Knih o rozdílech mezi muži a ženami, zvláště pak v oblasti partnerských vztahů, bylo napsáno bezpočet. Mnohé z nich jsou jen rychlokvašky napsané na základě pouhých intuicí (byť často správných), jiné jsou tendenční a založené na pochybných ideologických schématech a snaží se rozdílnosti mezi muži a ženami nivelizovat (feministická pojednání a leckteré spisy z tvůrčí dílny “gender studies“), některé jsou z odborného hlediska kvalitní a jsou založeny na hlubších analýzách, ale věnují se jen některé oblasti této problematiky (například knihy nedávno zesnulého Miroslava Plzáka). Bussova kniha, založená na bezpočtu empirických výzkumů uskutečněných po celém světě a ve všech možných kulturách, je však vpravdě jedinečná.
Jak je patrno z názvu, kniha pojednává o lidské sexualitě a vztazích z hlediska evoluční psychologie – a činí tak velmi přesvědčivě. Je jen málo oblastí, jichž by se alespoň nedotkla. Jak se dozvíme na přebalu, kniha jako první dílo svého druhu nabízí jednotou teorii vysvětlující lidské chování v této oblasti. Dozvíme se tak kupříkladu, proč muž více žárlí při pomyšlení, že by jeho partnerka měla sex s jiným mužem, a žena naproti tomu při představě, že by se muž začal emočně vzat k jiné ženě, zatímco čistě sexuální aféru mu odpustí. Je to proto, že muž riskuje, že bude investovat své zdroje do “kukačky“, tedy ne do svých vlastních genů, zatímco žena se obává rizika, že muž přesměruje své zdroje jinam. Dozvíme se, proč je příležitostný sex více doménou mužů (a proč těžko odolávají nabídce k nezávaznému sexu) – vyplatí se s minimální investicí šířit své geny, proč muži více riskují a jsou zaměřeni na výkon a dosahování vysokého postavení (důsledek pohlavního výběru), jaká je role ženské krásy (indikátor zdraví a plodnosti), jaká je funkce lásky a emocí a k čemu slouží (reprodukci pochopitelně) atd.
Výše uvedené je jen malá ochutnávka a je to jen zlomek témat, jimž se kniha věnuje. Jak jsem předeslal, autor si své závěry “necucá z prstu“ – vychází jak z vlastních empirických výzkumů, tak z kvalitních výzkumů dalších odborníků, takže vše, co tvrdí, je podložené tvrdými daty. V případě, že jsou data nedostatečná, Buss poctivě uvede, že sice má nějaký názor, ale že je třeba dalších výzkumů. To se týká především homosexuality, jež – navzdory mnoha různým teoriím – přesvědčivému evolučně-psychologickému objasnění dosud odolává. Autor navrhuje, že by mohlo být schůdné nesnažit se vysvětlit homosexualitu jako celek jedinou teorií, ale spíše hledat vysvětlení jejích jednotlivých forem.
Témat, které v knize postrádám, je jen málo. Chybí mi zde problematika sexuálních perverzí. Zajímavým tématem je také skutečnost, že ačkoli je pro ženu znásilnění (z pochopitelných důvodů) na samém vrcholu možných traumatických zážitků, některé (submisivní) ženy mívají o znásilnění erotické fantazie (aniž by ovšem o něco takového ve skutečnosti stály).
Kniha může působit kontroverzně na “genderově“ či feministicky zaměřené čtenáře, neboť přesvědčivě vyvrací tvrzení, že rozdíly mezi muži a ženami jsou důsledkem patriarchální kultury či dokonce jakého “mužského spiknutí“. Buss však opakovaně zdůrazňuje, že to, že jsme nějak geneticky predisponováni, neznamená, že každé geneticky predisponované chování je třeba uznat jako správné či ospravedlněné, protože je vědecky objasněné. Naopak tvrdí, že pokud geneticky zakódované mechanismy našeho chování odtabuizujeme důkladným výzkumem, můžeme lépe pracovat na zmírnění jejich případných nežádoucích následků (příkladem budiž mužská žárlivost, jež může vést k brutálnímu násilí na ženě či dokonce vraždě, což lze evolučně-psychologicky objasnit, ale nemusíme to proto také schvalovat). Zdá se tedy, že Buss věří, že existuje “něco víc“ než jen biologická determinovanost. Ještě nedávno bych byl ohledně této záležitosti skeptický, ale nyní věřím, že se člověk může determinismu vzepřít a svobodně se rozhodnout. Geneticky zakódované způsoby prožívání a chování bych připodobnil ke gnostickým archnotům, nevědomým/nevědoucím determinujícím silám materiálního světa, jimž se člověk může vzepřít. Ale není to snadné. Četba Bussovy knihy je velmi inspirující pro introspekci – čtenář má možnost lépe porozumět svým reakcím, svému chování, myšlení atd. Alespoň já sám sobě rozumím mnohem lépe.
Knihu jsem četl v angličtině, protože její český překlad je odfláknutý (viz článek Filipa Tvrdého na toto téma) a nechtěl jsem se při četbě rozčilovat. Pro neangličtináře však je česká mutace k dispozici (lepší než nic). Ale musím říci, že to byl zatím nejsrozumitelnější anglický odborný text, jaký jsem kdy četl. Slovník jsem nepotřeboval ani jednou a pokud jsem hned něčemu nerozuměl, vzápětí jsem to pochopil z kontextu. Opravdu bylo radostí tuto knihu číst.