Na ulici vás může oslovit kde kdo: Svědek Jehovův, podezřelý prodejce tarifů, zloděj snažící se udat své zboží, partička maturantů… a také člověk, který tvrdí, že vybírá peníze na tu či onu bohulibou záležitost. Obezřelost se ve všech výše uvedených případech na místě.
Konkrétním impulsem k napsání tohoto článku byla zpráva, že se v ulicích pohybují falešní výběrčí peněz na projekt Zdravotní klaun (což je mimochodem projekt záslužný a podpořit jej můžete prostřednictvím jejich webu), ale týká se to všech podvodníků tohoto druhu: Není snadné je poznat. Podvodníci bývají často zkušení a přesvědčiví. Narazíte-li na velký stánek nějaké zavedené organizace, je pravděpodobné, že o podvod nejde, ale u potulných dvojic či trojic lidiček nabízejících za pár korun dobrý pocit z vykonání něčeho záslužného, nikdy nevíte. Samozřejmě, že všichni podvodníky nejsou a mnozí prezentují opravdu záslužnou věc. Takoví se ovšem neurazí, zachováte-li se tak, jak to dělám já:
“To vypadá jako záslužný projekt a rád jej podpořím. Ne, nechci vaši magnetku na ledničku, dejte mi odkaz na nějaký oficiální zdroj informací, jistě tam bude i číslo účtu. Mrknu se i na nějaké další reference a pokud budu spokojený, pošlu vám nějaké peníze převodem.“ Tečka.
No, a protože jsem mág a ne máčka, tak své slovo opravdu splním: Tedy – doma se podívám na příslušné stránky, vygooglím si nějaké reference a pokud shledám, že je to opravdu v pořádku, nějaké peníze pošlu.
Myslím, že je to mnohem lepší varianta, než dát někomu do ruky třeba padesátikorunu a pak přemýšlet, jestli ji dotyčný následně třeba neprochlastá.
Takže shrnuto: Peníze na dobročinnost dávám na ulici z ruky jen ve dvou případech. Jednak prodejcům Nového prostoru, od nichž si občas koupím časopis, a pak narazím-li na nějaký velký a oficiální stánek nějaké významné a prověřené organizace, přičemž z hovoru s jejími zástupci usoudím, že je to v pořádku. Potulní výběrčí mají smůlu.