Pomyslný dopis paní Ivetě Bartošové

Vážená paní Bartošová, vůbec nic podstatného o Vás nevím a nejsem nijak seznámen s Vašimi zdravotními či jinými problémy, pouze jsem narazil na článek, v němž zaznívají slova šéfa jakési mediální žumpy o tom, že Vás bulvár uštve k smrti.

O Vaše problémy jsem se nikdy nezajímal; a více než to: Ačkoli – nebo možná spíše protože– jsem věděl, že jsou oblíbeným tématem českého bulváru, aktivně jsem se všem tématům spjatým s Vaší osobou vyhýbal a bránil jsem ostatním v tom, aby o nich v mé přítomnosti hovořili. Nějaké útržky jsem se samozřejmě doslechl, ale každý z nich jsem vnímal jako velmi nevítanou formu duchovního znečištění.

Nebylo a není tomu tak proto, že bych vůči Vám cítil cokoli negativního, a není tomu tak ani proto, že bych vůči Vám choval nějaké speciální sympatie. Soucítím s Vámi a s Vaším utrpením stejně, jako soucítím s utrpením každé jiné lidské bytosti, včetně těch, které od něj hledají úlevu pomocí konzumace bulváru. Bylo-li by v mých možnostech Vám nějak konkrétně pomoci, jistě bych se s Vašimi problémy zevrubně seznámil, ale protože tomu tak není, nevidím důvod, proč bych to měl dělat.

Jak jsem již napsal, soucítím i s lidmi, kteří, aniž by si povětšinou uvědomovali, vytvářením poptávky po bulvárních informacích o Vás významně zvyšují Vaše utrpení. Jako marxista rozumím mechanismům, o něž zde běží, chápu, že bulvár je pro tyto lidi tím, co Marx definoval jako opium lidu, a což rozhodně není pouze náboženství, zvláště pak pokud jde o naši zemi. Můžete-li, odpusťte jim prosím, neboť nevědí, co činí.

Konec konců soucítím i s těmi, kdo bulvár produkují, neboť i oni jsou oběťmi toho ďábelského společenského determinismu, o který zde běží, moderně řečeno matrixu, buddhisticky řečenosamsáry, marxisticky ideologie neboli falešného vědomí.

Neexistuje žádný zázračný či primitivně revoluční způsob, jak danou situaci napravit. Jediným způsobem, jak dospět ke změně k lepšímu, je změna společenských podmínek, a ta jistě nenastane v dohledné době tak, aby to vzhledem k Vaší situaci bylo relevantní.

Přesto doufám, že v sobě naleznete dostatek vnitřní síly k tomu, aby výše uvedená slova šéfa námezdních mediálních supů nedošla naplnění. Také chci doufat, že aspoň někteří z těch, kteří ulevují svým bolestem prostřednictvím bulvárního opia, naleznou sílu k tomu, aby pohlédli zpříma do tváře své vlastní bolesti, přijali ji takovou, jaká je, a nezmnožovali bolest Vaši.

S přáním všeho dobrého,

Jaroslav A. Polák

 

Komentáře nepovoluji, protože vím, že bych neměl chuť se jimi zabývat, a nechci nikoho urazit tím, že jej budu ignorovat.

Advertisements

Comments Off on Pomyslný dopis paní Ivetě Bartošové

Filed under Úvahy a postřehy

Komentáře nejsou povoleny.