„Objevuju nová místa! A tím nemyslím místa, kam mě Kojot přinese, ale místa, kam se odvážím úplně sama. Už se vůbec nebojím chodit po půlce pokoje. Objevila jsem knihovnu a docela mě zaujala. Také se už sama procházím po posteli a troufla jsem si dokonce až ke dveřím do pokoje. Ale když se něco šustne, hned se běžím schovat, to dá rozum. Jak se tak nebojím, tak nesmrdím. Kojot se bál, že budu hodně smrdět, ale to já dělám jen když se bojím tak to bylo jen první dva dny.
Dokonce se nebojím ani kočky Márinky, která za mnou občas přijde. Ale nechce si hrát a je trochu protivná. Doufám, že si ji nakonec ochočím:
Dnes zase přišla Lucienne a zase mně s Kojotem tahali klíšťata, ale už jen tři. A taky jsem byla u doktorky, protože mě svědí ucho od klíštěte a poranila jsem si je drápkem. Mám ostré drápky. Kojot pro mě dostal mastičku. U doktorky jsem se bála, ale jen trošku. Kojot mě u ní dal na takovou věc a pak říkal, že jsem přibrala dvacet deka. To je asi v pořádku, že? A pak jsme si několikrát hráli. No, a to je všechno.“