Už dlouho se mi nestalo, že bych četl nějakou odborně zaměřenou knihu a po jejím přečtení musel konstatovat, že jsem se nedozvěděl téměř nic nového. Což může znamenat dvojí – buď mám dané téma dokonale nastudované a nebo je ta kniha povrchní…
Oč vlastně jde? O kritiku (monoteistických) náboženství z pozice humanismu okořeněnou memetickou teorií. V podstatě nemá příliš smysl zabývat se jejím obsahem – autor krouží kolem svého tématu a zabývá se jím z různých úhlů pohledu, což je vcelku sympatické, problém je, že z celé knihy na mě dýchá povrchnost a nedodělanost, chybí mi jakýkoli záblesk originality, prostě cokoli, co by mě přimělo vést s autorem vnitřní dialog. Celá práce působí dojmem slušně zpracovaného referátu – Bakalář čtenáři představí hlavní rysy dalších nábožensko-kritických knih, představí některé běžné pro náboženské argumenty, které vzápětí standardním způsobem vyvrátí… Na knize je poznat, že autor nedisponuje hlubokým vhledem v oblasti náboženství a dějin filosofie (je to poznat na drobnostech, například názvy Maimonidových děl jsou uvedeny v angličtině, místo „Órigénovi“ skloňuje „Origenesovi“…) a už vůbec ne religionistiky, kterou na dvou místech spojuje s teologií, patrně na základě Hellerova-Mrázkova Nástinu religionistiky. To je ovšem opravdu frapantní chyba – pro ty, kteří se neorientují: Religionistika zkoumá zvenčí a neutrálně náboženství jako fenomén, zatímco teologie hovoří o Bohu zevnitř toho kterého náboženství. Petra Bakaláře patrně zmátly Hellerovy teologické vsuvky, jichž se v Nástinu dopustil… Je také s podivem, že autor nečerpal kupříkladu z Kosidowského knihy Na počátku bylo slovo, že se na problematiku vniku a šíření náboženských memů vysloveně orientuje (a memetiku v oblasti náboženství dokonce skvěle předjímá).
Na druhou stranu oceňuji autorův dialog s Tomášem Halíkem – tedy skutečnost, že se nepouští pouze do omezených fanatiků, ale i do podstatně sofistikovanějších šiřitelů „infekce“.
Knížka se čte dobře, já ji přelouskal za jeden den, ale zůstává otázkou, komu je vlastně určena. Ateista či agnostik si může zopakovat některé argumenty pro (podle mě zcela zbytečný) dialog s věřícím, věřící nad tím mávne rukou a zůstane i nadále pod vlivem svého psychického viru… Vzhledem k absenci originality nelze říci, že by se autorovi jakýmkoli způsobem podařilo rozšířit lidské poznání. Osobně bych knihu doporučil především lidem, kteří doposud o téma humanistické kritiky náboženství, a o problematiku náboženství jako takovou, nezavadili, a potřebují nějaké základní penzum informací či případně nějakou protiváhu pro-nábožensky laděným autorům.
Na druhou stranu oceňuji autorův dialog s Tomášem Halíkem – tedy skutečnost, že se nepouští pouze do omezených fanatiků, ale i do podstatně sofistikovanějších šiřitelů „infekce“.
Knížka se čte dobře, já ji přelouskal za jeden den, ale zůstává otázkou, komu je vlastně určena. Ateista či agnostik si může zopakovat některé argumenty pro (podle mě zcela zbytečný) dialog s věřícím, věřící nad tím mávne rukou a zůstane i nadále pod vlivem svého psychického viru… Vzhledem k absenci originality nelze říci, že by se autorovi jakýmkoli způsobem podařilo rozšířit lidské poznání. Osobně bych knihu doporučil především lidem, kteří doposud o téma humanistické kritiky náboženství, a o problematiku náboženství jako takovou, nezavadili, a potřebují nějaké základní penzum informací či případně nějakou protiváhu pro-nábožensky laděným autorům.
BAKALÁŘ, P. Bůh jako psychický virus. Beta Books: Praha, 2008., stran 221. Cena 299 Kč.