Proč někteří levičáci fandí Rusku

Vždy, když na mezinárodním poli dojde k nějakému konfliktu, trpí většina lidí (alespoň se mi to tak jeví) nezvladatelnou touhou vybrat si stranu, které budou fandit, a následně za ni „kopat“, často navíc na základě dojmů a ne hluboké znalosti věci. Aktuální situace na Ukrajině je z tohoto hlediska hotová „mucholapka“.

A tak zde máme fanoušky Ruska a fanoušky „svobodné“ Ukrajiny. Není přitom pravda, že by se všichni levicově smýšlející komentátoři přidávali na stranu Ruska; stejně tak jsou pravičáci, kteří Rusku fandí, zvláště ti „euroskeptičtí“, včetně Václava Klause.

Opening Plenary of the World Economic Forum Annual Meeting 2009: Vladimir Putin

Proč je postup Ruska pro část levice tak přitažlivý? Kromě skutečnosti, že idealizovat si „Majdan“ je dle mého názoru ještě větší hovadina než idealizovat si Rusko, a nepopiratelného faktu, že Putin je sexy badass, má třeskuté charisma a ve své hvězdné hodině je psychopaticky neodolatelný, zde hraje roli fakt, že „severoatlantický“ imperialismus dostává od Ruska pořádně za vyučenou a části levičáků, přiznávám, že mě nevyjímaje, se na to dobře kouká.

Arogantní západ dostal přes hubu a nutno dodat, že pokud některou stranu v této věci opravdu netřeba litovat, pak jsou to právě západní diplomaté marně se snažící „zemřít se ctí“.

Nicméně, jakkoli jsou takové pocity třeba příjemné, je nutné, aby nehrál prim pocit, ale rozum a chladné zhodnocení situace. Západní imperialismus dostává na prdel, fajn, ale dostává na ni ze strany imperialismu ruského.

V celé záležitosti nejde o boj dobra se zlem, ani o boj pokrokových sil s reakčními, jen o partii mezi velmocemi. Rusko není bašta levicového pokroku, ale konzervativně laděná velmoc s autoritářským režimem opírajícím se mimo jiné o pravoslavnou církev. Jsem přesvědčen, že aktuálně je to nejspíš to nejlepší, co tato země může mít (srovnejme aktuální stav s obdobím Jelcinovy vlády!), ale Putinův režim pro nás nemůže a nesmí být příkladem hodným následování.

Upřímně řečeno nemám, zvláště pokud jde o Krym, nějaký definitivní postoj. Nejsem nějaký zavilý fetišista pokud jde o zachovávání státní integrity a pokud obyvatelé Krymu většinově do Ruska opravdu chtějí, budiž jim to přáno. Aktuální ukrajinská vláda to protušila patrně nenávratně a nemá už žádné účinné páky, jak tomu zabránit.

Otázka ovšem, jako vždy, zní: „Kdo si to odskáče.“ Nedělám si iluze o tom, že krutého vyřizování účtů jsou schopny obě strany, stejně tak je mi jasné, že Ukrajina přijde o zdroje a to může vést k ještě většímu prohloubení bídy jejích neprivilegovaných občanů a tím i k radikalizaci části z nich, přičemž se zvláště obávám prohlubujícího se příklonu Ukrajinců k fašismu.

Mám-li to shrnout, situaci na Ukrajině je třeba studovat a analyzovat, protože se jedná o důležitý dějinný moment, ale je třeba tak činit s chladnou hlavou a nestranně.