku.
Takže si to shrňme: Máme tady pogrom na spadnutí, nebýt policie, už k němu možná došlo. Lynčováni by byli mimo jiné i lidé z ubytovny Sport, kteří nezpůsobili nic z toho, o čem jde v souvislosti s Varnsdorfem řeč, tedy ani onen mačetový útok, to včetně dětí, z nichž některé možná (nevíme to!) ukradly spolužákovi svačinku a sprostě nadávaly… no, i kdyby, to je fakt na trest smrti! A ano, v souvislosti s davovým útokem na objekt plný lidí opravdu není od věci hovořit o smrti. K té může v takovém případě dojít velmi snadno. Ale ani vystavení strachu a dlouhodobému pocitu ohrožení není něco, co by si člověk, a už vůbec ne dítě, zasloužil za to, že někdo jiný z jeho etnika někomu ublížil.
K tomu všemu se samozřejmě pojí neblahé evokace temné minulosti v podobě vzpomínek na vraždění “špinavých zločinných Židáků“, kteří byli dnes nahrazeni “špinavými zločinnými Cigány“. Stejný model, stejné stereotypní myšlení, stejné vybíjení frustrace bez jakéhokoli rozlišování, stejný hnus. Vede mě to až k úvahám, zda je demokracie opravdu smysluplný model společenského uspořádání, když takoví lidé mohou svým hlasem ovlivňovat politiku (a, jak jsem přesvědčen, není jich málo). Zdá se, že lidé jsou v jádru povětšinou stejné bestie, jakými byli ve středověku. V dobách, kdy se daří, je tato monstrozita překryta tenkou vrstvou civilizovanosti, jež se však rychle rozplyne v období krize a narůstající frustrace.
Musím říci, že v současné době dostává můj humanismus opravdu zabrat; takže, milý čtenáři, pokud se domníváš, že děti v ubytovně Sport si zaslouží to, co se jim děje, pak i tobě, stejně jako dvěma diskutérům na Facebooku, s nimiž jsem se o tom bavil, patří tato má slova: “To vy jste odpad společnosti. Jste pytel sraček v obalu té správné barvy. Nic víc.“
Edit (15. 9. 2011): Jak mi došlo na základě upozornění jednoho komentátora, ve svém spravedlivém rozhořčení jsem vyvodil etický soud na základě nedostatečně obhájené implicitní premisy, že člověk, zastávající mravně zavrženíhodný postoj, je sám zavrženíhodný. Přestože si tedy myslím, že zde kritizovaný souhlas s ubližováním dětem na základě presumpce kolektivní viny je na morálně stejné úrovni jako tvrzení, že je v pořádku sexuální zneužívání dětí, uznávám, že může jít o zblbnutí, pomýlenost, nedostatečnost v úsudku atd., nemusí to tedy znamenat, že zastánce tohoto názoru je automaticky odsouzeníhodný. To, co však odsouzeníhodné bezpochyby je, je tento “pogromistický“ způsob myšlení – je styl myšlení, jenž je zavrženíhodný, znechucující a nesmírně nebezpečný a je třeba proti němu vystupovat jednoznačně a s nejvyšší možnou razancí. V žádném případě to není postoj, nad nímž by bylo možné mávnout rukou.