Celé to začalo debatou, jíž otevřela matka sedmnáctileté dcery, která se shlédla ve novopohanském náboženském směru wicca, a pochopitelně se objevil dotaz na možné spojení wiccy a satanismu. Objevovaly se různé zajímavé názory, například tento: „Ze své pozice pouhého pozorovatele bych řekla, že wicca se satanismem souviset může asi jako modeling a kokain. Nebezpečná je asi teprve tehdy, když se jí někdo strašně moc věnuje, s takovým tím mocichtivým hladem „víc, víc, víc“.“ (uživatel Salad Finger). Vcelku přítomní hodnotili wiccu střízlivě i když způsobem, který by wiccan patrně pokládal za dehonestující („wicca je jen iracionální romantická poezie“ – Salad Finger)
Do celé debaty se vložil odborník – Prokop Remeš a nabídl konzultaci: „Co zde zaznívá, jsou samozřejmě pravdivé informace a dobře míněné rady. Při Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů máme už skoro dvacet let poradnu navíc i s velkými osobními zkušenostmi. Pokud budete chtít, zavolejte a odvolejte se na Christnet.“
Na to následovala trefná připomínka (nekřesťana) Františka Novotného: „Nechci být rýpal, ale zrovna ve Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů jste wiccu absurdně házeli pod satanismus, což považuji za seriózně neobhajitelné (nebudu-li brát v zřetel argumenty takového ražení, jako že je to od Satana, protože to je kritické ke křesťanství).“
Prokop Remeš: „Satanismus je značně vágní záležitost. Ale o tom asi nemá smysl na tomto místě debatovat. Paní chce pomoci, a tu je popravdě řečeno dost jedno, jak si my religionisté budeme škatulkovat různé sekty a novopohanské kulty. Důležité je, co dělat. Ne to, jak se má wicca k satanismu.“
Autorka tématu posléze všem poděkuje s tím, že nebude dceru do ničeho tlačit atd. Na to pan Remeš odpovídá:
„Myslím, že tady uvedené poznámky byly realisticky optimistické. S velkou pravděpodobností lze očekávat, že Vaši dceru wiccanismus časem přejde. Na druhou stranu jde o novopohanství a bylo by možné dobré si s dcerou popovídat, jak si tu svoji „wiccu“ vnitřně slučuje s křesťanstvím. To by možná mohla být cesta, jak na ni nenápadně působit ve smyslu osobní konzistence.“
Inu, dospívající dcera uctívající Boha a Bohyni, to vyžaduje odbornou konzultaci v poradně, přece jen je to novopohanství…
Pokračujme dál od okamžiku, kdy se do celé záležitosti zapojuji já: „Jako satanista místopřísežně prohlašuji, že wicca má k satanismu asi stejně daleko jako křesťanství (byť z jiného směru). Wiccani ostatně nepromeškají jedinou příležitost k tomu, aby to zdůraznili. Přemýšlím, v jaké hlavě se mohla taková spojitost zrodit. Patrně v hlavě někoho, kdo nic neví ani o wicce ani o satanismu. Ovšem některé novopohanské směry (třeba rökkr) se satanismem koexistovat a vzájemně se obohacovat mohou. U wiccy to jednoznačně vylučuji. Ostatně – je sporné, zda wiccu vůbec pokládat za novo-pohanství. Ale to už je na širší diskusi.“
Odpovídá „expert“ (pochopitelně mám na mysli pana Remeše): „Satanismus je hnutí vzpoury, respektive anti-křesťanské vzpoury. A tento prvek občas docela silného anti-křesťanství lze spatřovat u mnoha vyznavačů tzv. novopohanství. To je to, co oba směry propojuje. Nicméně dnes bych už asi také mluvil spíše o jisté blízkosti než identitě.“ V dalším příspěvku uvádí: „Jako satanista může Jarda pouze prohlásit, že se bouří a symbolem jeho vzpoury je satan. Je v tom tedy nějaká anti-křesťanská vzpoura. Víc o satanismu říct nemůže, protože satanismus je velmi vágní nálepka, kterou si může každý naplňovat jak chce. Konec konců základní heslo satanismu zní (parafrázuji): „Nikoho neposlouchej“. není jediný důvod, proč by jakýkoliv jiný satanista měl Jardovy názory na satanismus a wiccu uznávat za realitu.“ Ovšem – koho by zajímalo, co si satanista myslí o směru, který praktikuje. Velmi religionistický přístup…
Stále jsem se snažil být vstřícný a korektní, protože jsem sice satanista, ale to opravdu neznamená, že jsem hovado. Mám ve zvyku chovat se k druhým tak, jak chci, aby se chovali ke mně, ale v případě, že mé vstřícnosti zneužijí, oplatit jim pak stejnou mincí (neboli začnu zlatým pravidlem a v případě potřeby aplikuji lex tallionis…). takže jsem panu Remešovi napsal:
„Prosím, hovořte o mně jako o Jaroslavovi, díky.
Základní heslo satanismu: A to máte odkud? Satanista může poslouchat koho chce – a poslouchá toho, koho z dobrých důvodů pokládá za autoritu. Dělám to tak já a dělají to tak satanisté, kterém znám.
Ta vzpoura tam je, ale zase bych ji tolik neakcentoval. Snad u teenagerů. Mně táhne na 35, většina členů Prvního Česko-Slovenského Chrámu Církve Satanovy už také nejsou žádní mladíci, a k satanismu jsem se nedopracoval kvůli tomu, abych se (jenom) bouřil. Prošel jsem si dlouhou cestou skrze různé duchovní směry a poté, co jsem odstranil všechen balast, zůstalo něco, co se velmi blížilo laveyánství. Tak jsem tomu přitakal…
Hovoříme-li o nějakém světonázoru, měli bychom naslouchat především jeho mluvčím. Pokud se wiccani jednoznačně vyjadřují o své víře a v rámci toho konstatují, že nechtějí mít něco společného se satanismem, pak podsouvat jim to je podle mě stejně logické, jako to podsouvat třeba buddhistům.“
S tím pan Remeš souhlasil, nicméně závěr, který z toho vyvodil, je ukázkou dosti zvláštního logického přemetu: „Přesně tak. Neexistuje jediná autorita, která by mohla závazně prohlásit, co věroučně je a co není satanismus. Každý satanista si volí (případně nevolí) autoritu sám podle sebe. Díky mají ovšem wiccanisté smůlu – když nelze říct věroučně, co je a co není satanismus (kromě toho, že je anti-křesťanstvím), nelze ani wiccanistům dost dobře prohlašovat, že nemají se satanismem nic společného.“
Kojot odpovídá: „Nezlobte se, ale tohle zní jako sofistika. Snad můžeme říci, že se satanisté shodnou na tom, že odmítají omezení tradičních náboženství (nejen křesťanství), zdůrazňují život na tomto světě a mají kladný vztah k něčemu, čemu se říká Satan, přičemž to chápou buď symbolicky nebo jako energii (ateistický či panteistický satanismus, obojí lze pokrýt LaVeyem) nebo jako boha, nejčastěji vnímaného henoteisticky, pěkně o tom píše Diane Vera.
Wiccani fungují úplně jinak. A to že nesouhlasí s křesťanstvím? No, to přeci tak či onak nesouhlasí každé jiné náboženství…
Vlastní cesta není nutně rebelie…
Jo, jednu věc mají přeci jen satanisté a wiccani společnou – úctu k přírodě. Ale to mají společného s kde kým.“
Pan Remeš: „Kdo „my“? Jaroslav Polák? On je tou autoritou, která věroučně vymezuje satanismus?? Tomu by se přece sami satanisté vysmáli, že? … :o)))“
Připouštím, že mi pan Remeš začíná lézt na nervy: „Ale no tak, mluvil jsem natolik obecně, že jsem si jist, že téměř sto procent satanistů od ateistických po teistické a dokonce i extrémisti by s tím souhlasili.
PS: Mluvíte o sobě jako o religionistovi. To mi fakt nesedí. Religionistika je věda a věda předpokládá zvídavost a omylnost, nikoli autoritářské udělování rad. Mluvte o sobě jako o „antikultovním poradci“.“
K tomu uživatel vystupující pod sympatickou přezdívkou „pubertální vzdor“ podotýká: „Prokop se na religionistiku dívá z hlediska aristotelismu ;)“
František Novotný: „Proč potom nemá blízko k satanismu třeba novoplatonismus, nebo konec konců, proč k němu nemá blízko voltairovský filozofický deismus, který se také vymezuje proti křesťanství. Tohle jsou argumenty takového typu, jako že hodinky jsou skoro totéž co holinky, protože oboje se natahuje.
Já jsem třeba v mnoha ohledech kritický ke křesťanství: dělá to ze mě skoro satanistu, v kombinaci s vágní definovatelností satanismu?
A když tady konečně máme satanistu, a to ne nějakého šestnáctiletého aktivistu s černými šminkami kolem očí, ale poměrně sečtělého a vzdělaného 35 letého pána žijícího v normálním manželství, měli bychom mu dát nějaký prostor, aby jakožto mluvčí vyjádřil, co pro něj ten satanismus znamená, a brát také na jeho vyjádření zřetel. Není-liž pravda?“
Prokop Remeš přitvrzuje: „Žádný satanista není vázán tím, aby vyznával, co píšeš, pod hrozbou, že by přestal být satanista. Každý satanista si může zvolit libovolnou autoritu, tedy i sebe sama, aby mu definovala, co je satanismus … A že mně říkáš, jak bych měl o sobě mluvit. To myslíš vážně? Že satanista má být pro mě autoritou ???? :o))))))))“
Ano, uznávám, že pro něj nejsem autorita, tímhle směrem jsem se pouštět neměl, i když si to opravdu myslím. Nicméně „pubertální vzdor“ se mě zastal: „Daleko méně vtipné je, když křesťan vykládá satanistovi, co je nebo není satanismus…“
Prokop Remeš: „Jaroslav zde píše zcela svobodně a nikdo mu nebrání, aby vyjádřil, co pro něj znamená satanismus. Nikdo ale nebrání ani mně, abych zde nenapsal zcela zjevnou skutečnost: V satanismu neexistuje žádná povinná autorita. Neexistuje zde tedy nikdo, kdo by mohl říct, co satanismus věroučně vlastně je a kde jsou jeho hranice. To je prostě fakt založený v samotném principu satanismu „dělej si, co chceš, to ať je tvůj nejvyšší zákon“.
Satanismus je téměř evakuovaná nálepka, každý si do ní může dosazovat podle libosti, co chce, a žádný jiný satanista mu do toho nemá ZE SATANISTICKÉ ZÁSADY co kecat. Jediné, co zřejmě spojuje satanisty je fakt, že jde o hnutí vzpoury, a tím, že si za symbol své vzpoury volí satana, že jde o anti-křesťanství. Víc o satanismu jako takovém říct nejde.
Satanista EXPLICITE nemá přijímat žádnou vnější autoritu. Satanismus je formou ego-theismu. Více méně v doslovném smyslu má být sám sobě Bohem. Nikdo (ex definitione!) nemá co satanistovi říkat, v co má věřit a jakou autoritu má uznávat. Hranice satanismu nelze věroučně stanovit.“
Vracím se do debaty: „Pane Remeši, od kdy si tykáme? To, že se zde najdou hovádka boží, by mě nepřekvapilo, ale že i vy, coby vzdělaný člověk, k nim budete patřit, to je na mou věru překvapivé. Takže ještě jednou: Já vám vykám a vy mně budete také vykat. Oslovení jménem může být jak „pane Poláku“ tak „Jaroslave“.
A nyní k věci: Jistě že v satanismu neexistuje žádné dogma. Nicméně lze hovořit o tom, že drtivá většina satanistů se v určitých ohledech shodne na nějakých základních principech. Každý, kdo se tímto vážně zabýval, na to musí přijít – internet je plný všemožných satanistických odrůd a lze je srovnávat. Pokud se nemýlím a skutečně tomu tak je, pak o satanismu lze něco empiricky vypovědět – nebudeme sice hovořit o nějakém společném dogmatu daném autoritou, ale přesto bude mít naše tvrzení váhu. (…) Jinak ještě k těm definicím satanismu – pojmout tento fenomén jako celek je obtížné, ale jednotlivé jeho směry už jsou mnohem uchopitelnější a mají i své autority, byť tyto nejsou brány jako dogma, spíše jako dobrý příklad. Nejznámější je pochopitelně laveyanismus.“
Neboli: Já blázen se snažím podávat člověku, který o sobě tvrdí, že je religionista, nějaké použitelné informace…
Pan Remeš odpovídá: „Jistě víš, jak by ti, Jardo, na tato slova odpověděl satanista: „Trhni si nohou“. A já, byť satanista nejsem, se v tomto ohledu cítím naprosto svobodný. Osvobozuje mě Kristus a oslovovat tě budu tak, jak chci já.“
Odpovídám: „Pane Remeši, jste nafoukaný otitulovaný hlupák a chováte se buransky. My dva se již nadále nemáme o čem bavit.“
Prokop Remeš: „Přesně o tomhle je satanismus. Je to vlastně jen o hypertrofovaném narcismu – svobodu dělat si, co chci já, uznávám jen pro sebe, protože já – satanista – jsem pupek světa. Jdi se vysmát, Jardo. Anton Szandor LaVey napsal v Satanském devateru: „Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení“. Tak v čem je pro tebe, satanisto, problém, že na tobě tohoto uspokojení docházím já PrR ????“
Na to uživatel Liso reaguje otázkou, zda to znamená, že se Prokop Remeš pokládá za satanistu. ten na to reaguje takto:
„Výborně, Liso, přesně jako satanista jsem tu vystoupil. Šlo o satanistickou reakci par excellance: Jarda mně napsal, že si nebudeme tykat a já mu (satanisticky!) odpověděl, ať si trhne nohou, on není tím, kdo bude rozhodovat o tom, jak koho ho budu oslovovat. Satanistická reakce par excellance a Jarda … se z ní zdekompenzoval.
O tom je bohužel satanismus. Kdysi před mnoha lety jsme dali jedné naší psychoanalytičce LaVeyovu Satanskou Bibli, jestli by se mohla pokusit vytvořit psychologický snímek autora. Když nám knížku vracela, řekla ironicky: „Příklad dobře terapeutizovaného člověka – narcista až na půdu“. Jasně, religionisticky je satanismus ego-teismus. V tomto ohledu je jedinečností, která nemá obdoby.“
Ach! Tak já se „zdekompenzoval“! Je tady někde lékař?!
František Novotný na to trefně odpovídá: „Jaroslav Polák nebere nikomu svobodu napsat, že Jaroslav Polák je vůl, pouze se s takovým člověkem odmítá dále bavit, což mi přijde jako pochopitelné. A to i přesto, že fakt nejsem žádný satanista a už tuplem ne laveyánský.“
Pokud máte pocit, že toto už je celkem síla, připravte se na finále, které jsem ani já neočekával. Někde uprostřed debaty pan Remeš uživateli Liso říká, že mně nastavil zrcadlo a ukázal mi, jak vypadá satanista. A že prý vždy nastavuje zrcadlo. Liso se ptá, jestli v něm také zrcadlí satanistu a naráží na skutečnost, že se Prokop Remeš tímto způsobem chová častěji. Přemýšlím, koho si myslí, že zrcadlí. Například v mém případě si do mě evidentně promítnul svou vlastní představu o satanistovi a poté zrcadlil…
O hodně později se k této otázce Pan Remeš vrací a píše: „Od té doby, co ti zemřela manželka, tam vzpoura, zloba a nenávist je, ne? Hodně hluboko. Spojená s pocitem ublíženosti, agresivity … Není to přímo satanismus, to by symbolem tvé vzpoury musel být satan (zatím, je to Šiva). Ale intrapsychický vzorec ? … V tomto zrcadle se možná můžeš spatřit, ne?“ Lapám po dechu. A co Hippokratova přísaha, doktůrku…
„Pubertální vzdor“ na tuto psychiatrickou perlu odpovídá: „Ty seš teda hnůj, Prokope :(„
Prokop Remeš: „Hnůj jsi ty se svými intelektuálními řečičkami. V životě jde o život. Ne o bláboly, které tu narcisticky a nevyzrále předvádíš ty. Liso ví, o čem mluvím. A mluvím úplně vážně, protože Liso hraje pekelný mariáš o svůj život. To ty se svým pubescentními vzdory vůbec nemůžeš pochopit.“
„Pubertální vzdor“: „Jak bych to mohl pochopit? Jsem narcistický idiot, který nemá o životě ponětí. Tímto s tebou alespoň pro dnešek končím.“
Prokop Remeš: „Přesně tak: Jsi idiot. A o životě nemáš ani ponětí. Říkám ti to naprosto jasně a satanisticky (to ti přece lahodí, ta vzpoura proti konvenčnosti).“
Sabrina: „Co je to: hrát pekelný mariáš o svůj život? Mám tomu rozumět tak, že Lisovi podle tebe hrozí peklo?“
František Novotný: „Příště musíš vysvětlit, kdy píšeš katolicky a kdy satanisticky. Ono to je totiž často jinými slovy totéž. A není to nějaké nařčení, já tak často píšu taky, když mě někdo už vážně vytočí. On takový výkřik do tmy má také něco do sebe: autorovi se uleví a nikdo si z toho nic nedělá.:)“
Prokop Remeš (Sabrině): „Podívej se do svého nitra, co to znamená hrát pekelný mariáš – srdcového svrška i srdcového krále drží v pařátech ďábel.“
MUDr. et Mgr. Prokop Remeš (1952)
Vystudoval FVL UK a v letech 1980 získal specializační atestaci v oboru gynekologie a porodnictví a 1997 v oboru psychiatrie. Od roku 1984 pracuje jako samostatně pracující lékař v Psychiatrické léčebně Bohnice, v osmdesátých letech byl členem tzv. Dvořákovy skupiny „podzemní církve“, v jejímž rámci získal základní teologické vzdělání (Ivan O. Štampach) završené oficiálním studiem na KTF UK v letech 1990 – 94. Ve strukturách podzemní církve absolvoval výcvikové kurzy pastorační terapie (bývalá NDR), při psychoterapeutické sekci České křesťanské akademie absolvoval v letech 1997 – 2002 výcvik v dynamické psychoterapii (Darja Kocábová), od roku 2000 pracuje jako lektor výcvikové komunity KOV SUR. Od roku 1991 je členem Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů a od roku 1992 vede v PL Bohnice skupiny hagioterapie.