Proč téměř neexistují hudební skladatelky?

Včera jsem celý den poslouchal Beethovena a nabídla se mi přitom otázka, kterou jsem se zaobíral už kdysi dávno: Proč je komponování téměř výhradně mužskou doménou?

Abych tuto tezi podepřel nějakými fakty, použil jsem Google, který sice nelze považovat za primárně sociologický engine, nicméně je dle mého názoru schopen poskytnout solidní odhad. Dotazy jsem zadával česky, neboť je to jazyk, jenž umí rozlišovat rody a je pro tento typ výzkumu jednodušeji použitelný než angličtina.

Po zadání slovního spojení hudební skladatel, jsem dostal úctyhodných 2.710.000 výsledků. V případě slov hudební skladatelka je to 25.500. Poměr je cca 106:1

Zde lze namítnout, že v minulosti měly ženy mnohem méně příležitostí k rozvinutí svého talentu, proto vyzkouším, jaké výsledky dají klíčová slova současný hudební skladatel respektive současná hudební skladatelka. Výsledek? 419.000:2.650, tj. 158:1

Hypotéza o nedostatku příležitostí v minulosti se tedy nepotvrdila, poměr je pro ženy dokonce ještě nepříznivější. Nicméně je třeba pro kontrolu zkusit i jiný nástroj, než je Google. Rozhodl jsem se spočítat české hudební skladatele podle seznamu na Wikipedii. České proto, že u jejich jmen snadno odhalím ženy podle koncovky -ová, -á, případně -í.

Seznam obsahuje 272 jmen, z toho 4 ženy. Celkový poměr je 67:1

Jak je tomu s jinými tvůrčími profesemi?

Spisovatel : spisovatelka = 1.100.000:179.000 = 6:1

Současný spisovatel : současná spisovatelka = 117.000: 26.800 = 4:1

Básník : básnířka = 416.000:38.200 = 11:1

Současný básník : současná básnířka = 86.200:13.800 = 6:1

Slavný malíř : slavná malířka = 42.100:5.300 = 8:1

(zde jsem přidal „slavný“, abych eliminoval malíře pokojů)

Současný malíř : současná malířka = 71.500:10.400 = 7:1

Sochař : sochařka = 167.000:10.900 = 15:1

Současný sochař : současná sochařka = 66.700:12.400 = 5:1

Výtvarník : výtvarnice = 260.000:98.000 = 2,5:1

Je vidět, že i v ostatních uměleckých profesích zaměřených na tvorbu (nikoli na interpretaci), vedou muži, ale není to již ani zdaleka tak propastný rozdíl, jako v případě hudby. Proč? Proč zrovna hudba?

Poměry získané pro nehudební oblasti umělecké tvorby lze myslím uspokojivě vysvětlit sociokulturně (i v dnešní době můžeme hovořit o nerovných příležitostech, o vlivu výchovy atd.) a metodologicky (na výsledcích se jistě podílí preference mužského tvaru podstatného jména coby základního pojmenování dané profese, z čehož plyne častější výskyt). Ale v případě hudební tvorby ten (ne)poměr přímo bije do očí a sociokulturní ani metodologická hypotéza k objasnění této záhady podle mě nestačí. Vypadá to, že komponování je mužskou záležitostí podobně jako třeba automobilové závodění. Přitom jsou ženy vynikajícími interpretkami, rozhodně jim nechybí cit pro hudbu ani muzikálnost. Co jim tedy chybí? Že by se na schopnosti komponovat podílel testosteron?

Pokud vás k tomu, milí čtenáři, cokoli napadá, podělte se – podělte se i o ty nápady, které vám připadnou ztřeštěné.  Myslím totiž, že je to zajímavé téma k hypotetizování 😉