Prokletá civilizace (recenze)

Knihu brazilského historika a antropologa Simõese da Sereiy Prokletá civilizace jsem objevil v antikvariátu v portugalské Coimbře, kde jsem byl navštívit Maríu Anu dos Santos, autorku fenomenálního románu Sněžná myš. Prokletou civilizaci jsem otevřel spíše namátkou a naštěstí zrovna na stránce, kde jsem zahlédl jméno „Cthulhu“… Knihu jsem pochopitelně okamžitě koupil a, jak uvidíme dále, nebyly to zbytečně utracené peníze, neboť tato téměř osmisetstránková publikace přináší nový, velmi znepokojivý a intelektuálně provokující pohled na dějiny lidstva…

Nejprve je třeba zmínit se o autorovi. Brazilský vydavatel na přebalu uvádí, že Simões da Sereia se narodil v roce 1953 v Brasilii, vystudoval historii a antropologii (není uvedeno kde), a zabýval se především dějinami původních obyvatel Amazonie. Na počátku osmdesátých let opustil akademickou půdu (vydavatel neuvádí, co v té době dělal). V roce 1990 uzavřel s nakladatelem smlouvu, obdržel honorář a několik dní nato se ve svém bytě zastřelil.

Pohnutý osud autora mne velmi navnadil a snažil jsem se o něm či o vydavateli zjistit další podrobnosti, leč marně. Da Sereia o svém životě, až na krátkou zmínku v metodologické části knihy, nepíše, nakladatelství Menopoma, jež knihu vydalo, již neexistuje a dopisovat si s brazilskými univerzitami ohledně dávno zapomenutého doktoranda pokládám za ztrátu času…

Je-li tedy osoba autora zahalena tajemstvím, nechme promluvit jeho dílo. A Civilização Danada lze přibližně přeložit jako Prokletá civilizace, ale „danado“ (to slovo jsem neznal) není totéž co „maldito“. Zatímco „maldito“ je běžný výraz odpovídající českému „prokletý“ či „zlořečený“, výraz „danado“ primárně znamená „stižený vzteklinou“ a v přeneseném významu „prokletý“, ale i „prožluklý“, „ohavný“ či „zuřivý“. Už z názvu je tedy jasné, že autor nemá k civilizaci právě vřelý vztah. Jakou civilizaci však myslí? Je snad kritikem moderní společnosti? Je marxistou zabývajícím se problematikou odcizení v postindustriálním věku? Nikoli. Prokletá a ohavná je pro něj civilizace jako taková, neolitem počínaje a koncem dvacátého století konče. V úvodu autor píše, že se lidstvo je už od počátku své existence zotročeno a v posledních dvanácti tisíci letech spěje, v důsledku tohoto zotročení, k nevyhnutelnému zániku. „Snad však existuje nějaká naděje, východisko, které nejsem schopen zahlédnout. Proto jsem napsal tuto knihu…“ (s. 11).

Čtenář je tedy od počátku vystaven temným předtuchám, autor jej však nechává v napětí, neboť prvních sedmdesát stran textu je věnováno „metodologii“ a tvoří nejsuchopárnější část knihy. Musím konstatovat, že nejsem zběhlý v metodologii historických věd ani v příslušné portugalské terminologii, takže jsem se touto částí knihy poněkud protápal. Da Sereia zde kombinuje ryze akademický přístup s Jungovou hlubinnou psychologií, kdy ale nepokládá kolektivní nevědomí za společný výtvor lidstva, nýbrž za implantovaný systém, jehož cílem je ovládání lidských bytostí dle vůle nelidských zotročitelů. Tvrdí, že některým jedincům, především H. P. Lovecraftovi, ale například i Madame Blavatské, se podařilo nahlédnout za běžné archetypy a spatřit jejich prapůvodní, nelidskou (a protilidskou!) podstatu. Zde také, na straně 68, nacházíme výše zmíněnou jedinou autobiografickou zmínku. Da Sereia zde hovoří o tom, že prošel iniciací, jež mu dovolila nahlédnout děsivou realitu za klamným a manipulativním světem archetypů.

V této, nutno dodat, že velmi neortodoxní, metodologické části se tedy dozvídáme, že jsme manipulováni, ale stále není jasné kým a za jakým účelem. Nutno však dodat, že autorův postřeh týkající se archetypů a toho, co je za nimi, pokládám za velmi inspirativní a nosný sám o sobě!

Teprve na sto jedenácté stránce se da Sereia dostává k jádru pudla.