Skandál (Sen z 26. 10. 2013)

Jedeme v autobusu, jsme nějaká výprava a ten autobus nám patří (není to linkový spoj). Celé naší skupině šéfuje charismatický muž, o němž přemýšlím jako o Diktátorovi (budu ho tak dále nazývat). Seznámil jsem se s ním na nějaké akci, ze které se stal LARP, ale nebylo jasné, zda je to doopravdy nebo hra.
Tam, kde jsme tehdy byli, měl společnici, krásnou nakrátko ostříhanou tmavovlasou ženu sportovní postavy, která mě začala svádět. Byla velmi přitažlivá. Nebránil jsem se, i když jsem věděl, že je to konkubína toho Diktátora a vnímal jsem to jako nebezpečné. Pak jsme se milovali, uvědomil jsem si, že jsem nepoužil kondom, ale bylo mi to jedno, vychutnával jsem krásu okamžiku.
(Toto byla asi retrospektiva.)
Jeli jsme tím autobusem a asi hodně pršelo. Povídali jsme si. Měl jsem s sebou nějaké prostředky, které jsem minule dostal. Byl mezi nimi dřevěný štít, jakoby domorodý. Říkal jsem si, že s ním budu cvičit společně s bokenem (dřevěná katana).
Jeli jsme tím autobusem, bylo nás tam víc a každý z nás tam hrál nějakou roli, ale pamatuji si pouze jednu ženu, která byla rabínka nebo prostě duchovně zaměřená osoba liberálního ražení (budu ji nadále označovat slovem „rabínka“; pokud jde o role, není jasné, jestli to byla role ve hře nebo zda ta žena byla ve skutečném životě opravdu rabínkou), a Diktátora. Nejsem si jist, zda rabínka a diktátorova konkubína byly jedna a tatáž žena nebo zda byly dvěma různými ženami.
Dojeli jsme k domu na Výstavní (měli jsme tam byt, kde jsem vyrůstal a často se tam ve snech vracím) a zastavili jsme, protože jsme si všimli, že je tam těžce podmáčený terén, v němž se už několik aut zcela potopilo, i když naštěstí nikdo nezemřel. Pamatuji si tam, jak nějaká žena vylézala z okénka potápějícího se auta, které bylo navíc střechou dolů.
Vystoupil jsme a někam jsme šli, asi do toho domu na Výstavní, a já jsem obcházel senilní stařenku, která se hodně podobala mé mrtvé tetě z otcovy strany. Dál o ní budu hovořit jako o „tetě“.
Procházeli jsme domem, možná to byl zvenku dům na Výstavní, ale uvnitř to bylo magické místo. Nevím přesně, co tam bylo, ale prožíval jsem to jako hru.
Po nějaké době jsme zpozorovali, díky té senilní tetě, která něco upustila, že když se něco hodí na zem, získá to podobu (pravděpodobně ve smyslu pravé podoby či esence) původního majitele.
Ukryli jsme se do stínu a před některými tvory, kteří se takto zrodili, jsme vycouvali, jindy (někomu se ta věc změnila v myš). (…nečitelné…).
Nevím co se tam objevilo mně a rabínce. Ještě v tom domě se nám ztratila ta tetička, hledali jsme ji a měli o ni obavy.
Pak tam hodil na zem něco svého Diktátor. Podlaha, která vypadala jako ze skla začala praskat a rodilo se z ní cosi monstrózního, nějaký pařát, spár větší než člověk. Prchali jsme pryč, ale šlo to po nás. Kdosi v té chvíli hlasitě křičel „Skandál! Skandál!“
A to mě probudilo.

* * *

Po zapsání tohoto snu jsem opět usnul a zdál se mi další sen, z nějž si vzpomínám jen na ústřední motiv a závěr. Byl tam muž, který provedl nějaký strašlivý zločin, a prchal před psy. Byl dokonale sobecký, jediné co jej zajímalo, byla vlastní záchrana. Psi jej dohnali na okraj srázu, pod nímž bylo jezero, možná to byl zatopený lom, a koupali se tam lidé. Muž bez váhání skočil dolů a svým dopadem zabil nějaké koupající se dítě, ale nezajímalo ho to. Plaval tím jezerem a vtom se kolem něj zmaterializovali ti psi, kteří jej honili, a ve vodě jej obklíčili. V té chvíli jsem se stal tím mužem a věděl jsem, že jsem v pasti a že ti psi mě roztrhají. Pak jsem se probudil.