Odpovědi sfingám (aforismy, postřehy a hříčky)

sphinxJe přání skutečně otcem myšlenky? Kde se skrývá pravé poznání? Jsou pyramidy věčné? I na tyto otázky se pokouším odpovědět v hrsti aforismů, postřehů a hříček, jež jsem napsal v průběhu posledních let.

Přání je otcem smyšlenky.

Pravé poznání se skrývá ve škvíře mezi nohama reality.

Já neutíkám před odpovědností. Odpovědnost utíká přede mnou!

Z hlediska věčnosti není kouzlo okamžiku prchavější než pyramidy.

Možná jsme všichni jen poznámkami pod čarou k textu, který neexistuje.

Napadá mě jen jediný kontext, v jehož rámci není slovní spojení „větší půlka“ nesmyslné.

Po pravdě řečeno je to zvláštní pocit, rozumět sám sobě. Připadám si před sebou jako nahý.

Variace na castanedovské téma: Jsme jen hovna ležící na chodníku a je na každém z nás, jestli se zvedne a stane se hovnem letícím k nebesům.

Lam železo, dokud je chladné!

Nad propastí konec cesty. Vrátíš se krokem dál?

Dvě cesty k témuž cíli mohou být i zcela protikladné.

Možná je každá ulička slepá. Jen na konci jedné z nich někdo otevře dveře.

Bůh existuje, protože existují vodníci. Existence vodníků by byla bez Boha jen obtížně vysvětlitelná.

Noc je pokračováním dne jinými prostředky.

Schrödingerova kočka byla ve skutečnosti kojot.

„Bůh“ je prý jen slovo. Budiž, možná, že ano, ale i v tom případě má podstatně větší razanci než třeba „židle“.

Je to smutné, ale je to tak: Vskutku na každém kroku zjišťuji, že jsem jen průměrně geniální.

Říkají o mně, že si toho o sobě hodně myslím. Není to pravda. Já toho o sobě hodně vím.

Všechny věci jsou si rovny – včetně bojovníka samotného. Ten musí v boji odložit vše nepotřebné. Jenže v tom případě: Kdo bojuje?

Přemýšlím-li o válce, vždy mne nejvíc zamrazí při pomyšlení na posledního padlého.

Falešný prorok říká pravdu, aby zamaskoval lež. Pravý prorok lže, aby zjevil pravdu.

Svěřil bych se, že právě trpím akutním záchvatem abulie, ale nemám sílu to napsat. Život je plný paradoxů.

Aha-zážitek nastává v okamžiku, kdy je člověk jen krůček od skutečného poznání, k němuž směřuje po úzké lávce nad propastí, – a šlápne vedle.

Neskákej radostí, povede-li se ti prvních pár kroků po tenkém ledě.

„Buď přítomen!“ (heslo zenových skautů)

I přistoupil Ježíš k hadovi a pravil: „Vstaň a choď!“ Had vstal a šel.

„Kdo je bez viny, ať hodí kamenem!“ zvolal Ježíš. Bůh sklonil hlavu, odložil kámen a nenápadně se vytratil.

„Do které doby by ses přemístil, kdybys měl stroj času?“

„Do přítomnosti.“

Kráčeje v Buddhových šlépějích, šlape po květinkách.

„Vezměte a čtěte z toho všichni. Toto je moje duše, která se za vás vydává.“ Jidáš

Je člověk, který přemůže sám sebe, vítěz nebo poražený?

Jste-li v půlce života a máte pocit, že něco nehraje, obraťte desku.

Jak vypadá zrcadlo, které nic neodráží?

Pakliže je život škola, pak smrt je státnice a pohřeb promoce.

Provazochodci jsou vyrovnaní lidé.

Dezertér je provozovatel pouště.

Nepodstatná jména a podvratná zájmena. Závratná slovesa!

„Prším, pršíš, prší, pršíme, pršíte, prší,“ říkaly deště.

Země není ve čtvrtek vesmíru.

Motýl nepřítele.

Časové mouchy mají rády šíp.

Mluvil sám se sebou, ale mumlal tak strašně, že si vůbec nerozuměl.

Jsem osamělý jako telefon.

Větvička růže, která z dálky vypadá jako strašilka.

„Nevzdoruj mi,“ špitla tsunami.

Hnutí za lepší konec světa.

Stříhání nekonečného metru.

Transcendentální nit.

Jsem prolhaný jak lžička.