Ale jak to vlastně všechno začalo?
Koncem minulého týdne jsem seděl u počítače, psal (jak se ukázalo, tak poněkud scestné) pojednání o úsloví jít do háje, když v tom za mnou přišla z kuchyně Lucienne a zeptala se, poněkud nelogicky: „Jedou ti tady zásuvky?“
„No, jedou,“ pravil jsem a pro jistotu zkontroloval monitor.
„V kuchyni ne,“ prohlásila Lucienne.
To se mi tu ještě nestalo. Už několikrát jsme vyhodili jistič, ale to pak nefungovaly zásuvky v celém bytě. Vyzkoušel jsem osvědčenou metodu vypnout a zapnout a nic. Protože nejsem kutil, zavolal jsem bratrovi. Ten přislíbil, že se na to podívá a druhého dne se dostavil i s přítelkyní a bedýnkou s nářadím. Nejprve se na vše ještě jednou důkladně vyptal (lékař by to označil za kvalitní anamnestický rozhovor…) a pak odšrouboval víko první krabice ve zdi. Ta byla v pořádku. Zato když odšrouboval víko té druhé, to bylo dílo! Podivný zápach, zoxidované šroubky, spousta sajrajtu…
Bratr se zatvářil velmi vážně. To on umí.
„Tak to je na elektrikáře,“ prohlásil. „A spěchá to, protože taky můžeš vyhořet.“
Poté se nechal obměkčit a snažil se ukotvit uvolněný drát šroubkem, který se ale odmítal chytit, protože příslušný závit byl zcela zničený.
„Je třeba vyměnit celou krabici,“ konstatoval. „Mohl bych to zkusit, ale jsou to skoro padesát let staré hliníkové dráty a mohl bych je zlomit a pak by se muselo sekat do zdi,“ mudroval vážně. „A ještě nikdy jsem to nedělal…“
Prohlásil jsem, že i tak mu velice děkuji, protože alespoň vím, kde je chyba a co je třeba udělat a už to mi zaručeně ušetřilo spoustu peněz. Dali jsme si čaj a bratr mi vysvětlil, co přesně mám po elektrikáři chtít. Takže:
Mám v bytě skoro padesát let staré hliníkové dráty (a ne, nechci je měnit za nové krásné měděné, neb na to teď nemám). Jiskří mi v krabici, protože se uvolnil drát, který má na starost zásuvky v kuchyni. Krabice je čtvercová s plechovým krytem a uvnitř je kulatá svorkovnice. Potřebuji někoho se zlatýma rukama, kdo tu krabici vymění a nezlomí přitom žádný z drátů, protože by se pak muselo sekat do zdi a měnit velký kus drátu a tak…
Tak co, poradíte mi někoho? Není to extrémně akutní – zatím jedeme v kuchyni na prodlužovačku – ale v dohledné době bych byl rád, kdyby to někdo opravil. Dík!
PS: V případě, že budu s elektrikářovou prací spokojen, dočká se ode mne navíc i doporučení na tomto weblogu a to zcela zdrarma!
Doplněno 20. 1. 2009: Odepsal mi můj známý, velmi šikovný elektrikář , který ale bohům žel má zakázek už teď až nad hlavu. Situaci okomentoval takto: „Upřímě lituji toho co se do opravy pustí, protože ze zkušenosti vím, že jenom co se těch starých drátů dotkne, budou se lámat.“ Inu… Výzva jako Brno! 