Upřímně řečeno opravdu nezávidím pravicovým voličům jejich rozhodování koho volit v nadcházejících volbách. Naštěstí to není můj problém. Podívejme se, jak volit levicově a – řeknu to rovnou – proč volit KSČM.
Všimli jste si, že pravicovostí se v současné době ohánějí jen ODS, Svobodní a podobní tragédi? Dokonce ani TOPka pravicovost nijak nezdůrazňuje a spíše naznačuje vstřícnost k „demokratické levici“, rozuměj k ČSSD.
Levicové myšlenky nalezneme u populisty Babiše i u křesťanských demokratů. Ty bych ostatně, a je to jen můj soukromý názor, v parlamentu opět viděl i docela rád, mám pocit, že tam tak nějak patří, i když mohou leccos zkomplikovat. Rozhodně uvidím v parlamentu raději tradiční lidovce než TOPinky.
Politici prostě vědí, že tentokrát by s rétorikou úspěšnou před minulými volbami neuspěli. Snažím se doufat, že voliči nebudou brát v potaz řeči, ale činy, tedy faktickou minulost toho kterého subjektu, případně si uvědomí, že nedávno vzniklé populistické subjekty nemají minulost žádnou.
Levicový volič má de facto tři, snad čtyři, možnosti: ČSSD, KSČM, Zemanovce a asi i Stranu zelených. Tu však vynechme, protože aktuálně není hráčem, kterého bychom měli brát vážně.
Při vší úctě k panu prezidentovi (v úctě jej chovám, ale odsud posud) rozhodně nechovám důvěru k jeho fanklubu. Myslím, že moc prezidenta by měla být vyvažována parlamentem a nestojím o to, aby měl na sněmovnu větší vliv, než je zdrávo. Takže zbývá ČSSD a KSČM. Sociální demokraté volby vyhrají, to je celkem jasné a já jim to přeji, podstatné ale je, jakou vytvoří vládu. Z mého pohledu by optimálním, tj. stabilním a pro občany této země prospěšným, řešením byla jednobarevná menšinová vláda sociálních demokratů s podporou komunistů.
Nemyslím si, že by se měli komunisté hrnout do koalice a vlády, podobně jako se do ní nežene například v Německu Die Linke, neboť existují určité oblasti, kde by to hodně skřípalo, například pokud jde o NATO a zahraniční mise.
Pro komunisty bude rozhodně lepší nabídnout podporu s tím, že v určitých oblastech bude muset vláda podporu hledat jinde, než usilovat o ministerská křesla.
Za dosti tragickou bych naopak považoval situaci, kdy by sociální demokraté vytvořili koalici s malými stranami (tj. s Babišem a lidovci), protože by hrozilo nebezpečí permanentní nestability takové vlády, jež by se patrně opírala o nepříliš spolehlivou většinu. S takovou situací už máme hodně špatných zkušeností a bylo by tedy více než záhodno ji nedopustit.
A pak je zde možnost velké koalice ČSSD a TOP09. Vezmeme-li v potaz, že v ČSSD existuje „levicové křídlo“ (znamená to, že je tam také křídlo pravicové?) a že část vlivných činitelů této strany otevřeně dává najevo preferenci pravicových koaličních partnerů všeho druhu před komunisty, lze tuto hrozbu pokládat za zcela reálnou – a je třeba pokusit se ji odvrátit.
Proto pokládám za racionální volit KSČM, abychom se tak pokusili nastolit takové rozložení sil ve sněmovně, v němž ČSSD nebude schopna vytvářet koalice a bude muset vsadit na jednobarevnou vládu podporovanou komunisty. To by současnaké nejspíš posílilo ono levicové křídlo v ČSSD a pomohlo tak české levici vůbec.
Uvědomme si, že nyní vůbec nejsme v situaci, kdy bychom měli řešit otázky, zda máme směřovat k sociálně-tržní či demokraticky-socialistické podobě společnosti a podobně; stejně tak je dnes třeba se obávat spíše fašizace společnosti a populistických autoritářů (kam mimochodem částečně spadá i Zeman a je proto třeba jej krotit a nevolit jeho kamarády do parlamentu) než nějaké levicové diktatury stalinského či jakéhokoli jiného typu.
Nyní je třeba udělat všechno proto, aby nepokračovala devastace naší země, jejíž tempo se zvláště během vládnutí Kalouskova (formálně Nečasova) kabinetu zvýšilo vskutku děsivě. KSČM, přes všechny své nedostatky a ambivalentní minulost, je síla, na níž má smysl v této neblahé době vsadit.