Sekularismus a islám – mohou být muslimové spojenci sekularistů?

Lidé, kteří táhnou do boje proti islámu, vycházejí obvykle buď z křesťanských nebo z ateistických pozic. Mým záměrem je zamyslet se nad tím, jak by dle mého názoru měli na islám pohlížet sekularisté, ateističtí i náboženští.

Vyjasněme si nejprve, kde se nachází jádro pudla, protože už to samo je velice zajímavé. Jaké pohledy jsou ve skutečnosti kompatibilní a kde se vine hranice sporu?

Sekularisté jsou lidé, kteří mohou a nemusí věřit v Boha či praktikovat nějaké náboženství, ale spojuje je přesvědčení, že náboženství nemá mít vliv na legislativně uzákoněné normy chování, tedy že nesmí být po lidech vyžadováno, aby se podřizovali zákonům vycházejícím z učení toho kterého náboženství. Těm se lidé mohou podrobovat dobrovolně na základě své víry, ale nemají právo totéž požadovat od těch, kteří tuto víru nesdílejí.

Lze říci, že ateisté jsou sekularisté jaksi principiálně (pomíjím zde problematiku různých kvazináboženských „ateistických“ ideologií, jako jsou kupříkladu některé ideologické podoby vycházející z myšlenky komunismu).

Kromě toho se k sekularismu hlásí i část lidí vyznávajících to které náboženství nebo případně různé soukromé víry. V případě lidí náboženských v této souvislosti hovoříme o náboženském liberalismu.

Diskutujeme-li problém sekularismu či usilujeme-li o něj, není podstatná otázka po tom, jaký má kdo vztah k Bohu, posvátnu atp., ale o tom, jaký má vztah ke společnosti a k věcem veřejným. Sekularistický náboženský liberál stojí v této věci na stejné straně, jako ateista.

To, oč v diskusích o islámu jde, je vesměs právě tato oblast, tedy oblast politická. Existuje reálná obava, založená na neoddiskutovatelných faktech snadno zjistitelných nahlédnutím do politické a legislativní praxe různých islámských zemí (jako „islámskou“ označujeme zemi, kde je islám státní náboženství, jako „muslimskou“ zemi, kde je převaha muslimů, ale islám není státním náboženstvím), že případná dominance islámu v naší kultuře by mohla vést ke zrušení sekulární povahy společenských vztahů. Totéž ovšem platí i v případě dominance některých směrů křesťanství – je rovněž neoddiskutovatelným faktem, že země jako Polsko či Malta rozhodně ryze sekulárními nejsou.

Dokonce je třeba podotknout, že mnozí bojovníci proti islámu vycházejí z ultrakonzervativních katolických kruhů a pokud by mohli, velice rádi by naši kulturu změnili v ryzí teokracii! Jejich spor s islamismem tedy není boj za sekulární charakter společnosti, ale pouze o ideologický konflikt dvou konkurenčních teokratických vizí společnosti. O střetu ortodoxního judaismu s islamismem platí totéž.

Hovoříme-li o teokracii, je třeba poznamenat jednu okolnost. Antiislamisté rádi poukazují na to, že zatímco v islámu není oblast světského oddělena od oblasti duchovní, zatímco v křesťanství ano, a že až na výjimky (Savonarola, Kalvín) dějiny neznají křesťanské teokracie. To je a není pravda. Po formální stránce tomu tak je – byla církev a byl vládce, nicméně byla období, kdy obě sféry splývaly v různých formách symbiózy. Například Španělsko v období konce 15. století po vzniku španělské inkvizice bylo de facto teokracií, organizace křížových výprav byla rovněž teokratickým počinem atd. To, že třeba církev formálně předávala odsouzeného heretika světské moci a pokrytecky poprosila světskou moc o shovívavost, nic nemění na tom, že de facto se jednalo o náboženský proces. V méně vypjaté době lze za systém s teokratickými rysy pokládat i austrokatolicismus. Hovořím-li tedy o teokracii v souvislosti s křesťanstvím, mám na mysli právě tyto formy symbiózy náboženství a světské moci, o jejichž existenci v dějinách nelze pochybovat.

notterrorist01.jpg

Čili: Sekularistický liberální muslim je pro ateistu jednoznačně lepším spojencem, než třeba lefébrista. Otázka zní, jak to s těmi liberálními muslimy vlastně je. Lze oprávněně předpokládat, že na světě žije více liberálních křesťanů než liberálních muslimů, je to dáno historickými a kulturními faktory, jako je fakt, že islámská kultura neprošla osvícenstvím, zato však prošla kolonialismem, a nyní svádí boj o vlastní identitu. Přesto existuje množství muslimů, kteří vnímají svoji víru spíše spirituálně než politicky, mezi nimiž by mohli sekularisté najít vynikající spojence. Jedná se kupříkladu o stoupence súfismu. Dále je třeba říci, že samozřejmě neexistuje jen konzervativní a liberální islám, ale i spousta mezistupňů mezi nimi.

A nyní se dostávám k tomu, co pokládám za skutečnou tragédii: Lidé, kteří v dobré víře bojují proti islámu, používají přístup, který lze označit jako „strategii kobercového bombardování“. Neboli útočí na islám bez jakéhokoli rozlišování. Řídí se zjednodušenou představou, že islám = islamismus.

Tím se však podílejí na tom, že jsou muslimové znovu a znovu tlačeni do defenzivy a jsou nuceni na to reagovat. Kdo zná islám blíže, ví, že koránské verše proti nemuslimům se vesměs týkají situací, kdy se muslimové brání. Shledávám velmi nebezpečným a netaktickým vyvolávat v muslimech pocit ohrožení! I přesto se však mnoho muslimů po celém světě brání způsobem velmi chvalitebným: Například se zapojují do iniciativ typu Free Muslims Coalition, Muslims Against Wahhabism/Terrorism či Muslims Are Not Terrorists.

notterrorists.jpg

Místo aby takové lidi ocenili a podpořili, pokračují fanatičtí antiislamisté i nadále v onom nevybíravém „kobercovém bombardování“ ve stylu padni komu padni.

Islám má jednu pozoruhodnou vlastnost, jež mimo jiné velmi napomáhá jeho šíření: Nemá centrum, nemá jednu oficiální autoritu, je horizontální sítí, která se utváří kolem mnoha různých autorit, přičemž tato síť velice případně odráží aktuální stav společnosti. Jsem hluboce přesvědčen, že chceme-li bojovat proti islamismu coby radikálnímu politickému islámu, musíme začít u sebe. Je třeba měnit společnost tak, aby se ona síť formovala spíše kolem liberálnějších autorit, je třeba nabízet nikoli nepřátelství a nedůvěru, ale respekt a ochotu k dialogu, je třeba vtáhnout muslimy do společné práce, ukázat, že naše kultura má co nabídnout i jim – a stejně tak přijmout to, co může jejich kultura nabídnout nám. A pokud s námi budou chtít hovořit, je třeba naslouchat a přistoupit na dialog! Jen tak lze dosáhnout otupení hrotů radikalismu.

Neméně důležité je i pracovat na změně samotné základny socioekonomických vztahů včetně projektů, jež by umožnily poskytnout co nejlepší vzdělání a snáze hledat práci frustrovaným potomkům přistěhovalců, nikoli je izolovat kupříkladu na pařížských předměstích. Ano, hovořím o „pozitivní diskriminaci“ – vím, že to není populární, ale stejně, jako nezávidíme člověku, který přišel o nohu, to, že dostal, umělou, a nezávidíme nevidomému jeho psa, neměli bychom ani povrchně útočit proti zmírnění sociálních handicapů, což je ostatně smysl opatření tohoto druhu.

Že je to všechno na dlouho? Že jde o práci s nejistým výsledkem? Že to není tak atraktivní, jako různá radikální či přímo konečná řešení? Ano, to všechno je pravda. Ale jsem přesvědčen, že pokud opravdu chceme uchovat étos evropské kultury, je to jediný možný přístup. Cokoli jiného je nadávání u piva – jen s tím rozdílem, že je to nebezpečné nadávání u piva, jež se za určitých okolností může proměnit v totalitní noční můru srovnatelnou s masovými projevy antisemitismu v dobách celkem nedávno minulých.

Upřímně řečeno se osobně víc obávám rizika diktatury fašistického typu, než dominance radikálního islámu v Evropě, protože ji pokládám za mnohem reálnější hrozbu zničení našich tak obtížně vybojovaných hodnot. Byla by to kulturní sebevražda. Antiislamisté kupříkladu často poukazují na to, že Saúdská Arábie neumožňuje na svém území stavbu kostelů, tak proč my bychom měli schvalovat stavbu mešit. Neberou přitom v potaz fakt, že drtivá většina islámských zemích proti stavbě kostelů nic nemá, ale to nyní pomiňme a zamysleme se nad tím: Znamená to tedy, že chceme být jako Saúdská Arábie? Je případné vytvoření konkurenční autoritářské vlády opravdu záchranou naší kultury?

Je třeba, aby naše civilizace, nemá-li se sama rozložit, nabrala druhý dech a vrátila se zpět k tradicím, proti nimž nyní sama útočí a dobrovolně je oklešťuje, jako je důraz na politická a sociální práva občanů. Je třeba více zatáhnout lidi do rozhodovacích procesů, umožnit jim důstojný život i v případě, že se ocitnou v nouzi, a především jim nabídnout místo televize skutečnou vizi. Cokoli jiného vede u lidí buď k apatii nebo k radikalismu.

Proto tvrdím, že je třeba opustit strategii „kobercového bombardování“ založenou na myšlence kolektivní viny všech muslimů, začít se zaobírat úvahami o tom, jak oživit vlastní tradice, začít hledat spojence napříč náboženstvími a ideologiemi a uvažovat především o tom, co nás spojuje, než o tom, co nás rozděluje.

.

Původně napsáno pro web Občanského sdružení ateistů České republiky, doplněno.

Advertisements

komentářů 16

Filed under Filosofie a religionistika, Politika, Sociologie a andragogika

16 responses to “Sekularismus a islám – mohou být muslimové spojenci sekularistů?

  1. Fandy

    Radím autorovi, aby se jel podívat do Holandska a do GB, aby viděl, jak nás mají muslimové rádi.

    • Jeden z nás dvou tento článek nepochopil, a předpokládám, že to nebyl jeho autor 😛

      • čím víc vět, tím větší mlha. autor má asi jasno, ale měl by se naučit vyndat pravdu jasnou řečí a pečlivě volenýma slovama. jinak hrozí podobný pravdivý balast jako třeba bible..

  2. Petrhýl

    Co se odmítání mešit týče, nejde zde ani tak o nechuť k islámu, jako spíše o nechuť k šíření radikálně odlišných a cizorodých kultur, které v důsledku budou mít vliv na náš způsob života.
    K tomu, aby muslimové zničili naši společnost, nemusí být teroristy… jim bohatě stačí nastěhovat se sem, plodit děti a počkat, až budou mít ústavní většinu. Čím dříve jim umožníme bez odporu stavět mešity, zakládat islámské školy a vůbec jim usnadníme pronikání na naše území, tím dříve nabyde jejich populace vrchu a ryze demokraticky nám vnutí svou cizorodou kulturu.
    Už jednou se to v našich končinách stalo – s tím rozdílem, že ta cizorodá kultura se tenkrát jmenovala „křesťanství“.

    Ostatně, nemluvme o muslimech, zobecněme to. Cizí lidé s radikálně odlišnými kulturními a společenskými zvyklostmi přicházejí na naše dědičné území a nekontrolovatelně se zde usazují, aniž by zde byli vítáni a aniž by je kdokoliv zval. Nepřinášejí s sebou žádné nové dovednosti, žádné nové znalosti, žádné hmotné ani myšlenkové bohatství, přinášejí pouze své hladové krky, drzá ústa svých fanatických kazatelů, nenechavé ruce svých četných dětí a bezedné dělohy svých zakuklených žen. Cožpak už to samo o sobě není dostatečně velkým problémem? Proč řešíme nějaké svatostánky? Ty jsou přece podružné… skutečná podstata problému tkví v tom, že ty svatostánky tu chtějí stavět lidé, kteří tu nemají co dělat a o které tu nikdy nikdo nestál (jak prokázáno m.j. roku 1683 u bran města Vídně).

    • Podařila se vám takřka dokonalá definice xenofobie.

      • lomikel

        no kojote kdyz uz nalepkujem abychom dehinestovali

        ty jsi xenofil 😉

      • Albatros

        Levicový inťouš plný humanitně-multikulturních předsudků to nazve xenofobií. My, přírodovědně vzdělaní lidé bysme to nazvali zdravým pudem sebezáchovy. A průměrný člověk se zdravým selským rozumem tomu řekne pravda.

        Vážně, Kojote. Ty vaše články o islámu jsou dost mimo mísu. Ne že bych islám považoval za smrtelné zlo, ale na tom co tu píše A.S.Pergil nebo Petrhýl rozhodně něco je. Je laciné to odmítat jako xenofobii.

    • jvf

      Ano, 1683, to máme všichni v živé paměti. Mimochodem, myslíte, že třeba Alžířané o francouzskou okupaci stáli?

      • lomikel

        muzete mi vysevetlit jak souvysi okupace Alziru s mesitou trebas v Praze ?
        mate nejaky osobni podil na okupaci Alziru ktery se ted snazite odcinit ?
        v minulem zivote ?

        pokud jo zkuste do toho netahat ostatni

        dekuji 🙂

  3. apoc9

    Náboženský liberalismus je v případě monoteistických náboženství oxymóron. Buď věřím, že existuje Boží zákon, který je dobrý a závazný pro všechny a nebo ne. Jistě je rozdíl jestli se Boží zákon snaží zakotvit do veřejného života (zákony, atd.) prosadit násilím a nebo demokraticky. Ale to není vyloučení z veřejného života do soukromé sféry.
    Sekularismus je ateistická ideologie, a proto je právě naopak důležité se ptát po vztahu k náboženství zastánců této ideologie. Sekularismus sám je jeho stoupenci chápán jako absolutní a univerzálně platný zákon. To vede až k jeho prosazování i násilnou cestou a to včetně násilí vůči obyvatelům vlastní země.
    Španělsko v 15. století nebylo teokracií (jak může vůbec někdo tvrdit takovou …), protože ho neřídili náboženští představitelé, ale král. A inkvizice přišla do Španělska na královu žádost. Jedinou křesťanskou teokrací je Vatikán.
    Islám stejně jako křesťanství, ačkoliv se může jevit jako jednotné s ohledem na lidi, které se k nim hlásí tomu tak není. To evidentně autor chápe. Co však ale nechápe, že to nemění nic na doktrínách, které jsou věčné a závazné pro všechny. Pokud nějaký muslim, nežije podle svého vzoru perverzního proroka, skvělé. Zároveň se tak, ale vyčleňuje od své víry. Ale to nic nemění na faktu, že islám jako víra a systém je zlo. Žádný islamismus neexistuje to je pouze výmysl, který uměle má vytvořit dojem jakési ideologie, která zneužila dobrý a krásný islám. Bohužel takový islám neexistuje.
    Muslimové nemohou změnit islám, protože to by znamenalo jeho zrušení z hlediska islámské teologie. Prakticky by to byla náboženská sebevražda.
    Prakticky článek vybízí k proselytizaci muslimů, i když takovým subversivním stylem. Jenomže liberalisté a ateisté nemají co nabídnout. Hovoříte o návratu k tradicím. Pokud nemyslíte hloupé a primitivní zvyky vesničanů a uctívání pohanských idolů pak jedinou tradicí, ke které se lze vrátit, je v Evropě křesťanství.

    • lomikel

      prihrivate si krestanskou polifcicku na muslimksem ohnicku, nezazlivam vam to je uvazte zda je to presne ten prusecik zajmu Puvodnich Obyvatel Evropy ( NEN (TM 🙂 na kterem se podari ustavit frontu proti islamizaci.

      tim nemyslim ze to ze bych nevital kdyby krestane virazneji branili islamizaci evropy ( jako ze na urovni top kleru delaji pravy opak) jen poukazuii na to ze mist pokusu o rekalotizaci ateistu a politeistu byt jste mohli naprit svou misijni snahu na ty pristehovalce. Buh s Vami !

  4. Vážený(-á) Apoci 9. Jsem křesťan, tedy „kristovec“ – člověk hlásící se ke Kristu. V evangeliích čtu o nenásilném Ježíši, jehož velmi zajímali lidé a o dost méně instituce. Proto jsem přívrženec sekularismu a liberalismu. Inkvizici považuji za krutou a špatnou bez ohledu na to, zda ji někam pozval král či kdokoli jiný. Inkvizitoři měli moc nad životy lidí a oháněli se „křesťanstvím“, šlo proto podle mě o zneužití křesťanství (politickou) mocí. Terminologie na tom nic nezmění, ale můžete si před slovo „teokracie“ pro to Španělsko doplnit adjektivum „praktická“ či „faktická“. I když jsem sem psal příspěvky poukazující na složitost problematiky islámu, islamismu a „čtení“ či „pochopení“ Koránu, rozhodně si nemyslím, že „islám jako víra je zlo“. Pokud byste se alespoň trochu seznámil(a) se súfismem, jeho rozlišením záhir a bátin, možná byste byl(a) méně militantní.

  5. lomikel

    no vidis kojote, ze umis napsat i vyvazenejsi slanek, chvalim a vim ze je ti to jedno 🙂

    par poznamek, z pohledu ne ateisty – sekularisty :))

    1. problem zasadni, pred islamsky, predkrestansky, pred… je zneuziti spiritualniho prostoru k ovladnuti spolecnosti. Tam je jadro pudla, neresitelne, stale se opakujici.

    … Kazde nabozenstvi vznikalo jako pokus o prevedeni OSOBNICH vizi konretniho cloveka ( lidi) do sdelitene podoby. Dale se na tento polotovar nabalovali ambiciozni lide bez vize, dalsi vizionari jiz pracuji v danem kontextu ( e.q. vnitrim pre settingem se uvrzujici ze kontext vize je spravny a jediny), mocenske struktury zaclenily nabozenstvi do svych nastroju k ovladani lidi…

    2. monoteismus je zvlast mocny nastroj k ovladani spolecnosti skrze ovladnuti spiritualniho prostoru, snazi se narvat ducha do krabicky dogmat. Co se nevejde neni jine, je to ZLE. Privatizuje a totalizuje spiritualni prostor, tedy presneji to jak je presentovan na verejnosti, lidem kteri nemohou/nechteji heldat vlasnti vize ( osobni pruniky do spiritualniho sveta) ale zaroven se nejak chteji podilet na necem co jim je presentovano jako zadouci.

    3. Kazdy ma sve obsese Kojote, ty vsude vidis fasisty, jini mohou videt neco jineho. Jeden problem ve vnimani zastinuje jiny.

    4. za sebe, a kazdy by mel mluvit za sebe nejdrive, nemam zajem na importu lidi do evropy, nemam zajem na pozitivni diskriminaci kohokoli jen proto ze do evropy prijel. Nema zajem na jakekoli podpore Islamu, stejne tak jako nepodporuji krestanstvi – kazdy z nich predstavuje jinak strukturovanou totalitu, byt krestanstvi neni tak v soucasnosti tak virulentni. To chapu jako sve pravo, bez toho abych musel nekomu skladat ucty proc neco/nekoho nepodporuji.

    5. moje prava jsou stejne velka jako by mela byt prava kazdeho – ve sve rodne zemi, nebo po te co dostane obcanstvi v nove zemi. Neni duvod davat obcasntvi kazdemu kdo o ne pozada, tim se zabiji kultura ve ktere ziji, z meho pohledu hodnotna stejne ajko kultury ktere sem prichazeji s jejich nositeli.

    6. ukaz mi prosim nejakou Muslimskou organizaci ktere je umirnena a vyvyji aktivitu v CR, v Evrope. ? Pan Lhotak byt takovy nadseny umirneny muslim.

    7. traskave na muslimskych imigrantech je prave tak kombinace masivni imigrace a agresivni religiosni ideologie ve stadiu expanze. Oni na tve vize kaslou Kojote, oni maji svoji Viru a nejsou zvedavi na to co jim poradis, obzvlast pri tve spiritualni historii 🙂

    8. jiste ze je muslimska spolecmnost rozclenena uvnitr, a jiste i podle toho jak moc ostre prozivaji sva dogmata, bouum zel ( a to neplati samozdrejme jen pro muslimi) jsou hybateli ti kteri maji radikalni postoj, pevnou viru a Zamer.

  6. strojmir

    Tedy, původně jsem chtěl přispět do debaty, ale když jsem četl ty texty, tolik hrubých chyb ale jsem tu ještě pohromadě v komentářích snad neviděl. Občas taky ustřelím, ale co je moc to je moc.

    • strojmir

      Hehe a hned jsem se překlepl a napsal ale navíc, to mám za to 🙂

  7. strojmir

    Jinak mě vůbec připadá, že u nás v poslední době vyrostlo odborníků na islám a islámské země, že bychom je mohli vyvážet. Většinou také čerpají z dobrých zdrojů, tedy buďto z mainstreamu, kde si pletou Čečensko s námi, neboť mnoho „ověřených pravd“ i v našich médiích pochází ze zahraničních zdrojů typu CNN a nebo ještě lépe z nějakých více či méně skrytě xenofobních internetových plkáren.