Liščí deník: Hra na schovávanou

DIGITAL CAMERA„Tak takhle vypadal skoro celý den můj rožek v ložnici. Já jsem se totiž Kojotovi schovala! Kojot se dnes probudil, chtěl mě pohladit, ale já nikde. To ještě nebyl nervózní. Šel do kuchyně a dal si kafe, vím, že to udělal. Pak se mě vydal hledat, volal, díval se na různá místa a já nikde. To se mi MOC líbilo! Potom šel ven s Eliškou a pak šel ven sám a byl docela dlouho pryč. Když se vrátil, zase mě hledal a volal, ale já nikde. Slyšela jsem, jak odsouvá nábytek, sporák v kuchyni a tak. Znovu a znovu mě volal a pak chvíli naslouchal. Ani jsem nepípla! Kočka Myšinka navíc na každé jeho volání odpověděla povídáním, takže se Kojot nemohl soustředit. To už nebyl klidný a říkal něco o tom, že jsem přeci nemohla utéct ven a nahlas si říkal, co večer dělal a jestli mě viděl poté, co v noci vyvenčil Elišku.

Pak šel zase pryč, ne na tak dlouho, a když se vrátil, zase mě hledal a byl moc mrzutý. Nakonec si v kuchyni začal dělat lidské jídlo a v té chvíli jsem se potřebovala protáhnout a zašramotila jsem. Kojot otevřel dvířka od kredence a tam jsem za hrnci byla já:

DIGITAL CAMERA

Vidíte sami, že moc nadšeně jsem se netvářila, ale stejně už jsem měla hlad a žízeň. Kojot mě vylovil a donesl mě k jídlu:

DIGITAL CAMERA

Vůbec se na mě nezlobil, ale zatarasil tu díru, kterou jsem do kredence vlezla a to mě naštvalo a zlobila jsem.  Pak Kojot řekl: „Ale víš co? Tak si tam choď, dokud jsi malá, asi takové místo potřebuješ a já aspoň budu vědět, kde tě hledat.“ Vyndal hrnce, dal mi tam starý svetr a odecpal tu díru.  A tak mám pěknou trucovnu a to se mi líbí.“

Pozn. Kojot: Kdo jako první uhodne, k čemu slouží ta dlažební kostka pod dřezem na druhé fotce, respektive čeho je součástí a proč tam je, vyhrává jeden výtisk sbírky českých a slovenských haiku „Míjím se s měsícem„. Na odpovědi budu odpovídat klasickým způsobem „Samá voda, přihořívá, hoří.“ Jinak napovídat nebudu.

Advertisements

komentářů 23

Filed under Liščí deník, Zvířata

23 responses to “Liščí deník: Hra na schovávanou

  1. Antikrob

    Je tam úplně na hovno.

  2. Ata

    🙂 Tak to se přiznám, že mě taky napadlo, ale neměla jsem odvahu to takhle na plno napsat 🙂

  3. jvf

    Já hlavně nechápu, na čem ta kostka vůbec drží. Že by to byl nějaký pokus s levitací?

  4. Lidi, jdete na to hádání hrozně špatně. Takhle z voleje to uhodnout asi fakt nejde. Ale když se mě budete ptát a já budu odpovídat ANO/NE, možná se k tomu doberete. 😉

    • Antonín Pekárek

      Souvisí to s přípravou určitého druhu pokrmu.

        • Antonín Pekárek

          Souvisí to s pevností a/nebo stabilitou linky.

          • Přihořívá 🙂

            • Mirek

              Táhne to zespodu linku ke spárám, aby zhora neprotékala rozstříkaná voda dovnitř.

              • Skoro hoří, ale není mi jasné to „táhne“. A je třeba doplnit, jak to myslíš s těmi spárami.

                • Antonín Pekárek

                  Tlačí to desku nahoru vůči lištám, aby mezi nimi nevznikala spára, jíž by protékala voda. Bez kostek by se deska prohýbala.

                • Antonín Pekárek

                  Jde vlastně o takový podpůrný pilířek.

                  • Hoří! 🙂 Konkrétně to podpírá dřez, který se propadl. Ta linka je už z 60. let a je v katastrofálním stavu.

                    Rozhodl jsem se, že dám výhru vám oběma, tedy i Mirkovi. Pošlete mi oba do mailu kojot333@gmail.com své adresy.

                    • Antonín Pekárek

                      Díky!

                    • Mirek

                      Dík, ale já to neuhodl, myslel jsem to naopak, že to táhne dřez seshora dolů (když jsou to ty dlažební kostky), tj. ne že se propadá, ale že se trochu nadzdvihuje a tím vzniká ta spára, kterou ty kostky svou vahou „stáhnou“. Přitom skutečnost je asi častější… Ta fotka celého řešení se sklínkou a diáři je fakt hodně surreálná 🙂

                    • Antonín Pekárek

                      Děkuji mnohokrát, balíček dnes dorazil.

                  • Dnes dám do liščího deníku fotku s celým tím „pilířem“ 😉

  5. jvf

    Aha, tak ty kostky jsou podšprajcované zavařovačkou. Toho jsem si nevšiml a zdálo se mi, že kostka volně visí ve vzduchu, což mi přišlo divné. Celkově mi to připomíná fejeton Jindřišky Smetanové o paní, která upadlý výfuk svého fiátku nahradila kovovou nohou od postele…