Liščí deník: Eliška se se mnou nechce kamarádit

“Na tom obrázku se nesměju, na tom obrázku se zlobím a zastrašuju! Když jsem schovaná pod topením a Kojot přijde moc rychle a nemluví na mě, tak na něho prskám. Musím si ho přece vychovat! Včera mě Kojot pustil mezi ostatní zvířata. Kočky se o mě nezajímaly a já se nezajímala o ně, ale Eliška se mi líbila. Je veliká, ale nechce mě sníst a prostě se mi líbí. Ale když jsem k ní šla, tak couvala, jako by se mě bála. Tááák velký pes a bojí se mě! Určitě jsem hrozně nebezpečná šelma, tak bacha na mě! Večer jsem ani moc nepovídala.

Dnes jsem také přišla na to, k čemu je dobrá ta věc s malinkými kamínky nebo co to je. Je to věc na čurání a kadění. To jsem tedy v noře neměla a jsem hrdá na to, že jsem na to přišla úplně sama. Ale občas kadím i jinde, hlavně když mě někdo pozlobí. Taky se už míň bojím a chodím i tam, kam jsem dřív nechodila. A učím se šplhat na Kojota po jeho noze.

Kojot ze mě vytáhl dalších šest klíšťat. Ale teď to dělal pomocí nějaké věci a šlo to rychleji, tak jsem se ni nezlobila.”