Je nerovné postavení ženy v islámu týráním?

Odpověď zní jednoduše: Není, protože nerovné postavení v nějakém vztahu je nutnou, nikoli však postačující příčinou týrání. Ale v následujících řádcích to pojednám podrobněji.

Je třeba si uvědomit, že každý z nás byl nebo je účasten nerovných vztahů. Nezletilé dítě je v podřízeném vztahu s rodičem, zaměstnanec se zaměstnavatelem nebo šéfem, zvíře se svým majitelem atp. Přestože známe případy týraných dětí, zaměstnanců a zvířat, jistě uznáme, že ne každý rodič, zaměstnavatel či majitel zvířete je tyranem. Pro objasnění rozdílu mezi vztahovou dominancí a týráním můžeme jít i do morálně dnes morálně zcela nepřijatelného nerovného vztahu – vztahu otrokáře a otroka. Bez ohledu na to, co si o vlastnění člověka člověkem myslím, jsem nucen trvat na tom, že ne každý otrokář své otroky týral – v dějinách máme spoustu dokladů o laskavých otrokářích. Takže dokonce ani bytí otrokem neznamená automaticky bytí týranou osobou, ač tomu tak často bylo a je (nedělejme si iluze, že v dnešní době otroctví neexistuje).

Tudíž: Aby mohlo dojít k týrání, musí existovat nerovný vztah, ale nerovný vztah sám o sobě ještě neznamená týrání. Proto v žádném případě nemůžeme říci, že osoba, která je v partnerském vztahu v dominantním postavení (ať už posvěceném nějakou oficiální normou či nikoli), se nutně dopouští týrání.

Podívejme se nyní na tuto otázku z hlediska postavení ženy ve vztahu s mužem, především z hlediska islámu. Nerovné, podřízené postavení ženy je v islámu institucionalizováno a vzbuzuje to mnoho pohoršení v naší kultuře. Za sebe musím říci, že je mi to pocitově také „proti srsti“, protože (a u komunisty to snad nepřekvapí) jsem stoupencem rovnosti a nikoli nerovnosti jakéhokoli druhu.

Nicméně si kladu otázku: Zvyšuje institucionalizované podřízení ženy muži pravděpodobnost, že dojde k týrání, či nikoli? První intuitivní reakce, alespoň moje, je, že patrně ano, ale při dalším přemýšlení už to tak jasně nevypadá. Vzhledem k tomu, že islám tuto oblast definuje, obsahuje také soubor určitých pravidel či kontrolních mechanismů, jež tuto oblast dále upravují.

Na druhou stranu se v mnoha případech institucionalizovaná nerovnost podílí na zneužívání, jako je tomu kupříkladu dnes u silné ideologická preference kapitalisty před zaměstnancem, jež přímo implikuje morální právo vykořisťovat.

Uvědomme si, že týrání ve vztazích rozhodně není specialitou toho či onoho náboženství – drtivá většina týraných žen u nás nejsou muslimky. Po pravdě řečeno si myslím, že filosoficky nelze tuto otázku rozhodnout a k jasné odpovědi je potřeba důkladná analýza empirických dat (což je opravdu něco jiného než všeobecně oblíbené argumentování vybranými otřesnými příběhy z médií).

Přestože tedy coby radikální rovnostář nehledím se sympatiemi na roli ženy v islámu, jsem přesvědčen, že je třeba správně používat (a tedy nezneužívat) pojmy a chápat jejich vzájemnou souvislost (tolik k apelu na kritické myšlení), a především trvám na tom, že zvláště v České republice bychom se měli zabývat prioritně především těmi oblastmi, jež souvisejí se zametáním před vlastním prahem; v tomto případě konkrétně problematikou týraných žen obecně, dále pak týraných seniorů, samozřejmě dětí a v neposlední řadě také zvířat (k tomu by nám mohlo výše zmíněné kritické myšlení pomoci).

Chápu, že muslimové jsou, stejně jako Romové, vítaný terč, protože nám umožňují odvádět pozornost od našich vlastních kostlivců ve skříni, ale jsem přesvědčen, že alespoň trochu soudní a inteligentní lidé by měli být schopni kritické sebereflexe vlastní kultury – což je to, co potřebujeme především.

Advertisements

Komentáře: 43

Filed under Úvahy a postřehy

43 responses to “Je nerovné postavení ženy v islámu týráním?

  1. Pavel Sycha

    Já bych byl ještě cílenější než je uvedeno v závěru. Potřebujeme sebereflexi každý sám sebe a to pokud možno bez pokrytectví pro naši kulturu typického:) lepší stav solečnosti je pak už jen důsledek…

    Jinak fajn článek, obdivuji čistý, srozumitelný text s vnitřní integritou.

    Zdravím,

    PS

  2. dogbert

    Hmmm.
    Matení pojmů.

    Ad otroctví – pokud laskavý otrokář otroka na požádání nepropustil, tak ho tak jako tak týral. Pro srovnání – chceš tvrdit, že únos Kampuschové nebylo násilí, protože únosce se k ní choval slušně? Nebo pokud nevinného člověka zavřeš do vězení, netýráš ho, pokud bude dozorce slušný?
    Zrůdnost otroctví nestojí na vztahové dominanci, ale ztrátě osobní svobody a většiny lidských práv. Proto je otrok vždy trpcí osobou.

    Problém nestojí na tom, že muslim je doma hlavou rodiny. Taková je i tradice u nás, i když dnes už neformální.

    Problém je, že podřízenost ženy v islámu (tradičním) znamená, že je zkracována ve svých právech. Například před soudem, dědictví, osobní svobodě atd.

    A minulá diskuse se netočila kolem toho, že by žena byla týrána, protože není rovna muži, ale kolem toho, že jejich hlava u nás obhajovala její týrání v důsledku ponižování!!!

    Abys to opravdu pochopil:
    Ano, zaměstnanec je v jistém smyslu vždy v nerovném vztahu. A i před listopadem byla samozřejmá autorita např. ředitele podniku. Jinak to prostě není možné.
    Znamená to snad, že je možné do zákoníku práce napsat, že šéf smí symbolicky udeřit neposlušného zaměstnance?

    • Dogberte, nezlob se, ale mně se do debaty s tebou fakt nechce, protože vím, že zde není potenciál dialogu a nikam bychom se nedobrali. Nakonec by to stejně skončilo u ad personam hlášek o tom, že vyznávám zvrhlou komunistickou ideologii nebo tak něco. Jsem jaksi demotivován předem. Sorry.

      • dogbert

        Chápu, že obhajovat neobhajitelné, musí být silně demotivující. Nu, případní čtenáři si mohou udělat názor sami…

    • Dogberte, tys neprisel argumentovat, tys prisel trollovat. Nemas nazor, mas jen reakci na cokoli, co zrovna stadu prije „strasne“. Ale abychom sli k veci – ma nadrizeny pravo snizit zamestnanci osobni ohodnoce ni za kritiku sve osoby a sveho rozhodnuti?

  3. Pavel Sycha

    Ad otroctví-máte podle mě pravdu, źe ztrátu svobody mížete formálně samu o sobě nazvat tymráním. Ovšem je to jen pohled očima naší společnosti. O tom, jestli se cítí či necítí týrán(á) smim dle mého názoru relevantně odpovědět jen osoba které se to týká a nikdo jiný. Že islám umožnuje týrání je jedna teze, jestli samotné nerovné postavení je či není týráním je teze uplně jiná. Takže pokud odmítl otroka otrokář pustit, ano, je to týrání. Co když otrok o propuštění nežádal, protože byl spokojený? Získat ‚ svobodu‘ je věc jedna. Ovšem svobodu v nějak nastavené společnosti je vˇec druhá..

    Minulou diskuzi bych na povrch netahal. Stejně tak jako za týrání může ale nemusí vztah označit dotyčná osoba, za manipulaci na základě lži mohou jednání označit jen manipulovaní. Tento experiment jste však odmítl.

    Pokud chcete klíčovat slovo ‚symbolicky‘, zeptejte se dětí co si pod tím představují. Řeknou vám to upřímně…

    • Jen bych podotkl, že třeba v antice mohl otrok vlastnit majetek, dostával plat a mohl si našetřit na sebevykoupení. Jinak tomu bylo u otroků v jižních státech USA a dalších zemí na americkém kontinentu.
      Pro mě je podstatné, že zde vidím jen kvantitativní rozdíly. Zaměstnanec v malé a takřka rodinné firmě ve vyspělé zemi je co se svobody týče omezován jen málo a pokud je kvalifikovaný, má také velkou volnost co se týče manévrovacího prostoru na trhu práce. Naproti tomu postavení dělníka v asijské montovně či textilce se již povážlivě blíží postavení otroka či přinejmenším nevolníka.

    • V naší společnosti se v poslední době mění řebříček hodnot, je tady otázka, zeptej se dětí, ano a řeknou vám jaká mají práva, všude je to napsáno a že jsou týrány, když je někdo z rodiny vyzve k práci, o jakési povinnosti, nechce nikdo nic vědět a k tomu, se dnes vedou i děti? Žena, matka tří dětí napíše, mám právo se bavit a užít si život, to ale měla vědět a chtít, nežli se vdala, nebo měla s partnerem ty děti, může to být i opačně, ( v dnešní době ) že zfackovaný manžel, poběží žádat policii o ochranu? Může, pokora a slušnost ve vztazích vymizela, muž již není, ve všech případech živitelem? A vžitý řád je v háji a ještě do toho budeme kecat jiným kulturám.

  4. Pavel Sycha

    Omlouvám se za překlepy..

  5. Antimon

    „Získat ‘ svobodu’ je věc jedna. Ovšem svobodu v nějak nastavené společnosti je vˇec druhá“ …… jasně, co tomu otrokovi budeme vnucovat svobodu, když on ji vlastně ani nechce, že ? Ještě by se od laskavého otrokáře dostal do špatné společnosti. To myslíte vážně?

    Souhlasím s „dogbertem“. Chápu co chtěl „kojot“ říct, ale myslím si, že to vzal za špatný konec. Nesouhlasím s tím aby se náš model kultury a sociálních vztahů montoval všude, kam se podíváme. Třeba i na bodácích jak to činní např, Američané. Ale nejsem si také vůbec jist, že šaria je to pravé do 21 století. On je samozřejmě rozdíl, jak a kde jsou nařízení islámu dodržována a uplatňována. Rozdíl je jistě např. mezi Sýrií a Saudskou Arabií. Ale ono „naše křesťanství“ či „židovství“ je ve vztahu k ženám také nesmírně „roztomilé“ … 🙂

    • Pavel Sycha

      Ano, myslím. Získaná svoboda, tj i jistá ztráta ochrany ze strany svého ‚ majitele‘ v době kdy v hlavách obyvatel-například konkrétně USA otrokáŕské éry byl každej černoch negr hodnoty nula a nutnost najít si obživu na vlastní pěst… Dovedu si představit že ne pro každého to bylo jasné rozhodnutí. Ostatně, kdo by si pomyslel, že po amnestii se něteří vězni rozbrečeli že chtějí zpět do nesvobody… Stačí Vám to ilustrace toho o čem píšu?:) takźe než budete ironický, pokuste se zeptat tak abyste nejprve pochopil a potm až mudroval…;)

      Pořád mám pocit že spousta diskutujících, přestože debata na idnes je podle mého soudu zdařilá( tj kromě obvyklé účasti méně nadaných se tam sešli i lidé co se chtějí v diskuzi néco dozvědět) nejsou schopni oddělit co způsobuje omezení systémem( ať už nábǒenským či politickým) a co rozkrývá jen pravou tvář obyvatel v systému žijících….

      Vše je vždy jen a pouze o lidech….

    • K čemu takový komentář? Já tady snad propaguju šaríu? O to tu přece vůbec nejde.

      • Antimon

        A podle čeho se určuje zda je žena správně poslušná nebo ne, zda muž správně uplatňuje svoji dominanci když ne podle práva šaria? Právě že o tu jde především.

        • Já zde nepropaguji šaríu, já jen píši o distinkci mezi nerovností a týráním.

  6. Hej pane lháři…Existuje mnoho druhů lži, jedním z nich je ta kterou obelháváme sebe.

    • Pavel Sycha

      Moudro je to veliké, ale chybí tomu argumentační rovina cílená na alespoň některý aspekt toho blogu…

  7. ABC

    Zase velmi dobrý článek. Přesně vystihujete tu stádnost a povrchnost myšlení; snahu vytvořit my a oni a ty druhé stigmatizovat a přenést naše problémy na jejich bedra. A bohužel, tyto jednoduché odpovědi a neuvědomované předsudky nacházejí odezvu u tzv. moderních ateistických Čechů. Vidím velkou povrchnost toho našeho češštví. Ono se nám hroutí i ta naše představa o tzv. svobodném trhu.

  8. ABC

    Česká dobrovolná pravicovost přináší v empirii podivné výsledky. Ale Češi se nedají 🙂

    • ABC

      Sorry, tady je odkaz. Je to zase o ekonomické víře Čechů v jednoduché odpovědi, že jedině správné je šetřit a každý sám za sebe a volný trh je jediný arbitr.

      http://machacek.blog.ihned.cz/c1-59992740-forbes-omracujici-selhani-ceske-austerity

      • Ano, je to taková zvláštní forma stockholmského syndromu 😉

        • A to zase pozor – nase stado obvykle nikdo nenutil a neutlacoval. Nase stado se tak par stoleti chova dobrovolne….

          • No, to není tak úplně pravda. Pobělohorská doba, Protektorát, poúnorová doba, normalizace – to lze pokládat za údobí útlaku. Ale dnes je útlak mnohem rafinovanější – už téměř není třeba pohrůžek násilím, stačí propaganda.

      • jvf

        Hm, tak pan Macháček se probudil a zjistil, že je nejvyšší čas opustit potápějící se loď. Bohužel je mezi námi pár takových, kteří si pamatujeme, co psával před volbami.

      • hank

        Mně by spíš zajímalo, jestli Macháček opisoval přímo ze zdroje nebo od Čulíka, který to zveřejnil už 31. 05.:

        http://www.blisty.cz/art/68729.html

        Jestli je správně b), tak česká novinářská žumpa pracuje jako obvykle…

  9. bb

    Týrání má zcela jistě složku jak objektivní tak i subjektivní. Na druhé straně je možné někoho odsoudit jako týrání i činy, které subjektivní složku neobsahují – vůči osobě v bezvědomí nebo s tak těžkým mentálním postižením, že není s to vyhodnotit situaci (např. rozlišit týrání ze strany ošetřovatelů od zcela legitimních zákroků). Takové kategorie činů dají pochopitelně žalobci víc práce.
    Druhou věcí je, že „euroamerické“ ženy by zcela jistě zavedení svého postavení podle „šaríje“ jako týrání pociťovaly, protože by to pro ně byla jednoznačná změna k horšímu.
    Nehledě k tomu, že realitou trestání „neposlušných“ žen není nějaké symbolické bití párátkem, ale desítky až stovky ran holí nebo bičem, které jsou až „alternativním trestem smrti“, protože je trestaní běžně nepřežívají.

    • Iva

      S tím, co píšete bohužel nemohu souhlasit. Za prvé říkate, že euroatlantické ženy by sariu považovaly za týraní. Z toho plyne, že ty ostatní mimo euroatlantický prostor ji za týrání nepovažují? Vezměte si nyní přicházející volby v Iránu, kde nyní spousta žen veřejně vede rallye za kandidáty, kteří podporují rovnost mužů a žen? Co hnutí žen v Saudské Arábii? Co třeba Indie, kde zaměstnanost žen roste rapidním temptem a díky tomu se velmi rychle mění postavení ženy v indické společnosti? Kdyby Vaše premisa byla správná, tak by tato hnutí vůbec nevznikla, protože ženy mimo euroatlantický prostor by byly spokojené ve svém nerovném vztahu a všechny boje za rovnoprávnost pohlaví by se odvíjely pouze v euroatlantickém prostoru. Toto se však neděje.
      Za druhé uvažovat o tom, zda nerovnoprávnost vede k týrání nebo ne, je prostě zcestné. Samotná institucializovaná nerovnoprávnost jako přináší otroctví, saria, norimberské zákony vede k tomu, že se automaticky otvírají dveře k týrání. Bylo několikrát dokázáno, že člověk má přirozené sklony k násilí, kterým podlehne většina obyvatelstva (viz. Migramův experiment, Standfordský experiment) a institualizace nerovnosti je přesně ten bod, který otevírá zvířecí pudy v nás. Afghánistán za vlády talibanu, nacistické Německo, starověký Řím atd. Pokud tedy budete omlouvat nerovnost lidí kdekoliv na světě tím, že to úplně nevede k týrání nebo tím, že to je tradiční uspořádání, zachraňujete tím pouze ty netvory v nás. Ne naši lidskost.

      • Iva

        Sakra, mě to hodilo úplně někam jinam a hlavně se mi to objevilo jako komentář na moji odpověď autorovi. Z toho jsme taky vycházela, když jsem toto nahoře psala. No takhle je to úplně mimo mísu :)….omlouvám se.

  10. hank

    … překlep… mě…

  11. Tvůj názor vypadá asi tak, jako že když vyskočíš z okna v desátém patře, tak tě nezabije skok ale dopad. To je sice formálně pravda, ale vzhledem k tomu, že je výsledek odhadnutelný, je to vlastně jedno.
    http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3462521/

  12. lomikel

    kojote pis o listicke, to dava aspon smysl

  13. jvf

    Nemyslím si:
    1. že špatná orientace v politickoekonomických otázkách je českou specialitou a že se nikde jinde na světě nevyskytuje
    2. že povýšené označování druhých lidí za stádo z někoho udělá silnou a nezávislou osobnost.

  14. Witch

    Postavení ženy v islámu vychází ze zvykových práv. Jde přece o stav po dávné dělbě práce, kdy se práce žen ohledně sběračství, zpracovávání materiálů, péče o oheň a děti soustředila do domu. Muži se starali o okolí – lov, válčení, zemědělství za humny.
    Logicky tedy museli vystupovat mocensky, v taktických otázkách obrany musely ženy poslouchat, doma vládly ony. Víme, že v mnoha kulturách tohle hledisko není problém.
    Potíže nastaly při potřebě identifikovatelnosti potomka, který zdědí moc a majetek a protože žena jako matka je vždy jistá… i ežny samy přistoupily na nějaká omezení kvůli svůdnosti okolních, cizích. Nebudu šťourat do toho, že mravy chrání často staré baby, které ot mladým dávají sežrat tím spíš, co samy dovedly-

    • Witch

      (neviděla jsem konec) -nebo napomohly ošálit za ěnjaký peníz. takže tu máme základ: ochrana domu, mužových genů -odtud hrdost a čest. Vždyť se to samé sváří i u nás, v našich mužích a našich vztazích. Jenže tam, kde jsou pouze rozdělené role a nechybí úcta, respekt k vykonávání toho, co je druhému určeno, tam není týrání. Nikdy a nikde. A ten nátlak nebo bití, které jsou vnímány delší dobu nepříjemně, to už není v pořádku. tak asi… V každé společnosti.

      • jvf

        Na sociálních darwinistech se mi líbí, jak vlastní přízemnost a vypočítavost vydávají za vědecky poznanou objektivní pravdu.

      • No proto, milá Witch, měla jsem na jazyku, tedy na klávesnici dlouhou řeč, napravila jste to. Ten dokument jsem viděla, o tom se tady asi celou dobu mluví, ta bývalá česká muslimka a shovívavý úsměv toho muže, jeho řeč o symbolickém bytí, vyvolá erudovanou diskusi, co dlouze bude i jinde pokračovat, jako by jsme neměli dost vlastních, rodinných a ne zrovna na pohled pěkných problémů ?

  15. Díky za zajímavý článek. Přečetl jsem a (téměř s údivem) jsem o sobě zjistil následující:
    Souhlasím jak s tezí na začátku (nerovné postavení není týráním) tak i s tvrzením na konci (muslimové a Romové bývají terčem pro nenávistné projevy lidí, kteří si zástupnost takového terče neumějí nebo nechtějí připustit). Přitom mám docela problém s jistým vyzněním článku. (Které ovšem možná pociťuji jen já a nebylo cílem autora.)
    Pokud bych si dovolil vzít osobně autorův „apel na kritické myšlení“ a zkusil otázku nerovného postavení a týrání jedinců v lidské společnosti „filosoficky rozhodnout“ (v mezích svých možností a tedy jen pro sebe), došel bych asi k takovýmto formulacím:
    (1) Nerovná postavení běžně fungující v naší společnosti v zaměstnání (nadřízený – podřízený), v majetkových vztazích (bohatý – chudý) nebo před úřady (poplatník – berní úředník, příjemce sociálních dávek – ČSSZ,…) sice závisí na mnoha věcech mimo naši volbu, ale přesto není tak definitivní a mimo naše snažení stojící, jako je pohlaví, barva kůže nebo příslušnost k národu či ke kastě.
    (2) Nedokážu se zbavit pocitu, že člověku je dána možnost svobody. (Já bych sice řekl „od Boha“, ale přátelé ateisté si mohou zdroj té možnosti definovat jinak nebo jej nechat být.)
    (3) Na rozdíl od zvířat, která bývají ke svým možnostem (pást se, lovit, hnízdit,…) „předurčena“, možnost lidské svobody je na tom po mém soudu jinak – lze se jí (z větší nebo menší části) zřeknout (či nechat si ji vzít) a přitom nějak žít. Přesto považuji možnost lidské svobody (pro sebe i pro druhé) za základní věc pro to, abychom se neminuli se smyslem svého lidství.
    (4) Pokud si společnost zakotví (právním, zvykovým nebo jiným způsobem) nerovného postavení určitého pohlaví, rasy, národa či kasty, upírá určitým skupinám lidí tu (Bohem či jak danou) možnost lidské svobody. Možná by někdo namítl, že je to upření „jen částečné“, ale já osobně mám značný problém s deklasováním člověka jak v plnější, tak i v parciální podobě.
    (5) Domnívám se, že současný islám i přes variabilitu svých konkrétních aplikací v různých společnostech se nedokáže povznést nad institucionalizované podřízení ženy (a také nevěřících či špatně věřících) a že i když nemusí jít nutně o týrání, jde o upírání plného lidství.
    (6) Domnívám se, že ani křesťanství ani sekulární demokratické politické ideologie nejsou proti stejnému nebezpečí imunní. Ale že v současném světě na tom v porovnání s islámem bývají přece jen o cosi lépe.

    • S body 1-6 já nebudu polemizovat, protože s nimi souhlasím 😉 Mně opravdu šlo o tu distinkci mezi nerovností a týráním. Jak píšu v článku, jsem rovnostář a nebylo mým cílem nerovné postavení žen v islámu obhajovat. Přemýšlím, kolik disclaimerů jsem měl do článku dát, aby to bylo opravdu jasné…

  16. F9K

    Víte, sám jsem velmi vášnivý rovnostář… mohu souhlasit s velkou částí toho co píšete. Ano nerovný vztah nemusí být nutně týrání, není týráním pokud mají obě strany možnost volby. Když si obě strany svobodně zvolí život ve výše definovaném vztahu kdo jsem abych jim diktoval něco jiného? Vím že odbočuji a pravděpodobně budu obviněn z bigotnosti a duchovní chudoby. Na islámu mi vadí jedna věc, oni chtějí abych se přizpůsobil jim. Možná ne teď v této fázy, ale přijde to. Trochu změním jednu větu, kdo jsou oni aby požadovali? Pokud přijdou do našeho státu, musí ctít naše tradice, zákony a hodnoty. Rád jim nechám prostor, aby doma v soukromí provozovali co chtějí, pokud neporušují zákony ČR. Ať věří čemu chtějí, ale nemají morální právo vyžadovat něco co vychází z jejich víry. Víte když naši turisté zavítají do jejich země, dodržují jejich zvyky a zákony. Pokud jim neudělí vyjímku. Proč nedokáží to samé?

  17. Medea

    Bez ohledu na to, co si o vlastnění člověka člověkem myslím, jsem nucen trvat na tom, že ne každý otrokář své otroky týral – v dějinách máme spoustu dokladů o laskavých otrokářích. Takže dokonce ani bytí otrokem neznamená automaticky bytí týranou osobou, ač tomu tak často bylo a je (nedělejme si iluze, že v dnešní době otroctví neexistuje).

    Áno, existovali láskaví otrokári. Ja však vidím problém v tom, že otrok bol svojmu pánovi vydaný na milosť alebo nemilosť. Otrok si nemohol vybrať, či bude majetkom láskavého alebo krutého pána 🙂 Teda ide tu mieru slobody, o dostupnosť vhodných/vhodnejších alternatív pre daný subjekt.

  18. Iva

    Přesně takovéto relativizace, jaké se objevily ve vašem článku, ničí životy všech těch žen v Saudské Arábii, Iránu, Pákistánu, Indonésii, Indii atd., které se rozhodnou žít svobodně. A jako žena, která žije ve společnosti, kde se žena nerovná muži, mi takovéto články přijdou jako největší zvěrstvo a podlamování nohou všech těch žen, které opustily rodiny, jen proto, aby mohly žít svobodně. Ono se vám totiž může spekulovat o tom, jak je nebo není nerovnoprávnost o týrání, když žijete v sekulárním státě, kde je každému jedno, zda jste muž nebo žena. Já jsem v zahraničí, kde neni sekulární společnosti a věřte mi, že je velký rozdíl jak jednají se mnou a jak jednají s mým mužem. Také kolem sebe vidím všechny ty smutné příběhy žen se sny o pracovní karieře, cestování, umění, které jsou utopeny společenským tlakem na to, že žena je vhodná leda tak k plotně, rození dětí a hlavně, že jako cnostná žena nikdy nemá odporovat své rodině, rodině svého manžela (té hlavně) a svému manželovi. Jestli chcete dělat něco dobrého tak bojujte právě za tyto ženy, které přisly do Evropy, aby byly svobodné a ne za ty, které si tu dobrovolně vybírají být podřízené. Vzdyt samotná nerovnoprávnost žen je týrani.