Hubert

Včera jsem poprvé navštívil Kociánku, brněnské centrum služeb sociální péče a podpory dětem a mládeži s tělesným a druhotným mentálním postižením. Byl jsem tam služebně a protože člověk, s nímž jsem měl schůzku, měl nějaké neodkladné povinnosti, musel jsem hodinu počkat. Tak jsem se šel projít po areálu a zcela logicky jsem skončil v zookoutku a začal fotit.

Jako první jsem potkal kozy, pak jsem udělal pár fotek zdejších kachen a pak – pak jsem se otočil a za mnou stálo prase. Pořádné, velké prase. Tvářilo se poněkud netečně a oňufávalo chodník.

Hubert

Bylo to už od pohledu hodně staré prase. Posléze jsem zjistil, že je to kanec, jmenuje se Hubert a je mu jedenáct let. Potkat jedenáctileté prase, to se zase hned tak někomu nepoštěstí – soudím, že většina Čechů potkává mnohem mladší kusy a to navíc už rozporcované.

Hubert, zdá se, už moc nevnímá okolní svět, prostě se čas od času vydá na procházku a pak se zase spořádaně vrátí do chlívku; nejspíš žije ve svém vlastním malém útulném a řezníka prostém světě, do nějž patří lidé, kteří ho krmí a jsou na něho milí, občas ho pohladí po štětinách na hrubé kůži a jinak mu dají pokoj. Pokud si někdo žije jak prase v žitě, tak je to určitě Hubert.

Posléze jsem se dal do řeči s paní, která na Kociánce pracuje, a právě ta mi řekla, že Hubert má už jedenáct let (že se jmenuje Hubert jsem zjistil z pěkné cedulky na dveřích od chlívku). A dodala: „Staráme se o něj a chceme, aby si děti i dospělí uvědomili, že je třeba starat se o staré a bezmocné až do konce.“

No bať. Co dodat?

Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘

Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít?

Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě?

Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘

Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘