Dnes jsem opět zaměstnával šedou kůru mozkovou úvahami na témata, o kterých zde už nějakou dobu diskutujeme, a dospěl jsem k dalšímu možnému pohledu na „astrál“, „neviditelný svět“, „duše“, „bytosti“ a podobně. Zde půjde spíše o nadhození určitých úvah než o nějakou komplexní propracovanou hypotézu. Tak to tak berte…
Těším se i na vaše nápady!
Těším se i na vaše nápady!
Stále uvažuji o možnosti existence nějakého „světa“, či spíše systému, v němž by probíhaly děje odpovídající určitým duchovním zkušenostem a který by současně sloužil jako Anima mundi propojující všechny ty prvky v jeden celek (děkuji Ratce za cenné komentáře k této záležitosti!). Uvažuji i v termínech Světové vůle, Dynamis a dalších. Pro upřesnění konstatuji, že jsem dosud odmítal představu tzv. „vědomí kosmického“, rozuměj celokosmického. K tomu, aby taková věc fungovala, byť by „běžela“ na hardwaru tvořeném nervovými soustavami a mozky živočichů, jsem se nemohl obejít bez konceptu telepatie, což je ovšem koncept dost problematický, nedostatečně prokázaný a vyžadující existenci dosud neznámé formy komunikace buď prostřednictvím nějakých „tajemných“ částic, či zavedením konceptu paralelního světa, skrytého rozměru a podobně. Nešlo by to i bez toho? ptal jsem se sám sebe a přemýšlel, jak se na celou záležitost podívat jinak…
Naše planeta i se svým okolím tvoří velice komplikovaný systém nespočtu vzájemně provázaných i samostatných prvků. Některé tyto prvky spolu komunikují, některé nikoli. Jsou provázány gravitačně, elektromagneticky, informačně. Co když je to tak, že zde máme systém kombinující prvky řádu a chaosu a souhra jednotlivých prvků může věrohodně simulovat jevy, o nichž je zde řeč? To vše je propojeno s vnímající myslí a jejím nastavením – každý se umíme dívat na něco jiného, je to věc kulturního základu, výchovy, praxe, zkušeností a také třeba profese a zájmů.
Víme také, že lze na základě poměrně jednoduchých výpočtů simulovat i velmi složité děje, například vývoj populace v rámci nějaké niky, pohyby na burze atd.
Co když tedy máme co do činění s chaotickým systémem produkujícím náhody, které se mohou vyskytovat s určitou pravidelností, jíž lze intuitivně odhadnout? Dokonce je možné, že takový systém může simulovat inteligentní mysl a smysluplně odpovídat, pokud s ním komunikujeme. A přitom vůbec nemusí disponovat vědomím sebe sama! Ale i nějaké takové vědomí v principu existovat může, pokud bychom vzali v potaz všechna fyzikální a informační propojení mezi jednotlivými prvky systému. Takové vědomí by ovšem v tom případě bylo velice odlišné od našeho. Především by bylo mnohem pomalejší (nevím ovšem, jak spočítat kolikrát by bylo pomalejší). Rozhodně by to nebyla příliš bystrá entita, ale byla by schopna v celoplanetárním měřítku fungovat.
Vraťme se k chaotickým systémům a „zvláštním schopnostem“ či praktické magii. Zde mne napadá otázka: Jak je možné, že existují úspěšní kouzelníci? Myslím tím kmenové šamany, medicinmany, čaroděje… Na mnoha místech, kde ještě neplatí naše civilizovaná pravidla, jsou tyto osoby pod drobnohledem celého kmene a pokud jim kouzla nevycházejí, mohou být i zabity. Lze předpokládat, že existují úspěšní kouzelníci (jinak by toto řemeslo v daných kmenech zaniklo), jak je to možné? Řekněme, že takový kouzelník má intuitivní vhled do chování chaotických systémů a podvědomě předvídá určité události, které pak rituálně „přivolá“. Vlastně jde o koncepci sjednocení magické vůle s vůlí světovou. Taková magie ovšem slouží nanejvýš jako více či méně důležitá součást té kteté společnosti… Dále však také mág intuitivně může – „efektem motýlího křídla“ – pozměnit konfiguraci celého systému a umožnit výskyt nějaké události či spíše poněkud zvýšit pravděpodobnost jejího výskytu. To by dávalo smysl rovnicím Petera J. Carrolla.
Jasnovidnost by pak byla intuitivní schopností extrapolovat chování komplexního systému – a to dopředně i zpětně – ale s velkou mírou šumu a chyb, které dosti omezují praktické využití takové schopnosti. Jasnovidec či třeba mág nebo šaman by pak disponoval možná vrozenou, ale spíše získanou a rozvinutou schopností všímat si věcí pro většinu lidí neviditelných. Jeho mozek by pak vnímané „přeložil“ do jemu smysluplného zobrazení (zjevení, vize, setkání s duchem…)
V zásadě by pak setkání s duchem mohlo být interakcí systému a lidské mysli připravené k takovému setkání (tedy mající schopnost ducha vidět). Dokonce by bylo možné takového ducha i vyfotit a ten by mohl mít i opakovaně podobný tvar, protože by se mohlo jednat o sice náhodnou změnu kvality vzduchu, ale ta by byla semistabilní povahy (a přesto by byla v zásadě projevem chaosu).
Dále mne napadá, že pokud zde máme nějakou pomalu myslící Duši světa fungující na bázi všemožných interakcí mezi různými prvky různých systémů, můžeme pozorováním těchto systémů část této duše zpřítomnit ve vlastní mysli – už jen tím, že vnímáme nějakou její část v podobě dynamiky jednotlivých objektů v našem okolí. Tím bychom v sobě „spouštěli“ určitou část této Světové duše, která by pak začala fungovat mnohem rychleji a byla by schopna i ovlivňovat naše činy. Dle preferencí a citlivosti vnímajícího by v této formě mohla být i vnímána jako bůh, génius, anděl, ale třeba i jako zvláštní instinkt či „šestý smysl“ – tak možná funguje u zvířat.
Nakonec dospívám k možné rehabilitaci vědomí „kosmického“ – byť nikoli celokosmického, protože by bylo limitované rychlostí světla. Takové vědomí založené na interakcích mezi vesmírnými objekty by ovšem bylo neskutečně pomalé…
S trochou odvahy bychom takto mohli uvažovat i o spontánních psychokinetických fenoménech (poltergeisti, osobně věřím, že některé z případů nejsou podvody) – jako o výjimečných souhrách náhod. Nicméně jsem si vědom toho, že vysvětlit takto Rosenheim je dost přitažené za vlasy. Snad kdybych hypotézu rozvinul….
Dá se tedy říci, že tajemství duchovního světa možná nakonec odhalí nikoli mystik, ale matematik disponující originálním pohledem na věc a dostatečně výkonnou výpočetní technikou…
Naše planeta i se svým okolím tvoří velice komplikovaný systém nespočtu vzájemně provázaných i samostatných prvků. Některé tyto prvky spolu komunikují, některé nikoli. Jsou provázány gravitačně, elektromagneticky, informačně. Co když je to tak, že zde máme systém kombinující prvky řádu a chaosu a souhra jednotlivých prvků může věrohodně simulovat jevy, o nichž je zde řeč? To vše je propojeno s vnímající myslí a jejím nastavením – každý se umíme dívat na něco jiného, je to věc kulturního základu, výchovy, praxe, zkušeností a také třeba profese a zájmů.
Víme také, že lze na základě poměrně jednoduchých výpočtů simulovat i velmi složité děje, například vývoj populace v rámci nějaké niky, pohyby na burze atd.
Co když tedy máme co do činění s chaotickým systémem produkujícím náhody, které se mohou vyskytovat s určitou pravidelností, jíž lze intuitivně odhadnout? Dokonce je možné, že takový systém může simulovat inteligentní mysl a smysluplně odpovídat, pokud s ním komunikujeme. A přitom vůbec nemusí disponovat vědomím sebe sama! Ale i nějaké takové vědomí v principu existovat může, pokud bychom vzali v potaz všechna fyzikální a informační propojení mezi jednotlivými prvky systému. Takové vědomí by ovšem v tom případě bylo velice odlišné od našeho. Především by bylo mnohem pomalejší (nevím ovšem, jak spočítat kolikrát by bylo pomalejší). Rozhodně by to nebyla příliš bystrá entita, ale byla by schopna v celoplanetárním měřítku fungovat.
Vraťme se k chaotickým systémům a „zvláštním schopnostem“ či praktické magii. Zde mne napadá otázka: Jak je možné, že existují úspěšní kouzelníci? Myslím tím kmenové šamany, medicinmany, čaroděje… Na mnoha místech, kde ještě neplatí naše civilizovaná pravidla, jsou tyto osoby pod drobnohledem celého kmene a pokud jim kouzla nevycházejí, mohou být i zabity. Lze předpokládat, že existují úspěšní kouzelníci (jinak by toto řemeslo v daných kmenech zaniklo), jak je to možné? Řekněme, že takový kouzelník má intuitivní vhled do chování chaotických systémů a podvědomě předvídá určité události, které pak rituálně „přivolá“. Vlastně jde o koncepci sjednocení magické vůle s vůlí světovou. Taková magie ovšem slouží nanejvýš jako více či méně důležitá součást té kteté společnosti… Dále však také mág intuitivně může – „efektem motýlího křídla“ – pozměnit konfiguraci celého systému a umožnit výskyt nějaké události či spíše poněkud zvýšit pravděpodobnost jejího výskytu. To by dávalo smysl rovnicím Petera J. Carrolla.
Jasnovidnost by pak byla intuitivní schopností extrapolovat chování komplexního systému – a to dopředně i zpětně – ale s velkou mírou šumu a chyb, které dosti omezují praktické využití takové schopnosti. Jasnovidec či třeba mág nebo šaman by pak disponoval možná vrozenou, ale spíše získanou a rozvinutou schopností všímat si věcí pro většinu lidí neviditelných. Jeho mozek by pak vnímané „přeložil“ do jemu smysluplného zobrazení (zjevení, vize, setkání s duchem…)
V zásadě by pak setkání s duchem mohlo být interakcí systému a lidské mysli připravené k takovému setkání (tedy mající schopnost ducha vidět). Dokonce by bylo možné takového ducha i vyfotit a ten by mohl mít i opakovaně podobný tvar, protože by se mohlo jednat o sice náhodnou změnu kvality vzduchu, ale ta by byla semistabilní povahy (a přesto by byla v zásadě projevem chaosu).
Dále mne napadá, že pokud zde máme nějakou pomalu myslící Duši světa fungující na bázi všemožných interakcí mezi různými prvky různých systémů, můžeme pozorováním těchto systémů část této duše zpřítomnit ve vlastní mysli – už jen tím, že vnímáme nějakou její část v podobě dynamiky jednotlivých objektů v našem okolí. Tím bychom v sobě „spouštěli“ určitou část této Světové duše, která by pak začala fungovat mnohem rychleji a byla by schopna i ovlivňovat naše činy. Dle preferencí a citlivosti vnímajícího by v této formě mohla být i vnímána jako bůh, génius, anděl, ale třeba i jako zvláštní instinkt či „šestý smysl“ – tak možná funguje u zvířat.
Nakonec dospívám k možné rehabilitaci vědomí „kosmického“ – byť nikoli celokosmického, protože by bylo limitované rychlostí světla. Takové vědomí založené na interakcích mezi vesmírnými objekty by ovšem bylo neskutečně pomalé…
S trochou odvahy bychom takto mohli uvažovat i o spontánních psychokinetických fenoménech (poltergeisti, osobně věřím, že některé z případů nejsou podvody) – jako o výjimečných souhrách náhod. Nicméně jsem si vědom toho, že vysvětlit takto Rosenheim je dost přitažené za vlasy. Snad kdybych hypotézu rozvinul….
Dá se tedy říci, že tajemství duchovního světa možná nakonec odhalí nikoli mystik, ale matematik disponující originálním pohledem na věc a dostatečně výkonnou výpočetní technikou…