Komentář ke smazání stránky Islám v České republice nechceme

Stalo se něco, co bylo považováno za téměř nemožné – Facebook smazal islamofobní stránku IVČRN. Položme si otázku, jak se ke kauze tohoto typu postavit z hlediska svobody projevu.

Ke smazání této nenávistné platformy lze nahlédnout dvěma způsoby, jednak z pozice svobody projevu, jednak z pozice pravidel Facebooku. Začněme tou první.

Na Spojených státech se mi nelíbí spousta věcí, ale oceňuji jejich zásadový postoj ke svobodnému vyjadřování myšlenek, tedy to, že nikdo nemůže být trestán za to, že říká, co si myslí, bez ohledu na to, jak hloupé, nenávistné a potenciálně nebezpečné to je. Říká se, že Evropu v tomto směru ovlivnila zkušenost s nacismem apod., ale opravdu si myslíte, že by se Hitler nedostal k moci kdyby byly stíhány antisemitské výroky? Osobně o tom pochybuji, určitě by tehdejší NSDAP (před uchopením moci) přišla na to, jak své myšlenky sdělovat tak, aby byly formálně v souladu se zákonem.

Kriminalizace projevených názorů jim naopak dodává na pikantnosti, dělá z nich zakázané ovoce a z lidí, kteří je navzdory „útlaku“ prezentují, novodobé hrdiny či mučedníky. Z těchto důvodů musím prohlásit, že iniciativa IVČRN má nezadatelné právo prezentovat na veřejnosti svou ubohou a nenávistnou propagandu, a že boj proti ní, stejně jako boj proti náckům a dalším extremistům, musí byt veden intelektuálními, nikoli represivními prostředky – samozřejmě, že v případě, kdy se dopustí něčeho jiného než blbých keců, například osobního fyzického nebo verbálního útoku, přímou výzvou k porušení platných zákonů apod., je třeba takové lidi co nejúčinněji stíhat.

Co se vlastně nyní s českými islamofoby stane? Nic zvláštního. Novou stránku si už založili a pojedou dál. Pro někoho budou navíc ještě mučedníci.

Druhý pohled na kauzu smazání stránky vychází z pozice pravidel Facebooku. Ta jsou, pokud jde o šíření nenávisti, zformulována dosti jasně a Facebook má samozřejmě právo nastavit si taková pravidla, jaká uzná za vhodná. Sice se tím otevírá pole pro „nahlašovací války“, v nichž válčící strany využívají skutečnosti, že lidé, kteří se nahlášenými stránkami zabývají, zjevně neumí česky, ale pokud Facebook zavedl nějaká pravidla, má právo vyžadovat jejich dodržování a uživatelé mají právo oznamovat jejich porušení. Proto není relevantní v souvislosti s cenzurou na Facebooku hulákat o svobodě projevu – Facebook není státem garantovaný veřejný prostor. Stejně tak se nerozčiluji nad tím, že některé texty mohu zveřejnit pouze na soukromém blogu, protože odporují pravidlům iDnes. V žádném z těchto, a mnoha jiných, případů nejsem nucen dané služby využívat.

Shrnuto: Jsem přesvědčen, že IVČRN má z mého pohledu nezadatelné právo svobodně prezentovat své názory, ale nemá právo se jakkoli pozastavovat nad tím, že nestátní služba, jíž k šíření svých názorů používají, smaže jejich stránku kvůli (v tomto případě zcela zjevnému) porušení pravidel.