Lidská ochota věřit vyprávěním s mytologickou strukturou je nezměrná a soudím, že nějak souvisí s naší evoluční minulostí. Pakliže se jedná o vyprávění, která mají na lidské konání pozitivní nebo alespoň neutrální dopad, nemám proti takovým mýtům námitek. Lze je chápat jako užitečný nástroj osobního rozvoje a individuace, jako způsob, skrze nějž se můžeme přiblížit k posvátnému. Existují však i mýty, jež jakoby pocházely od ďábla, míněno v křesťanském smyslu – tedy coby „Otce lží“. K těm patří i mýty rasistické.
V 19. století existoval mýtus o tom, že Židé přidávají krev zavražděných křesťanských panen do macesů. Přičemž „praktickou aplikací“ tohoto mýtu byla hilsneriáda. Dalším typickým mýtem tohoto druhu je mýtus o židovském spiknutí vtělený do nechvalně proslulých Protokolů sionských mudrců. Tento mýtus byl v nejhrůznější podobě „aplikován“ v podobě holocaustu, přetrvává však dodnes a to nejen v islámském světě, ale i u konspiračních teoretiků euroamerické provenience. U nás však běžný není a Židé jsou vesměs Čechy vnímáni spíše v pozitivním světle. Na rozdíl od Romů. Hovoří-li se o „anticikanismu“, hovoří se o něm zcela právem. Nelze popřít, že česká averze k romskému etniku je zčásti založena na reálných negativních zkušenostech, i když je třeba vzít v potaz, že negativní je více „na očích“ než neutrální či pozitivní, takže celková představa o romském etniku je bezpochyby zkreslená. Je také důležité připomenout, že uhlazení mafiáni „v bílých límečcích“ okrádají skrze korupci daňové poplatníky řádově více, než všichni příjemci sociálních dávek dohromady. Nicméně stereotypní podoba cikánského „nefachčenka“ a zloděje nekoření jen v těch či oněch reálných zkušenostech, ale také, a řekl bych, že především, v mytickém myšlení, konkrétně v mytickém archetypu obětního beránka, tedy někoho, kdo je dostatečně jiný, aby se na něj mohlo ukázat prstem a vložit na něj hříchy společnosti. Dříve to byl Žid, dnes je to Rom. A k tomu připojme představu o novém „zlatém věku“, který by nastal, kdyby byl svět „očištěn“ od „původců zla“, v tomto konkrétním případě: „Kdyby poctiví pracující lidé nemuseli ze svých krvavých daní živit příživníky.“ To, že těmito příživníky jsou ve skutečnosti lidé, kteří vydělávají na předražených státních zakázkách, kupodivu u „anticikanistů“ povětšinou nevyvolává ani zdaleka tak silné emoce, jako stereotypní představa „líného Cikána“…
Jedním z projevů tohoto mýtu o líném Cikánovi jsou například populární a nespočetněkrát, leč marně, vyvrácené hoaxy o tom, že Cikáni budou brát vysoké důchody. Další pověst tohoto typu, která mě doslova zvedla ze židle a přiměla napsat tento článek, si dovolím ocitovat v úplnosti:
„V sobotu jsem mluvil s paní, která pracuje na zákaznickém centru. Dozvěděl jsem se od ní o dalším způsobu, jak tento stát dává peníze cikánům. Tentokrát pomocí ČEZ. Cikán ví, že spotřebuje elektřiny za 2000 Kč měsíčně. Zajde na zákaznické centrum ČEZ a dá si žádost o zvýšení záloh na 4000 korun. S potvrzením o výši záloh jde na sociálku a požádá o podporu, protože na placení tak vysoké zálohy nemá. Sociálka mu klidně vyplácí měsíčně podporu 4000 Kč. Nikdo nic nekontroluje, neprověřuje. Cikán každý měsíc „zaplatí zálohu“. Na konci roku udělá ČEZ vyúčtování a zjistí, že cikán má 48 000 korun přeplatek. Tak vyplní složenku a pošle jí cikánovi, ten si pěkný balíček vyzvedne na poště!“
Objevil se na Facebooku a, jak jinak, vyvolal lavinu rozhořčených komentářů. Přitom stačí jen trocha kritického myšlení, abychom odhalili, že je to jen další z „urban legends“. Všimněme si například onoho konspiračního prvku: Jak v případě údajných vysokých důchodů, tak i zde je naznačeno jakési podivné spiknutí státu a Cikánů, i když ne tak explicitně. Důležitější je, že každý, kdo měl co do činění s ČSSZ a ČEZ, ví, že by něco takového prostě nemohlo projít. Zálohy jsou určovány podle spotřeby energie v předchozím roce a sociálka každý rok vyžaduje vyúčtování o přeplatku či nedoplatku elektřiny a plynu.
Zamýšlím se nad tím, jak tyto mýty vlastně vznikají. Jestli je to tak, že se někdo prostě probudí, dostane nápad napsat nějakou pomluvu a Cikánech, zveřejní ji a nechá ji žít vlastním životem. Možná ano, možná, že vliv hluboce zakořeněné nenávisti ve spojení s mýtickým myšlením skutečně vytváří takovéto příběhy. Faktem je, že badatelé zkoumající novodobé pověsti typu „kamarádovi mého kamaráda se stalo…“ už dávno zjistili, že pátrání po původcích těchto historek je naprosto beznadějné. Jejich počátek je tedy, zdá se, vpravdě mýtický. V tomto konkrétním případě bych si ale přeci jen dovolil rekonstruovat, jak pověst vznikla:
Někoho napadlo, že by bylo možné tímto způsobem vytáhnout od státu peníze. Nejspíš někoho, kdo nemá reálné zkušenosti s tím, jak ČSSZ pracuje. A řekl kamarádovi něco ve smyslu: „Kdybych byl socka, udělal bych to takto.“ A kamarád na to řekl: „Cikáni to určitě tak dělají, vždyť víš, jací jsou!“ A řekl to někomu dalšímu. V průběhu předávání se do pověsti vloudila „paní na zákaznickém centru“ (coby prvek zvěrohodnění celého vyprávění). No, a nakonec to nějaký dobrák sepsal a zveřejnil na internetu. Fáma je na světě a není síly, jež by ji zastavila, neboť, jak napsal již v prvním století před Kristem Vergilius: „Pověst, jíž žádná z příšer se rychlostí nemůže rovnat, / poněvadž rychlostí roste a chůzí nabývá síly, / nesmělá zprvu a malá, však záhy se do výše zvedne, / nohama po zemi kráčí a v mracích ukrývá hlavu.“ (Aeneis, Kniha IV, překlad Otmar Vaňorný)
Ač mám pocit, že bojuji s větrnými mlýny, přesto snažně prosím čtenáře, aby, setká-li se s nějakou historkou tohoto druhu, tedy s něčím, co má potenciál podněcovat nenávist mezi lidmi, nejprve zapojil rozum a ověřil fakta, a pak teprve klikl na svůdné tlačítko „Sdílet“ či to rozeslal přátelům mailem. Protože ono bezmyšlenkovité sdílení, k němuž současné informační technologie tolik svádějí, je v tomto případě participací na zlu, na zlu, jež nakonec nevyhnutelně vyústí v hození zápalné lahve…
—
Addendum: Abychom se vyhnuli obvyklému nedorozumění, je třeba pro ty, kterým to případně nedochází (a nepochybuji, že se takový čtenář objeví), ještě jednou a zcela explicitně zdůraznit, že tento článek pojednává o “urban legends” v souvislosti s Romy, a poukazuje na nebezpečnost těchto novodobých pověstí a mýtů. Takže ano, máte-li osobní nepříjemnou zkušenost s Romy, nepopírám to, netvrdím, že takové zkušenosti neexistují atd. Ale není to téma této úvahy. Tématem této úvahy, o němž můžeme pod článkem dále diskutovat, je jen a pouze šíření nebezpečných lží. Jasné?
—
Ještě malý dodatek k fámě o zálohách na elektřinu: Je tam v podobě, v jaké jsem ji na FB objevil. Tedy i s tou chybou v počtech 😉