Liščí deník: Jsem u Kojota 42 dní a je mi dobře

DIGITAL CAMERA

“Tak jsem Kojota konečně ukecala, aby podle mých instrukcí napsal zase zápis do liščího deníku. Kojot je totiž nemocný a měl nějaké horší období. Ale na sobě jsem to nepoznala – krmil mě, hrál si se mnou a všechno. Ve středu se mnou zase byl u té paní, co se jmenuje Veterinářka. Tentokrát mě vzal v takové bedýnce, protože na přenosný pelíšek jsem už moc velká. Prý už mám přes dvě kila. To je asi dobře. Veterinářka na mě sahala, koukala se mi do uší, poslouchala mi srdíčko a řekla, že jsem úplně zdravá a pak mě čímsi píchla. Ani to nebolelo. Prý se tomu říká očkování, ale já nevím, co má píchání jehlou společného s očkama. Jo, do těch se mi taky dívala. Bála jsem se a trochu se pokadila, ale nebála jsem se tak moc, jako předtím, a ani jsem se tak dlouho nezlobila jako předtím.

Hodně si hraju. S Eliškou, s Kojotem, s věcmi. Kojot udělal pohyblivé obrázky.