Vážení přátelé z ČSSD, pokud bych na Váš rozkol nahlížel jen z úzce stranické perspektivy, měl bych se z něj radovat, neboť jistě povede k tomu, že Vám přebereme část elektorátu. Neraduji se však, protože víc než na partaji, jejímž jsem členem, mi záleží na naší zemi.
Já samozřejmě chápu, že moc (samozřejmě včetně moci realizované prostřednictvím kapitálu) je silná a extrémně návyková droga a pro vrcholové politiky je těžké od nich abstinovat či je přinejmenším užívat s mírou stejně, jako je pro jiného těžké odolat cigaretě, panáku, hracímu automatu či jehle. Přesto jsem doufal, že vzpomínka na otřesné roky pod taktovkou Kalouskovy-Nečasovy vlády povede k tomu, že se alespoň ti zkušenější z politiků, zejména levicových, pokusí své bažení po moci ovládnout a vzájemně se při tom hlídat a podporovat (nelze nepomyslet na Anonymní Alkoholiky, patrně by vrcholoví politicky nějaké podpůrné skupiny tohoto druhu potřebovali jako sůl). Zjevně jsem byl naivní.
Ale zde se ani tak neobracím na Haška & spol. (a samozřejmě ani na Bohuslava Sobotku a jeho lidi), jako spíše na členskou základnu ČSSD – opravdu jste přesvědčeni, že je správné den po volbách vyvolat rozkol ve vítězné straně, nota bene když voličům ambiciózně slibovala „dobře fungující stát“?
Není trochu chucpe den po volbách sdělit voličům, že strana, jež něco takového slibuje, má vážný problém se svým vlastním fungováním? Nechtělo by to náhodou nějaký „puč“ zdola? Jak vůbec chcete být věrohodní pro své okolí, pokud budete mlčky přihlížet další rvačce o moc, tentokrát ve Vaší straně?
Pak se totiž nelze divit tomu, že lidé volí účelově vzniklé populistické strany; a obávám se, že se mimo jiné i v důsledku dění ve Vaší straně na naší politické scéně mohou objevit a zabodovat nejen populisté Babišova druhu, ale i fašisté. Tuhle dějinnou zkušenost přeci již za sebou máme.
Podaří-li se Vám (stranickým špičkám i členské základně, která jim to umožní) zdiskreditovat levici (a zdá se mi, že na tom fakt makáte!), komu tím otevíráte dveře?
Jestli toto umožníte, tak fakt běžte do řiti i se svými sliby a programem. Lidi, tedy oněch Zemanových dolních deset milionů, fakt nezajímají Vaše boje o koryta.
Je to vůbec pozoruhodné: Něco jste slíbili, obě znesvářené frakce se dušují, že se těm slibům nezpronevěří, a přitom bojují proti sobě. To je pohrdání voličem. Lidé Vás sakra nevolili proto, aby pak mohli sledovat reality show „Puč v ČSSD“. A zde samozřejmě hlavní díl viny padá na ty, kdo celou záležitost rozpoutali. Za takový počin by měli dostat rovnou červenou kartu.
Podívejte se, jak dopadla se svými vnitřními boji ODS. Pakliže budete následovat jejího příkladu, čeká Vás v příštích volbách, k nimž patrně přijde ještě méně lidí než k těm právě proběhlým, nejspíš také výsledek pod deset procent – a ani prezident Zeman, pakliže ve straně zvítězí „jeho“ frakce, Vám nepomůže; lidé dali ostatně najevo, že chtějí jeho vliv korigovat a proto ve volbách nepodpořili jeho fanklub. Pokud jde o Zemana, máte šanci pouze jako sebevědomý partner v dialogu s ním, nikoli jako jeho ovečky.
Stejně tak byste ovšem prodělali i na samoúčelné konfrontaci s prezidentem a útokům na něj, případně na jeho osočování z toho či onoho selhání ve Vaší straně, jak je tomu slyšet ze strany Sobotkovy frakce. Takové bolestínství a uraženou ješitnost, jaké předvedl například Jiří Dienstbier po neúspěchu v prvním kole prezidentských voleb, lidé neodpouštějí.
Pokud jde o Vás a Miloše Zemana, pak vězte, že Zeman má nad Vámi jen tolik moci, kolik mu jí sami dáte. Až tak prosté to je.
Musím říci, že se na současnou situaci velice hodí onen proslulý epitaf „Čekal jsem to, ale ne tak brzy.“ Myslím, že v současné době ještě existuje naděje na Vaši úspěšnou resuscitaci, ale tato naděje, jak už to u resuscitací bývá, každým okamžikem velice rychle klesá…