Liščí deník: Nerušit!

DIGITAL CAMERA

„Když byla noc, zalezla jsem do své skrýše za knihovnou a nechtěla jít ven. Pak mi bylo smutno po mamince a volala jsem ji. Kojot se probudil, něco mi povídal a pak mě chtěl pohladit. Ale já jsem nechtěla Kojota, ale maminku, tak jsem ho kousla. Kojot na mě dál povídal, ale už mě nechtěl pohladit a to bylo v pořádku. Když vyšlo slunce, dělal Kojot v jiném pokoji nějaký hluk. Zjistila jsem, že mohu vlézt pod tu knihovnu a úplně se schovat. To se mi líbilo. Pak mě Kojot hledal a zjistil, kde jsem. Zalezla jsem ještě víc do rohu. Pak Kojot odsunul skříňku vedle a chtěl mě vytáhnout. Zalezle jsem dál. Pak mě Kojot něčím postrkoval a vytáhla mě ta paní, co tu byla včera. Nosili mě po bytě a vonělo to tam jinak, než předtím. Vytáhli mi další klíšťata. Dali mi jídlo, ale já jsem byla moc nervózní a nechtělo se mi jíst. Skočila jsem na zem a rovnou před toho velkého psa! A ten pes se mě bál! To se mi líbilo a pak jsem povídala. Nakonec ta paní našla takovou tašku co ji může člověk nosit na břiše, a tam mě dala a Kojot mě v tom nosil. To se mi líbilo a tak jsem usnula.“

DIGITAL CAMERA

„Neblikej s tím na mě pořád!“

Advertisements

komentářů 7

Filed under Liščí deník, Zvířata

7 responses to “Liščí deník: Nerušit!

  1. Pingback: Šťastná | Lucienne

  2. vera

    Vzpomněla jsem si že někdy někde něco…někdo říkal, že pomáhá k mláděti podstrčit budík – jeho tikot mu prý připomíná tlukot matčina srdce. Liška je úžasné zvíře, ale dívám se na to se smíšenými pocity. Jo, teď potřebuje zachránit a vychovat, a je to malé a roztomilé. Ale mít ji doma dospělou, v bytě bez výběhu, to si myslím že pro ni bude dost trápení, asi bych ji jako velkou pustila na volnost. Lidé říkají že nepřežije…mno, těžko říct, i doma vychovaný pes si umí v lese chytit něco k snědku, a pak – bojíme se jestli liška přežije přírodu. Ale máma tohohle liščátka nepřežila člověka, není-liž pravda.

    • Myslím, že bude mít o hodně lepší život, než třeba liška v kotci na liščí farmě. A samozřejmě udělám všechno pro to, aby měla tolik možností k dovádění, kolik jen bude možné. Její vypuštění do přírody by fakt bylo odsouzením k smrti.

      • vea

        V této chvíli určitě, vo tom žádná :-). Ale později, za rok, v dospělosti? Až tak rychle instinkty nevymizí, to by domestikace probíhala podstatně rychleji. Dospělé zvíře, vypuštěné ve vhodnou chvíli – zjara, kdy je v přírodě hojnost mláďat – se uživí, a všechno rychle doučí. Viz lvice Elsa, a další šelmy, a konkrétně o lišce tady : http://www.myzoo.estranky.cz/clanky/savci/liska-jessica.html. Neboj, nehodlám Tě kamenovat, uděláš co uznáš za vhodné, ale o divokých zvířatech vím o něco málo víc než Ty, takže vím že strach o ně mít nemusíš. Opravdu jim v přírodě hrozí spíš zastřelení než jiná smrt.

        • No, já mám v plánu nabídnout ji prostě jinou hodnotnou životní alternativu. Díky za link na zajímavý článek.

        • Najlvin

          Já mám doma lišku už tři roky a je to velmi ochočené, přátelské a kontaktní zvíře. Neříkám, že je chov těchto zvířátek v zajetí pro ně zcela ideální, ale v případě takto ochočených lišek by bylo jejich vypuštění do přírody nezodpovědné. Ne tak proto, že by si nedokázaly najít potravu. Ale jde spíše o to, že tito jedinci již postrádají přirozenou plachost vůči člověku. A to by dříve či později vedlo k fatálním následkům končících smrtí zvířete.

  3. Foxy

    Držím palce…
    Ovšem doporučoval bych znovu přečíst Lišku Bystroušku. Třeba to té lištičce číst na dobrou noc… třeba jí to pomůže aspoň trochu kompenzovat stres prožité hrůzy.
    Hodně štěstí vám oboum!
    Obávám se, že ho budete sakra potřebovat!