Nehmotné jedy aneb Když informace zabíjí

Existují různé druhy jedů. Jedy rychlé a jedy pomalé, smrtící i relativně neškodné, a existují i jedy nehmotné. Opravdu. Ani sebelepší chemická analýza je neodhalí a přesto jsou schopny vážně ohrozit zdraví a někdy i zabíjet. A nejedná se o nic mystického či okultního – jedy, o nichž zde budu psát, jsou informace.

(pozn. V jiné podobě zde již tento článek byl, ale pokládal jsem za nutné jej poněkud přeformulovat, zestručnit a místy naopak doplnit.)

Technická poznámka: Skutečnosti, o nichž zde budu psát, nejsem schopen řádně doložit a abych si nezpůsobil zbytečné problémy a tahanice, budu zde psát o „nejmenované firmě“. Na případné dotazy typu „Určitě máte na mysli firmu X, že?“ nebudu odpovídat. Děkuji za pochopení.

Bylo to koncem devadesátých let a mé tetě, sestře mého otce, bylo kolem osmdesáti let. Možná se divíte, že jsem měl tak starou tetu – je to dáno tím, že můj otec (ročník 1927) byl o sedmnáct let starší než moje matka a současně byl benjamínkem mezi svými sourozenci. Moje babička z jeho strany zemřela tuším v roce 1952, ale to je jiný příběh. Mé tetě bylo tedy kolem osmdesáti let a dlouhodobě brala léky na ředění krve a ještě cosi jako prevenci proti mrtvici. Byla už dlouho vdova a bydlela v bytě, kde nyní žiji. Nikdy nebyla zvlášť bystrá a nevím o tom že by si třeba četla. Prostě bezdětná švadlena na penzi, která si však ještě dlouho přivydělávala svým řemeslem. Kdybyste jen věděli, kolik knoflíků, jehel, špendlíků a nití jsem po ní, kromě toho bytu (díky, teto!) zdědil.

Žila si svůj klidný život, zpestřovaný pravidelnými čtvrtečními návštěvami nedalekého Klubu seniorů, dokud ji nepostihla otrava nehmotným jedem. Stalo se to nějak takto: Navštívila ji její mladší kamarádka, která se stala obchodní zástupkyní nejmenované firmy nabízející předražené potravinové doplňky. Předražené, ale neškodné. Patrně neexistuje žádný spotřebitelský test, který by na zmíněném zboží nalezl cokoli závadného. A protože moje teta kamarádce věřila, stala se její zákaznicí. To vše by bylo ještě relativně v pořádku, jenže ta obchodnice prodala mé tetě také nehmotný jed – řekla jí totiž: „A jiné prášky už brát nemusíš.“ Teta jí uvěřila, přece to s ní kamarádka nemohla myslet špatně, no ne? Koneckonců to, co jí prodala, jsou také prášky, jenže lepší…

Nějakou dobu se nic zvláštního nedělo.

Potom postihla moji tetu záhadná série mrtviček. Zpočátku to nebylo zjevné – teta se zmínila, že spadla a sousedi jí pomohli. „Asi jsem uklouzla…“ Narazila si nohu, ale jinak nic vážného. Jenže její padání bylo podezřele časté a teta působila čím dál zmatenějším dojmem. Když se nakonec ocitla v nemocnici, vyšlo najevo, že už dlouhou dobu neužívá předepsané léky.

Přesvědčili jsme ji, aby začala své léky znovu užívat, dostala k nim nějaká nootropika, ale celkový úpadek v podobě rozvíjející se demence se již nedal zastavit. Jen na to pomyslím, otevírá se mi metaforická kudla v kapse, a stejně tak tomu bylo i tehdy. Ale jméno oné „kamarádky“ jsem z tety nevymámil – ale i kdyby se mi to povedlo, teta by proti ní nesvědčila. „Vždyť to přece nejde…“

Mimochodem: tehdy jsem se naivně domníval, že na vině je pouze ta obchodnice, až později mi bylo řečeno, že obchodní zástupci té nejmenované firmy jsou instruováni, aby v rámci prodejního rozhovoru říkali, že jejich preparáty nahradí léky a že léky tedy již není třeba užívat. Ne, fakt to nemůžu dokázat, ale svůj zdroj pokládám za důvěryhodný.

Jak to bylo dál? Objevily se další mrtvičky, teta přestala být schopná se o sebe postarat, několik měsíců si pobyla v LDNce a poté se pro ni našlo místo v jednom celkem přívětivém domově důchodců. Poslední dva roky života byla teta senilní a řeknu vám, že chodit ji navštěvovat nebyl žádný med. V té době mi umřela matka a každý týden se mě teta, když jsem u ní byl, ptala, jak se mámě daří. Nebyla schopna si zapamatovat, že už se jí už nedaří nijak… Po nějaké době jsem už jen stereotypně odpovídal, že dobře.

Ovšem toto není jen příběh mé tety Hedviky, jež byla otrávena nehmotným informačním jedem. Ten příběh má pochopitelně ilustrovat nebezpečí, které může postihnout kde koho, pokud je snadno ovlivnitelný a není dobrý v kritickém myšlení. Nejen obchodní zástupci nejmenované firmy, ale i léčitelé či homeopati disponují takovou travičskou mocí – a to přinejmenším srovnatelnou, ne-li větší. Ke zveřejnění tohoto příspěvku mne aktuálně ponoukl případ šestiletého chlapce, který zemřel, když mu rodiče na radu léčitele přestali dávat inzulín. Ale případy tohoto druhu se objevují každou chvíli.

Nuže: Homeopatika jsou sama o sobě zaručeně neškodná. Stejně tak Bachovy esence, léčivé polodrahokamy, energie Reiki, přijímače tachyonových paprsků, zázračné potravinové doplňky… Jenže u všeho toho hrozí, tedy kromě dle mého názoru často zbytečné finanční ztráty, i otrava nehmotným jedem v podobě informace, že toto stačí, že je možné ignorovat lékařskou péči. Spoustu škod mohou napáchat i chybné diagnózy různých léčitelů atd.

Lze samozřejmě předjímat obvyklou námitku, že standardní medicína vůbec léčí pouze symptomy a nikoli příčiny atp. – slyšel jsem to snad již tisíckrát – nicméně nejprve uvažme, kolik životů zachránila (a dennodenně zachraňuje) ona zlá, přízemní, symptomy léčící standardní medicína a kolik jich zachránili alternativci. Nicméně ano, klasická medicína není dokonalá, je často prolezlá nemravnými obchodními zájmy a někdy v jejich jménu sama prodává „nehmotné jedy“ například v podobě neúčinných léků prosazených na základě machinací se studiemi atd. Fandím také úsilí doktora Hnízdila o rozšíření komplexní medicíny a v lecčems souzním s jeho kritikou současné medicíny, i když nejsem tak radikální. Jsem ochoten beze všeho připustit, že na vzniku a rozvoji mnoha nemocí se výraznou měrou podílí psychika a sociální vztahy nemocného, a že je záhodno v této oblasti intervenovat, což se dnes děje bohužel jen zřídka.

A takto intervenovat, a to účinně, mohou i léčitelé, homeopati apod. Nechci v žádném případě házet všechny do jednoho pytle. Určitě existuje spousta léčitelů, kteří si uvědomují, že jejich schopnost pomoci má své meze, tyto meze znají a nemocnému skutečně pomohou. Vzhledem k neosobnosti klasické lékařské péče a k občas vážně zarážející neochotě některých lékařů naslouchat svým pacientům může takový léčitel sehrát v procesu uzdravování bezpochyby pozitivní roli. Jenže jak od sebe rozeznat takového, řekněme příčetného léčitele od člověka, který uvěřil, že disponuje zázračnou mocí a trpí bludem omnipotence?

Upřímně řečeno by mnoha těmto „odborníkům“ mohli vzít vítr z plachet sami lékaři, pokud by dokázali svým pacientům nabídnout více zájmu a pozornosti. Ale to nezáleží jen na nich – dokud budou lékaři tak zavaleni prací, že „jsou rádi, že jsou rádi“, těžko po nich můžeme chtít, aby si s pacienty povídali – na to prostě není dost času.

Přemýšlím, jak celé toto povídání uzavřít. Filip Tvrdý (ve svém na můj vkus až příliš ostrém, leč pro něj typickém odsudku) navrhuje v případě „okultních“ a jim podobných služeb tvrdé uplatňování Zákona na ochranu spotřebitele i Zákona trestního. To asi není špatný nápad, jenže se zdá, že zde až příliš často není žalobců a tedy ani soudců, navíc jakékoli prokazování je velmi obtížné. Pakliže je někdo stíhán, jsou to lidé, kteří na základě „nehmotného jedu“ zanedbali péči o svěřenou osobu, jako je tomu v případě rodičů, kteří přestali dávat synovi inzulín. A nutno dodat, že takoví lidé jsou stíháni právem, protože hloupost může být polehčující okolností, nikoli však důvodem k beztrestnosti.

Podobně jako v jiných oblastech vidím i zde největší naději v osvětě, v ustavičném rozvoji kompetencí lidí, v tomto případě především v rozvoji kritického myšlení a schopnosti správně vyhodnocovat informace. Naneštěstí je taková schopnost v přímém rozporu se zájmy těch, kdo profitují na lidech, jež lze snadno zmanipulovat reklamou (komerční i politickou), takže nemůžeme příliš očekávat, že by se takové osvětě dostalo výraznější podpory z mocenské, velkomediální či komerční sféry. Nezbývá nám tedy než tak činit sami ve smyslu apelu „Národ sobě!“ – tedy rozvíjet schopnost kritického myšlení u sebe, u lidí ve svém okolí a také, a to je důležité, se o své blízké skutečně zajímat, zajímat se o to, co si myslí, čemu věří a čím se ve svém životě řídí. Může se stát, že díky této pozornosti někoho blízkého uchráníme před otravou nehmotným jedem.

Na závěr, pro odlehčení, vynikající skeč na téma „homeopatické ARO“:

Advertisements

Komentáře: 26

Filed under Úvahy a postřehy

26 responses to “Nehmotné jedy aneb Když informace zabíjí

  1. Ano, přesně tak. Homeopaté, alternativci a všichni tihle (opravdu skoro všichni) poblouzněnci staví svoji „víru“ na tom, že je medicína špatná věc.

    Já se je snažím chápat, ale to jsou někdy takové bludy, že v tom najít i to „homeopatické“ zrnko pravdy může být těžké.

    Určitě věřím na sílu sugesce, na sílu vlastního vědomí, ale nevěřím v její ultimátní moc (jako že budu říkat: „Teď tu rakovinu přemůžu, raz dva tři…“) Všechny tyhle sugesce pracují na jednoduchém principu — myslím si tedy — že pokud je člověk pozitivní, cítí se lépe, organismus funguje lépe => funguje lépe i imunitní systém a pomůže chorobu dříve porazit. Takže ano — pozitivní myšlení, placebo a podobné věci jsou fajn, ale nejsou to léky, jsou to „očůrávky“, stejně jako optické klamy či halucinace.

    • Já myslím, že to „zrnko pravdy“ spočívá v tom, čím se zabývá Jan Hnízdil, tedy v kontextu pacientova života. Ten je klasickou medicínou opravdu opomíjen a věřím Hnízdilovi, že má dobré výsledky, když s ním pracuje. A přesně to dělá i homeopat – hodinu si o tom s pacientem povídá, hledá souvislosti a pak mu dá navíc ještě „kouzelnou pilulku“ 😉 Vzhledem k tomu, že jsem absolvoval mnoho let psychoterapie, vím, že to je důležité a funguje to. Ne jako panacea, ale jako jedna součást léčby.

  2. No ale ten léčitel, jenž poskytl pochybnou radu, má také svůj podíl a sice tak trochu jako navádění k tr. činu konkrétně zanedbání péče o dítě a ti asi nepříliš chytří rodiče mohou proti němu svědčit a st. zástupce by jej měl stíhat, jelilkož svou pochybnou radou stál na počátku, který vedl k úmrtí dítěte prostřednictvím naslouchajících rodičů a dva svědkové, sami obžalovaní, nejsou málo a nejspíš by se našli i další.

    • To ano, no… Ale na druhou stranu — je člověk povinnen využívat klasickou medicínu? A proč by měli být trestáni rodiče za to, že věřili alternativní medicíně? Jako jo — pokud viděli, že se jeho stav horší a jen to ignorovali, pak jsou to vypatlanci. Ale pokud jsou to normální lidi, tak si mohli říct, že „něco zkusí“ a pokud by léčitel začal říkat „vysaďte léky“, tak ho rychle poslat někam…

      Ale podle toho co jsem četl, byli rodiče spíš pořádní vypatlanci, co v dospělosti věří na imaginární kamarády a v záchranu postavami z literárních děl…

      • Odpovídám na oba komentáře: Ono jde o to, že léčitel nenese profesionální odpovědnost, je v pozici známého, který jim poradil nějakou pitomost. Nicméně by mohli aspoň zkusit jej do toho vtáhnout, určitě by tím nic neztratili. Pokud by třeba byli schopni doložit, že s ním konzultovali fakt, že dítěti je stále hůř, a on je dál nabádal, ať „vydrží“… Ale moc bych na to nesázel.

        • Odpovědnost — to bude ono, no. Ta tam prostě chybí.

          A vůbec nevěřím, že by se to dalo nějak prokázat, pokud jim nevystavil nějaký dokument, kde je k tomu nabádá, potom je to slovo proti slovu…

  3. Rozvíjet kritické myšlení je pochopitelně jediná přijatelná cesta, ovšem ne moc efektivní. Průšvih je ovšem v tom, že zde hrají mechanismy, které dodávají silu věřit na zázračné všeléky i relativně inteligentním lidem schopných porozumět medicínskému textu.

    Viz všichni odkyselovači, odčervovači, pijáci chloritanu sodného a tak. Z nějakého důvodu se šarlatánské pověry zmiňované i v časopisech pro ženy staly znakem toho, že kdo je aplikuje, vlastně vidí do věcí hlouběji a má tak nad svým životem větší kontrolu, než kdyby nekonal rituály typu klystýry či pojídání zázračné houby z Tibetu/Sibiře/Valhaly.

    A pořád je rozvoj kritického myšlení asi jednodušší cesta, než proměnit mentalitu lékařstva v nějaké dohledné době. Těch 6 let šikany a depersonalisace na fakultě a následná léta předatestačního jha je příliš formativní zkušenost již tak predisponovaných osobností…

    (nic výše napsaného není míněno jako plošná dehonestace očišťovačů či lékařů.)

    • Ano, výše IQ sama o sobě není zárukou kritického myšlení. A naopak i člověk s průměrným IQ může disponovat „zdravým selským rozumem“ – například moje babička není žádná myslitelka, ale takhle zblbnout by se nenechala.
      Ono samo o sobě není nutně ani chybou využívat nestandardní metody léčby, pokud se tím člověk samozřejmě vyloženě netráví – každý organismus je tak jedinečný, včetně role psychiky, že někomu může pomáhat i něco hodně obskurního – například mně magické rituály. Ale je třeba umět vše správně zařadit do odpovídajících souvislostí a nezblbnout 😉

      • To určitě, no. Já si myslím. že lékaři (klasičtí) dělají opravdu chybu v tom, že používají „lineární zobrazení“ typu „vidím A“, nasadím „alfa“ 😉 Neřeší se moc kontext (až na výjimky, samozřejmě).

        Jenže je pravda, že prostě doktor není placen od kecání, ale od toho, že se mu tam otočí co nejvíc lidí. Takže je jasné, že je to prostě demotivační, být ukecaným doktorem.

  4. Martin

    Toto téma nemusíme přisuzovat pouze medicíně. V dnešní době je tolik „informačních kanálů“, zaručených rad a reklam, kterým se člověk těžko brání a je čím dál tím těžší získané informace rozfiltrovat a posoudit. V článku zmíněné kritické myšlení je jednou z nejdůležitějších disciplín v životě.

    • Ano, je to metoda zahlcením směsí vážných i banálních informací a reklam. Kritikové médií o tom vědí své. Pěkně to shrnuje Luboš Blaha v knížce Matrix kapitalizmu.

  5. Pavel Novák

    No v podstatě s lecčíms souhlasím. Ale pravdu není snadné komplexně popsat a vyjádřit. K myšlenkám uvedeným v článku i v diskusi: Skoro se mi zdá, že zde platí více než kdekoli jinde, že jednoduché lži porážejí složitou pravdu. A také, že: Jedna pravda nečiní méně významnou jinou pravdu. Např. k tomu případu s léčitelem, co rodičům radil, aby nedávali svému dítěti inzulín. No k tomu mě napadá: a) Léčitel asi nebyl pro svou práci dost kvalifikovaný, to je možné, i když dosti neobvyklé… nebo b) Rodiče jeho rady špatně pochopili a aplikovali je hloupým a škodlivým způsobem a nyní zodpovědnost svalují na léčitele, aniž by si byli ochotni připustit tu bolestivou skutečnost, že sami nejvíce selhali – byli to přeci oni, kdo děcku nedávali osvědčený lék … Dále mě napadlo, že a) i b) se bohužel stává i lékařům – znám podobný smutný případ z příbuzenstva z porodnice, kdy opravdu hloupou chybou lékařů sestřenice přišla o dítě – lékaři ignorovali její stížnosti a upozornění na projevy… Nicméně se zdá, že lékařům tyto chyby jaksi procházejí bez medializace a léčitelům ne… Což se mi zdá poněkud nespravedlivé či nevyvážené. Ohledně homeopatik – původně jsem se domníval, že půjde o silný placebo efekt posílený terapii ze strany poskytovatele… Všichni to známe – něco nás bolí, a již v čekárně před ordinací lékaře se nám zdá, že se to lepší… Jenže mě nedávno zaskočila informace, že homeopatika velice úspěšně aplikují i veterináři na zvířatech! Takže o placebo efekt nemůže jít ani náhodou – ledaže by zvířata nějak byla schopna rozlišovat mezi jídlem a léky, což si mé kritické myšlení nějak nedovede představit. Osobní pozorování různých úmrtí v příbuzenstvu mě přesvědčilo, že jak různí „léčitelé, bylináři, mastičkáři, šamani až šarlatáni apod.“ často pomohou a někdy pochybí, podobně to platí i u lékařů. Otázkou je míra, a to nelze bez komplexních dat, shromažďovaných po nějakou dobu, rozhodnout čestně. Smutným faktem je, že medicína jako taková je dnes příliš poplatná byznysu BIG PHARMA a léčitelé zase mnohdy své vlastní pýše a hrabivosti… A tak přehlíží mnoho, nejen léčiteli, ale samotnými lékaři vyvinutých léčebných a osvědčených postupů, protože jsou třeba příliš levné… O tom bylo napsáno a řečeno mnoho. Kdo z mediků zná Dr. Adelle Davis? Léčila levně jídlem a vitamíny mnoho nemocí, se kterými si medikamenty neporadily. Nebo další jména: Dr. Hulda Clark, Dr. Rimond Royal Rife, jehož odzkoušená úspěšná velelevná léčba rakoviny byla smetena AMA z povrchu zemského. Nebo Dr. Johanna Budwig – úspěšně léčila rakovinu životosprávou. Nebo náš MUDr. Karel Erben, propagátor snižování hladiny homocysteinu v našich tělech. Jistě Ivan Hnízdil se svým komplexním přístupem… A co Dr. Tullio Simonchini z Itálie? Který převzal objev jakéhosi důchodce z USA – léčbu pomocí jedlé sody a javorového sirupu. Hodně lidí prý takto uzdravil z rakoviny a má za to problémy ze strany medicínských organizací… Co si o tom můžeme myslet, je podvodník on, nebo jsou podvodné tyto organizace? Faktem je, že uzdravení pacienti si za ním stojí. Nebo co takhle objev ozdravného účinku ClO2 / MMS – od Jima Humbleho? Na vlastní kůži jsem to otestoval, a jsem přesvědčen, že to neškodí a jen pomáhá. Proč je toto v médiích pomlouváno? Proč je tento objev samotnými lékaři ve velkém množství ignorován? A ano, jsou zde šarlatáni, co k tomu na netu podávají bláznivé a nebezpečné návody… Podle mě je třeba jít vždy ke zdroji objevu a výzkumů a vyhýbat se zdrojům typu jedna paní povídala, že se můžete uzdravit tím a tím… Podle mě je tedy v oblasti zdraví volání po kritickém myšlení velice nutné, stejně jako mít otevřenou mysl k novým možnostem a objevům. A také je třeba hájit si naši svobodu k přístupu k různým alternativním metodám, bylinám, vitamínům, minerálům atd. Protože je bohužel očividné, že farmabyznys, i když poskytuje i mnohé užitečné a potřebné, stále je postaven na motivaci zisku a nikoli pomoci… A tudíž má snahu o prodej co největšího množství svých produktů = „Zájem je pacienta léčit a nikoliv vyléčit!!! A proto je nutno zařídit, aby pacient měl znemožněno si pomoci sám a proto je nutno potlačit levné léčby…“. Takže pozor na jednoduché lži, co porážejí složité pravdy. Pozor tedy na zjednodušování, paušalizaci, zevšeobecňování a ignoranci výsledků či jejich popírání atd. A doufám, že sám jsem se ničeho takového nedopustil…

  6. bertie

    Funguje to i na frontě oficiální medicíny. Před několika lety na MOU vysloveně zfalšovali testy Fortýnovy metody nekrotizace nádorů (na zvířatech ověřeno s excelentními výsledky, publikováno v prestižních – nemedicínských – časopisech). Ta metoda je účinná tehdy, když pacient (nebo zvíře) ještě nepodstoupí chemo a ozařování, které mu zničí imunitní systém. Pacienti zařazení do experimentu měli „pro jistotu“ po třech až čtyřech cyklech ozařování a chemoterapie. Nicméně i tak se ukázalo, že zákrok žádnému z nich neublížil. Logicky by měl následovat experiment na dobrovolnících bez chemo a ozařování (které navíc u řady tumorů, na které byla tato metoda vyvinuta, zabírají minimálně).
    Lékaři v MOU nebyli schopni akceptovat ani farmaceuty v 90. letech vyvinutou metodu stanovení citlivosti nádoru in vitro. Odůvodňují to tím, že „mohou být nezachyceny odolné linie nádoru“, což je sice možné, ale obávám se, že hlavním důvodem je fakt, že by vznikla relativně velká skupina pacientů, kterým obvyklé léčebné postupy prokazatelně nezaberou (a lékaři jsou jednak ekonomicky zainteresováni na „proléčených penězích“, jednak by zde vznikl prostor pro legitimní zkoušení alternativ, na nichž ekonomicky zainteresováni nejsou – pro firmy vyrábějící cytostatika by nalezení / ověření alternativní metody byla doslova ekonomická tragédie).
    Takže tou „jedovatou informací“ může být klidně i odborná konference na Havaji (nebo jiné turisticky vysoce atraktivní lokalitě), kompletně, včetně bohatého doprovodného programu „kongresové turistiky“, hrazená výrobci „oficiálních“ léků.

    A ještě něco: ČLK zuřivě bojovala a bojuje proti tomu, aby se ustanovila podobná organizace léčitelů, a potom kritizuje excesy, ke kterým právě v důsledku absence takovéto organizace dochází (jako jsou i příběhy popsané v článku).

  7. strojmir

    Jsem vděčný za komentáře Pavla Nováka a bertie, jinak bych patrně sám složitě formuloval své přesvědčení, že pravda je trochu složitější. Kam jsi Kojote v tomto článku odložil své kritické myšlení? Zrovna můj kolega nedávno málem zemřel na následky odborné lékařské péče po rutinní operaci, prostě se stala chyba. Chápu tvé rozhořčení a pocity bezmoci proti neomalenosti některých lidí v touze po finančním obohacení. Ta strašlivá pravda je ale někde jinde, totiž to co zmiňují předchozí komentátoři, nejhorším způsobem je tímto vlivem Mamona postižen samotný mainstreamový farmaceutický průmysl, nejvýnosnější byznys planety. Aby bylo jasno, nemíním popírat obrovské úspěchy vědecké medicíny, hovořím o celkovém kontextu v současnosti, o vlivu lidí, kteří sami nikoho nevyléčili, ale na nemocech vydělávají obrovské sumy. Není třeba hovořit o homeopatii a léčitelství, velice, velice doporučuji přečíst si třeba knihy od buněčného biologa Bruce Liptona. Tento vědec, který se podílel na špičkovém výzkumu v oblasti buněčné biologie a také jí vyučoval budoucí lékaře a biology, předkládá zásadní, výzkumem podložené informace, které mimochodem přesně konvenují s tím co u nás tvrdí pan Hnízdil, jehož si velice vážím. Záběr jeho knih je širší, ale minimálně to co zde mimo jiné píše o lécích a jejich masovém zneužívání podporovaném ve velkém a o následcích atd… stojí za pozornost. Podotýkám, že nejde o žádné vycucanosti z prstu, ale o data získaná z lékařských studií.

    • Strojmire, smím se zeptat, kde přesně se v článku dopouštím jakéhokoli prohřešku vůči kritickému myšlení? Předem děkuji za odpověď.

  8. strojmir

    Kojote, je to o nehmotných jedech nebo o nehmotných jedech v alternativní medicíně? Podotýkám ovšem, že byznys s potravinovými doplňky ve kterém jede hlavně mainstream nepovažuji za alternativní medicínu. Chápu sice o co ti šlo a v konkrétních zmiňovaných případech máš pravdu a je mi líto obětí. Je to však dostatečný důvod k tomu, aby, alespoň jak se mi zdá text vyzníval tak, že více lhářů nebo neumětelů působí na poli alternativní medicíny než v klasické medicíně? Jaké jsou důkazy? Předpoklad, že kontrolní mechanismy medicíny zabrání podvodům? Naivita. Nehmotné jedy jsou lži, každá lež je nehmotným jedem a některé, kterých se dopouští i medicínský mainstream mají bohužel dopad nikoliv na jednotlivce, ale působí de-facto jako zbraně hromadného ničení. Nebo zbraně hromadného mlžení, což nakonec ústí rovněž v řadu neblahých důsledků. Pokud chceš důkazy, přečti si zrovna třeba od Liptona knihu Biologie Víry, je tam toho dost. Obálka českého vydání se sice děsná, ale v pasážích, kde se Lipton zaobírá vlastním oborem, tedy medicínou a biologií velice dobrá a poučná, úvodní historii klidně přeskoč, ta je naopak myslím celkem slabá. Je také velice zajímavé, že zmiňuješ pana Tvrdého, přitom jemu nejde o nějakou ochranu lidí, ale především o neustálé sebe utvrzování ve vlastním filozofickém názoru, který vylučuje působení duchovních sil a další věci o kterých sám víš. Pan Tvrdý postupuje stejně jako klub skeptiků Sysifos. Na podporu svých názorů studuje jen materiály ve kterých si je předem jistý, že najde podporu pro své názory. Pro sebe si tak říkám “ v jakých vodách rybář loví, takový je úlovek“, ale určitě něco podobného již řekli jiní. Typický pro tento přístup je případ RNDr. Emila Páleše, který dostal bludný balvan s odůvodněním, které mu přisuzuje tvrzení, jež přitom on sám ve svých knihách kritizuje a považuje za nepravdivé. http://www.sophia.sk/sites/default/files/Sisyfos_proti_vede.pdf
    Na jeho upozornění nepřišla ani korekce,ani omluva. Prostě účel světí prostředky. Mimochodem zrovna pan Páleš velice přesně vystihl o co ve sporu skeptiků s mystiky jde : tento klub bohužel smísil do jedné beztvaré hmoty lidi, kteří za pomoci vědeckých metod usilují o poznání – Grof, Páleš a další s tlupou naivních , falešných mystiků ,jejichž práce skutečně popírá jakoukoliv racionalitu.
    Nevím nic o homeopatii, ale o léčitelství toho vím dost na to, abych mohl tvrdit, že skutečný léčitel – skutečně léčí a to za pomoci sil o jejichž mechanismu není mainstreamové vědě nic známo. Typickým příkladem u nás byl PAN léčitel Josef Zezulka, jehož výsledky jsou objektivně doložitelné.

    Dalším, zajímavým případem je Miloslav Král, který ač nepůsobí jako léčitel, vyléčil sám sebe z „nevyléčitelných“ chorob a kromě toho několik dalších osob, i to je možné ověřit. Zároveň musím dodat, že léčitelů s mimořádnými schopnostmi a výsledky, kterými disponoval pan Zezulka je jako šafránu.
    Pan Tvrdý spolu s dalšími by však nepochybně popřel jakoukoliv možnost, že něco takového je možné a raději by všechny zúčastněné považoval za podvodníky nebo by se odvolal na placebo efekt. Jaké má pak toto důsledky pro lidské poznání je nasnadě. Mimochodem placebo efekt je dalším typickým příkladem hromadného mlžení. Zatímco jeho účinnost je dostatečně známa na to, aby se o něm psalo v medicínských učebnicích na objasnění jeho skutečného mechanismu neexistuje žádný pořádný výzkum. Důvod je zřejmý, kdo by platil výzkum, který by mohl vést k sebe léčbě zdarma? I o tomto a dalších „bohulibých“ aspektech soudobé medicíny i vědy se rozepisuje Lipton.
    Dalším zajímavým případem pro mě bylo několikeré setkání s prací indiánského léčitele, který s naprostou jistotou a neomylností používal „vnitřního zraku“ k velmi přesným diagnózám, navíc s velmi přesným psychologickým pozadím. Desítky lidí, které se účastnili těchto ceremonií nebyli žádní hlupáci, ve většině vzdělaní lidé s dobrým rozhledem, na to aby se dali oblafnout nějakým podvodem. Jak také oblafnout popisem toho, co jinak ví pouze dotyčný?
    Omlouvám se za délku, neumím psát krátce a výstižně.

    • Ne, neumíš psát krátce a výstižně a já nemám sílu to číst. Článek není myšlen jako útok na alternativní medicínu, konec konců první uvedený příklad se přece na alternativní medicínu nevztahuje. Nicméně ano, jsem přesvědčen, že léčitelé působí pokud jde o „nehmotné jedy“ signifikantně větší škody než lékaři. Což není v rozporu s tvrzením, že farmaceutické firmy si leckdy počínají nemravně – ale i to přece v článku zmiňuji a psal jsem o tom i dříve.
      Příště prosím piš stručně a k věci a odpovídej na položenou otázku. Já jsem se nijak vůči kritickému myšlení neprohřešil. Pokud si myslíš, že ano, dolož jasně, stručně a srozumitelně kde.

      • strojmir

        Víš co, ten kontext vyznívá jasně a mé výtky jsou hned na samém začátku, píšeš li o nehmotných jedech, nemůžeš se takto vymezit jen vůči jediné skupině. To je dost laciné. A když to nemáš „sílu“ číst, pusť si alespoň to video, tam je toho také dost i o tom ,jak lež působí čisté zlo v lékařské vědě. Půlhoďka není tolik.Vždyť ty Kojote píšeš o věcech o kterých víš strašně málo. Z tvého popisu vysvítá, že považuješ alternativní medicínu za cosi v dobrém případě neškodného či trochu prospěšného. Chlape tam hovoří lidé, které Zezulka vytáhl z hrobu, kam je již v nemocnici odložili. Ale protože mainstream nepřipustil, aby léčitelé sami vytvořili systém certifikace tohoto umění a kontrolní mechanismy, dopadlo to jak to dopadlo. Vraťme se tedy k víře, že nic podobného není možné aby fungovalo, popřít pravdu je asi to nejlepší.

        • Kejhání potrefené husy? Argumentace pomocí případů, kdy se něco povedlo, je zcela proti principu kritického myšlení, protože z toho nejsi schopen vyčíst, kolik bylo neúspěchů a jestli je to statisticky vůbec relevantní. Proto se dělají dvojitě slepé studie a jejich metaanalýzy.

          • strojmir

            Prosimtě Kojote, ty jsi se chytil jedné věty, je to opravdu to nejdůležitější? Mohu tě tedy uklidnit, že tvé kritické myšlení jinak považuji za brilantní. A nejsem husa.
            Ale ty chceš zpochybnit, že ten pán vyléčil za čtyřicet pět let tisíce lidí?
            A že šlo o samé těžké případy? Že mu některé, i v tomto videu potvrdili lékaři? Chtěl bych vidět, jak by asi vypadala statistická pravděpodobnost náhodného spontánního vyléčení u tolika lidí z nevyléčitelných chorob, z nichž někteří již byli klasickou medicínou odepsáni a dále neléčeni. On je trochu háček v tom, že těm lékařům za spolupráci hrozil vyhazov a konec kariéry a dnes je situace podobná. Jo a ještě něco, sebelepší vědecká metodika nezajistí pravdu, když jí nechtějí lidé znát.

            • strojmir

              Jo ještě kolikrát se něco nepovedlo : úspěšnost léčby byla kolem osmdesáti procent. A i ty studie byly a s lékaři, ale po nich o to větší ticho.

            • Já se na to pak podívám, ale prostě nemohu přikládat „svědectvím“ nijak zásadní roli. Jistě, možná je to talentovaný léčitel, který má úžasné úspěchy, ale co jako? Jak by ses tvářil, kdybych ti předhodil nějakého úplně úplně nejvíc cool lékaře a říkal: Vidíš, jak té medicíně křivdíš? Jistě bys právem namítl, že nemůžeš posuzovat celou medicínu podle jednoho skvělého doktora – a měl bys pravdu…

              • strojmir

                Nejsem proti medicíně a nepochybuji o kvalitách většiny lékařů. A Zezulka už bohužel nežije. Mě nešlo o to něco předhazovat, sám uznávám, že drtivá většina léčitelů je oproti němu na velmi slabé úrovni a o takových úspěších se jim může leda zdát. V tomto smyslu je klasická medicína jistější, není to ale vina jen léčitelů, ale může za to také úporné popírání čehokoliv ,co zavání údajnou iracionalitou. A lidé typu Filipa Tvrdého určitě nevnášejí do problému světlo, ale spíše tak oheň inkviziční hranice. Pro mě mají svědectví velkou váhu i když vím o tom jak si každý realitu uzpůsobuje po svém, na druhou stranu obsahují právě možnost studovat způsob lidí nazírání na realitu. Ale nejdůležitější svědectví jsou pro mě od lidí, kteří mají „hloubku“. Těch si nesmírně vážím a čerpám od nich inspiraci.