Liščí deník: Nerušit!

DIGITAL CAMERA

„Když byla noc, zalezla jsem do své skrýše za knihovnou a nechtěla jít ven. Pak mi bylo smutno po mamince a volala jsem ji. Kojot se probudil, něco mi povídal a pak mě chtěl pohladit. Ale já jsem nechtěla Kojota, ale maminku, tak jsem ho kousla. Kojot na mě dál povídal, ale už mě nechtěl pohladit a to bylo v pořádku. Když vyšlo slunce, dělal Kojot v jiném pokoji nějaký hluk. Zjistila jsem, že mohu vlézt pod tu knihovnu a úplně se schovat. To se mi líbilo. Pak mě Kojot hledal a zjistil, kde jsem. Zalezla jsem ještě víc do rohu. Pak Kojot odsunul skříňku vedle a chtěl mě vytáhnout. Zalezle jsem dál. Pak mě Kojot něčím postrkoval a vytáhla mě ta paní, co tu byla včera. Nosili mě po bytě a vonělo to tam jinak, než předtím. Vytáhli mi další klíšťata. Dali mi jídlo, ale já jsem byla moc nervózní a nechtělo se mi jíst. Skočila jsem na zem a rovnou před toho velkého psa! A ten pes se mě bál! To se mi líbilo a pak jsem povídala. Nakonec ta paní našla takovou tašku co ji může člověk nosit na břiše, a tam mě dala a Kojot mě v tom nosil. To se mi líbilo a tak jsem usnula.“

DIGITAL CAMERA