Liščí deník: Špatně, špatně ochočený Kojot!

DIGITAL CAMERA


„Zatrolený Kojot! Už jsem si myslela, jak jsem si ho pěkně ochočila a co se stalo: V noci na dnešek jsem mu úplně normálně skákala na hlavu, kousala do nohy, šlapala mu do oka a tak, a on najednou, jaká drzost!, vstal, odtáhl postel o velký kus dál, čímž mi úplně zrušil doupátko, a spal dál. No je tohle možný?! Tak jsem zalezla do trucovny za knihovnou a nechtěla ráno ven. A to prosím ještě není všechno. Odpoledne mě odtam sprostě vytáhl, dal do přenosného doupěte, šel se mnou ven k té strašné paní, co je veterinářka. Tam mě chtěl dát na takovou věc, z níž se prý pozná, kolik jsem přibrala, a já už toho měla fakt dost, tak jsem tu věc počůrala a posmradila žlázkou. Ale to nestačilo. Pak mě držel a ta veterinářka mi dala do pusy nějakou věc a šplíchla mi cosi do bříška. Tak jsem jí pokadila stůl. A pak ona normálně řekla „Bude třeba ještě aspoň jedno odčervení zase za 14 dní.“ a Kojot úplně normálně souhlasil. Fuj, fuj, a zase fuj!

Doma jsem zase zalezla do trucovny a Kojot se se mnou chtěl usmiřovat. Nechala jsem ho, ať se snaží a tvářila jsem se hrozně nepřístupně. Jen jsem pak vykoukla z trucovny, to aby viděl, že se ho nebojím, to je ten obrázek nahoře. Chvíli to vypadalo, že Kojot dá už konečně pokoj. Dokonce znovu dal postel tak, jak byla, ale řekněte, můžu já takovému doupěti ještě věřit?

A to ještě pořád nebylo všechno. Kojot nakonec trucovnu zatarasil, prý aby mě odtud nemusel pořád tahat, a – a to musím uznat – vylepšil mi doupátko za postelí. Dal tam krabici a další deku, pěkná schovávačka, to zase jo. Ale ani to prosím není všechno. Když se pak za mnou přišel podívat, nikde mě tam neviděl. Jak by taky mohl, přece mě neuchlácholí tak snadno. Tak si sedl na postel a nejen na postel, on si sedl přímo na mě, protože jsem se zababušila pod jeho peřinu. Naštěstí mě zasedl jen trošku.“

DIGITAL CAMERA

„No řekněte, nemám já s tím Kojotem kříž? Ale už je zase večer a já už přemýšlím, jak mu dám v noci co proto. Teď už se určitě odtáhnout postel neodváží!“

Advertisements

Komentáře: 10

Filed under Liščí deník, Zvířata

10 responses to “Liščí deník: Špatně, špatně ochočený Kojot!

  1. Ata

    Zdravím Kojota i liščí slečinku – tak co, už Eliška drzne? 🙂 A co to, že neterorizuje kočky. Ta naše potvůrka se na kocoura úplně klepe. Stašně ráda si s ním hraje. On sice její nadšení nezdílí, ale chvíli to trpí a pak jí vychovává. 😀 Je to vážně legrace. A jak zvládáte kočkolit – už chodí pravidelně? Té naší to chvíli trvalo, ale teď už je vzorná.

    • Jen pro upřesnění, Eliška je stará vlčáčice, liška se jmenuje Živa. A ano, drzne 😉 Kočky se jí spíš vyhýbají. Na záchod chodí sice vzorně, ale občas se trefí vedle. Ale jinak v pohodě.

  2. Ata

    Omlouvám se Elišce i Živě. Člověk už se v těch jménech ztrácí 🙂
    A moc by mě zajímalo, jak se kočkám daří vyhýbat se lišce. Náš kocour, když už fakt má dost, vyskočí na parapet (což je zatím ještě bezpečné místo, ale asi taky dlouho nebude) jenže ta malá potvora sedí po ním a štěká dokud dobrovolně nesleze. Nemá to jednoduché, musí si s ní prostě hrát, chca nechca 🙂

  3. jvf

    Tak mám dojem, že taková péče o lišče je zaměstnání na plný úvazek…

    • Po pravdě řečeno není. Já pochopitelně selektivně píšu o tom, co se děje zajímavého, ale jinak lišče opravdu hodně času prospí. 😉

  4. Nejsem si úplně jist, zda rozebrání doupěte, byť na relativně krátkou dobu, je počin úplně bezproblémový. My cítící bytosti často žijeme v iluzích, že některá pravidla nemívají výjimky. Například:
    1) Pravicová vláda nezvyšuje daně, nebo alespoň zmateně nešibuje daňovými sazbami tam a zpět.
    2) Levicový politik zázračně nebohatne, nebo alespoň veřejně nekupuje drahá auta, drahé domy v Krnově a v Ludvíkově pod Pradědem a další nemovitosti.
    3) Při losování dodavatele stavby sportovní haly pro lázeňské město se v osudí hledá tak dlouho, dokud není dosaženo správného náhodného výběru.
    4) Doupata se nerozebírají.
    Pokud některé iluze ztratíme, býváme poněkud zmateni. Pamatuji si, jak nelehko kdysi nesl úpravy obydlí pes. Byl sice rasy svérázné (čau–čau), ale přece jen to byl pes, tedy bytost na lidské divnosti po generace přizpůsobovaná. Nevím, jak flexibilní může být liška. Trochu bych se možná obával, že s přibývajícím věkem mohou být restarty důvěry složitější.

    • vera

      Pokud se budou nové domečky držet původní architektury, nebude tak zle. Spíš bych se obávala pomsty ve smyslu zub za zub, tedy rozebrání domečku Kojtova za zničený domeček liščí :-D. Ona se nám divoká zvířata nepřizpůsobují, ona s námi hrají rovnocenně, jako partneři, což je z našeho pohledu dost bezohledné…a není lehké si zvyknout 🙂