Často kladené otázky ohledně šťastného hoodoo

Zítra tomu bude rok od mého sebezasvěcení do systému šťastného húdú. Dříve, než jej zrekapituluji, zveřejním své odpovědi na často kladené otázky – a že jich už bylo! Některým tématům se věnuji i v komentářích svého překladu prvních deseti kapitol Voudon Gnostic Workbooku, ale pokládám za vhodné je zveřejnit i takto pohromadě.

Co když budu chtít svůj vztah s Duchy šťastného húdú ukončit?

Pokud si kladeš takovou otázku, není vhodné, abys s tím vůbec začínal/a. Pokládám za pravděpodobné, že duchové na sebeiniciaci provedenou v takovém rozpoložení nebudou reagovat. Nejde jen o slova, jde o jejich bezvýhradné přijetí, přičemž jedinou klauzulí, která platnost smlouvy (implicitně, ale dle mého názoru logicky) omezuje, je skutečnost, že zavazuje obě strany. Tudíž pokud duchové prokazatelně nezlepší tvůj život, nevykáží žádnou zjevnou aktivitu, lze pokládat smlouvu za neplatnou a zprostit se tak všech závazků z ní plynoucích. Je ovšem také třeba dát duchům čas, aby se projevili. Ne snad, že by nemohlo dojít k zázraku třeba už první týden, ale obvyklejší je, že duchové vylepšují život postupně. Dej jim půl roku, pokud se nedostaví výsledky, pak lze říci, že duchové smlouvu neplní a je možné se na to vykašlat.

Pokud však duchové pro tebe pracovat budou a ty jim nepřičteš jejich zásluhy k dobru nebo dokonce smlouvu vypovíš, inu, pak můžeš přijít o to, co jsi získal/a. Tak už to u magických paktů chodí.

 

Může se stát, že mi duchové nebudou pomáhat?

Ano. Někteří lidé prostě nejsou pro tento typ magie zrozeni. Myslím ale, že to souvisí s předchozím – lidé, kteří mají rádi věci pod kontrolou a mají instinktivní zábrany pouštět si tyto síly k tělu, do toho pak jdou s podvědomými výhradami a hledáním zadních vrátek a na to se duchové mohou klidně vykašlat.

 

Co všechno mohou duchové dokázat? Mohu s jejich pomocí získat ženu, do které jsem zamilovaný nebo například vyléčit nevyléčitelnou nemoc?

Duchové šťastného húdú jsou velmi mocní, ale nejsou všemocní. Nejsou jediné síly působící na tomto světě. Obecně lze říci, že nesplní všechna přání už proto, že se některá přání mohou křížit se záměry jiných duchovních sil či přímo se záměry Duchů šťastného húdú pracujících pro někoho jiného. Jedna věc je zlepšit materiální podmínky (to lze na nespočet způsobů) či nalézt vhodného partnera či partnerku (nikoli však získat někoho konkrétního), jiná věc je splnit zcela konkrétní přání zcela konkrétním způsobem. V zásadě lze říci, že čím více cest vede k realizaci nějakého záměru, tím je pravděpodobnější, že duchové pomohou. Navíc je třeba brát v potaz to, že jádrem jejich působení je úprava pravděpodobnosti výskytu příznivých okolností v húdúistův prospěch. Pakliže je pravděpodobnost změny minimální či nulová, je těžké dosáhnout změny dané situace.

Stává se, že někdo uvažuje o sebezasvěcení z nějakého úzce specifikovaného důvodu (nešťastná láska, touha uzdravit někoho blízkého…). Nevím o tom, že by to fungovalo. Jiná věc je, zůstaneme-li u té nemoci, kdyby šlo o to získat peníze na nějakou nedostupnou léčbu, to by byla jiná, zde mají duchové spoustu možností. Ale opět – výsledky se nedostaví hned po prvním rituálu!

 

Zasvětil jsem se, udělal rituál a nic se nestalo!

Viz komentář k předchozím třem dotazům. Některé věci lze uskutečnit rychle, některé vyžadují čas a některé jsou z různých důvodů neuskutečnitelné.

 

Jaký úspěch lze očekávat při manipulativní magii, tedy ovlivňování něčí mysli?

To záleží na tom, o jakou mysl jde. Je mnohem snazší ovlivnit někoho, kdo nemá jasno, než někoho, kdo je v dané věci zcela rozhodnut. Takže pokud například zamilovaný muž chce magicky zmanipulovat ženu, kterou miluje, ale která má zcela jasno v tom, že jej nechce, ani Duchové šťastného húdú v této věci nic nezmohou. Druhá věc je, že i když k úspěchu dojde, efekt je vždy dočasný. Magicky zmanipulovat kohokoli do trvalého vztahu jakéhokoli druhu je prakticky nemožné.

 

Četl jsem, že praktikování šťastného húdú mění lidskou osobnost, že duchové nutí mága k nemravnostem atd… Je to pravda? Pociťuješ na sobě něco?

Duchové nejsou nemorální, jsou mimo-morální. Plní přání húdúisty – a často i přání tajná a nepřiznaná. Pakliže húdúista touží po něčem, co je obecně pokládáno za nemorální, duchové mu to nabídnou. Také často využívají cesty nejmenšího odporu, což může potenciálně vést i k řešením, které nejsou mravné či jsou na hraně zákona (nevím ale o tom, že by k něčemu takovému v praxi některého z mých známých húdúistů došlo). Podstatné je, co chce húdúista. Není problém některé nabídky s díky odmítnout. Lze říci, že praxe s duchy odkryje hodně z pravé přirozenosti mága, v duchách je – stejně jako ve víně – pravda…

Co se skutečných změn lidské přirozenosti týče, dochází k nim, ale zde nejde o morálnost-nemorálnost či lidskost-nelidskost, ale o otevřenost. Tak, jako se húdúista otevírá duchům, otevírá se i lecčemu dalšímu, mnoha novým zkušenostem. Osobně si myslím, že dochází k oslabování různých zábran a větší ochotě zkoušet nové věci.

Ohledně duchů a morálky je ještě třeba zmínit, že Duchové šťastného húdú nejsou agresivní. Nelze je dle mého názoru využít například ke kletbám destruktivního rázu. Osobně pociťuji po roce práce s duchy výrazné snížení vlastní hostility.

 

Je pravda, že duchové z člověka vysávají energii?

Ne. Duchové si s člověkem energie vyměňují. To je podstatný rozdíl. Chápeme-li životní energii jako schopnost být činorodý, sexuálně aktivní atd., jednoznačně dochází ke zvýšení životní energie. Rovněž dochází k zlepšení zdravotního stavu. Jistě – je to energie od duchů a je třeba, aby za ni byl člověk vděčný. Ale funguje to báječně.

Podotázka: Došlo by po přerušení práce s duchy ke snížení této energie?

Nepochybně.

 

Jak víš, že to všechno není jen blud? Jsou výsledky dokazatelné?

Nemohu ve vědeckém smyslu prokázat účinnost tohoto druhu magie. Disponuji pouze tím, čemu se říká „anekdotická evidence“, tedy unikátní a neopakovatelnou osobní zkušeností a zážitky. Podstatné je, že mně to ke spokojenosti a víře v účinnost této praxe bohatě stačí. Smyslem této činnosti je zlepšení kvality života a k té prokazatelně došlo – a stále dochází. Jistě by bylo možné vše pozitivní, co se mi za ten rok přihodilo, vysvětlit jako souhru náhod a důsledek neurolingvistického programování, ale to pro mě není podstatné. Víra v duchy a praxe s ní spojená mi přinášejí prospěch a činí mě lepším člověkem; pokud si někdo myslí, že je to blud, budiž, nemám nutkání takové tvrzení vyvracet – vlastně to ani není možné.

 

Je možné, že si ani neuvědomuješ, že tě duchové ničí, protože tě zcela ovládli? Že tě nutí tohle psát a ve skutečnosti jsi na tom špatně a ani si to neuvědomuješ?

To pochopitelně nelze zcela vyvrátit 😉 Ale existuje také něco jako zpětná vazba od okolí – a ta je jednoznačně pozitivní.

 

Nebojíš se, že skončíš v pekle? Bohu se to, co děláš, vůbec nelíbí!

Nebojím. Jsem přesvědčen, že po smrti se jedna moje část stane Duchem šťastného húdú, možná i předkem (coby duchovní entitou) a třeba i nějakým vyprofilovaným loa. Jiná moje část poputuje k Bohu a je možné, že něco ze mě (daimon) se bude reinkarnovat či jinak sbírat další zkušenosti. Spousta dalších částí prostě zanikne. Moje “já“ tak jako tak tuto transformaci nepřežije (to, čemu říkáme “já“, a máme ve skutečnosti na mysli cosi, co nám dává pocit kontinuity vlastní existence, je svázáno s tělem – mozkem, hormony, neurotransmitery atd. Masarykovo “Já chci být já i po smrti.“ je nesmyslný nárok.) Jsem s tímto svým budoucím osudem naprosto spokojený. Ohledně toho, zda se to, co dělám, líbí či nelíbí Bohu: Já myslím, že je pro Něj podstatné, že Jej hledám, že neulpívám na materiálnu, ale usiluji dát svému životu duchovní rozměr. A práce s duchy mi v tom významnou měrou pomáhá.