Jen opravdu velice krátká glosa: Víte, co je nejpodstatnějšího na reportážích, analýzách, úvahách a blozích na témata „Schwarzenberg spící při prezidentově projevu“ a „vrávorající Zeman u korunovačních klenotů“?
To nejpodstatnější na to je, že je to ve skutečnosti zcela nepodstatné. Je to bulvár. Na naše životy a na naši budoucnost to má zhruba stejný dopad jako soukromé problémy Ivety Bartošové. Může nás to bavit, může nás to znechucovat, ale je to jen další faseta do mozaiky mediálního matrixu, je to jen vítaná příležitost odvést pozornost lidí od závažnějších témat.
Tím nechci říci, že by to kterýkoli z obou pánů dělal naschvál, aby pomáhal tento matrix vytvářet. Pan Schwarzenberg (šlechtický titul nepoužívám záměrně, leda bych tak chtěl činit ironicky) prostě není schopen neupadat do dřímoty a pan Zeman měl možná chřipku, možná kocovinu, možná opičku… je mi to vlastně fuk – ani on to neudělal naschvál ve prospěch matrixu. V tom je ten vtip: Matrix nepotřebuje scénáristy a režiséry; materiálu se vždycky dost najde i bez nich a celebrity libovolného druhu jsou v tomto směru velmi vděčným zdrojem.
Před volbami mi šlo o to, aby se Kalouskův emisar nedostal na Hrad, to bylo podstatné (na rozdíl, kupříkladu, od potíží pana Schwarzenberga se státní hymnou). Podstatné je i to, jak se změní mocenská situace s nástupem Miloše Zemana – a jsem hluboce přesvědčen, že k horšímu už to opravdu není možné.
Ale odmítám se zabývat přemýšlením o indispozicích obou pánů. Je mi to srdečně jedno. Pokud se tím má někdo zabývat, pak jejich lékaři či blízcí. Vím, že je to trochu donkichotské, ale zkusím to: Neskákejme médiím na tenhle lep. Ať už si uprdne pán nebo kmán, jen to pořád stejný pšouk. Pšouky Miloše Zemana, Karla Schwarzenberga či Ivety Bartošové nejsou o nic zajímavější, než ty moje nebo vaše.