Kterak obchodní řetězec JIP o zákazníka přišel

Deset let jsem chodil pravidelně nakupovat do Billy na Drobného ulici v Brně, protože jsem to tam měl nejblíž. A musím říci, že jsem byl spokojený zákazník – celkově vzato mi právě obchody Billa připadají jako nejlepší varianta pokud jde o poměr cena/výkon.

Jenže minulého roku na tom místě Billa skončila, prý kvůli vysokému nájmu, a mnoho měsíců byl objekt zavřený.

Mezitím jsem si zvykl jezdit do Tesca v Králově poli, kde jsem tak spokojený nebyl, ale dalo se to. Když jsem zaregistroval, že na místě bývalé Billy je opět otevřený obchod – prodejna řetězce JIP Cash&Carry – potěšilo mě to a doufal jsem, že s nimi budu spokojený podobně, jako předtím s Billou.

A nevypadalo to špatně. Ceny sice rozhodně nebyly zrovna extra nízké, ale byly přijatelné, nabídka zboží slušná. Jen jsem si kladl otázku, zda je opravdu nutné, aby pokladní musely při práci stát, zvláště pak v době, kdy tam nemají nával zákazníků. Byla to jedna z věcí, na které jsem se chtěl příležitostně zeptat. Nicméně dnes nastala nepříjemná zkušenost.

Včera večer před zavíračkou jsem tam nakoupil nějaké zásoby a mimo jiné podmáslí od Madety za 22Kč. Obvykle kupuji mléčné potraviny v bio kvalitě (z etických důvodů), ale „zhřešil“ jsem – měl jsem na ně chuť a nechtělo se mi ještě někam trajdat. Přišel jsem domů, otevřel podmáslí, napil se – a bylo hořké. Znám tu chuť – je to chuť zkaženého trvanlivého mléka. Nedalo se to pít. Dal jsem tedy podmáslí do lednice i s účtenkou s tím, že je další den půjdu vrátit.

Dnes jsem tedy vyrazil do obchodu. Jako první mě chytil mladý sekuriťák, kterému asi připadlo podezřelé, že vstupuji do obchodu s krabicí podmáslí v ruce. Řekl jsem mu, že to jdu reklamovat. Odpověděl mi, že reklamace se přijímají jen v den prodeje, protože jinak nelze dokázat, jestli jsem to prý třeba blbě neskladoval. Odvětil jsem mu, že jsem to koupil včera před zavíračkou, ochutnal hned doma, nedalo se to pít a pokud to nebude respektováno, obchod přijde o zákazníka. Komedie pokračovala.

Oslovil jsem jednu mladou pokladní.

„To musí řešit paní vedoucí a ona teď právě přebírá zboží. Zavoláme ji, ale musíte chvíli počkat.“

Řekl jsem, že počkám.

„A co tomu je?“
„Je to hořké,“ odvětil jsem klidně, přestože jsem to už jednou řekl. „Klidně to ochutnejte.“

„Né, to já nemůžu, já mám na mléčné výrobky alergii… Ale tady se píše, že je to kysané podmáslí, tak to má být kyselé, ne?“

„Ano, přesně tak, má to být kyselé, ale tohle je hořké. Já opravdu vím, jak má chutnat podmáslí.“

Vedoucí nešla.

„Já jí to tam donesu,“ řekla pokladní.

„Beze všeho, odvětil jsem.“

Odešla s podmáslím i účtenkou někam do zázemí prodejny. Po chvíli se vrátila.

„Tu reklamaci vám nemůžeme uznat, protože to má datum spotřeby do 11. 4., takže to musí být v pořádku.“

Pohlédl jsem na ni a pravil: „Tak prosím vyřiďte paní vedoucí, že zachránila prodejně 22 korun a přišla o zákazníka. Definitivně.“

Nechal jsem tam podmáslí i s paragonem a šel se uklidnit focením opuštěného fotbalového stadionu za Lužánkami.

Musím říci, že kdybych šéfoval prodejně a někdo by reklamoval výrobek za 22Kč, tak bych mu ty peníze vrátil třeba i z vlastní kapsy. Je vysoce nepravděpodobné, že takovou věc bude reklamovat někdo proto, aby mě podvedl. Dokonce bych i pro jistotu ochutnal aspoň jeden další výrobek ze stejné várky, protože bych prostě nestál o to, aby mí zákazníci byli nespokojení.

Takže obchodní řetězec JIP nepřišel o 22Kč, zato však přišel o zákazníka, navíc o stálého zákazníka, protože bych u nich nakupoval pravidelně. A k tomu si ještě vysloužil tento článek. To Tesco není zase tak daleko a mají tam mléčné výrobky z biofarem…

Advertisements

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Kterak obchodní řetězec JIP o zákazníka přišel

Filed under Úvahy a postřehy, Co život dal... a vzal.

Komentáře nejsou povoleny.