Proč nemám rád KLDR aneb Kojotův vzkaz některým mladým soudruhům

Též o tom, proč proti propagandě nelze bojovat přijetím propagandy druhé strany, o kritickém myšlení a iniciativních blbcích. Úvaha je primárně určena těm (obvykle mladým) komunistům, kteří jsou stiženi černobílým viděním světa či ideologickou slepotou (číst jej může samozřejmě kdokoli, ale nechť bere v potaz, že text je adresován určité skupině lidí).

Koncem osmdesátých let jsem poměrně často navštěvoval zákulisí brněnských divadel, protože moje maminka pracovala jako inspicientka v brněnské zpěvohře. V zákulisí divadla Reduta (možná Mahenova divadla) byl na černé zdi kýmsi načmárán bílý nápis, který se mi už nadobro uhnízdil v paměti:

 INICIATIVNÍ BLBEC JE HORŠÍ NEŽ TŘÍDNÍ NEPŘÍTEL! 

Často si na něj vzpomenu, když narazím na ten či onen počin z tvůrčí dílny SMKČ či jiných nadšených věrozvěstů toho, co – Bůh ví proč – prezentují jako komunistické ideje, i když jsou to ve skutečnosti v lepším případě zastaralé formulky a myšlenkové stereotypy zcela nepřípadné dnešní době, v případě horším přímo volání po stalinismu. Skutečnost, že marxisté by měli při analýze společnosti vycházet z aktuální reality, tedy z aktuálních výrobních a společenských vztahů, těmto lidem často, zdá se, nedochází.

Dosti však úvodu a hurá do Koreje, tedy té severní, jež toho času „udatně čelí americkým imperialistům“. Ale vezměme to trochu oklikou přes Kubu a Írán. Ač mám vůči Kube a Íránu leckteré výhrady, jsem přesvědčen, že jejich obraz v českých médiích je zkreslený neméně, než obraz KSČM. Hodně jsem četl, konfrontoval informace z různých zdrojů, naslouchal lidem, kteří tam byli a díky tomu jsem si udělal vlastní obrázek, který sice není tak nablýskaný, jako jejich vlastní sebeprezentace, ale není ani zdaleka tak ponurý, jak je nám vnucován médii. Většina lidí v těchto zemích patrně žije docela normálně – mají své radosti i starosti, nadávají na politiku, pracují, věnují se svým rodinám, věnují se drbům o právě nepřítomných osobách atd. Můžete tam přijet, volně se tam poflakovat a hovořit s lidmi. Na Kubě si klidně můžete zajít pokecat i s nějakým disidentem. Máte reálnou šanci udělat si vlastní obrázek.

KLDR je však jiné kafe. Každý turista je neustále pod kontrolou, jeho cesta je jakousi řízenou procházkou poněkud bizarním zábavním parkem a stýká se jen s vybranými a zřejmě patřičně proškolenými lidmi. Už to samo by mi stačilo k tomu, abych choval vůči režimu v té zemi přinejmenším značné podezření. Srovnejme to s bývalým východním blokem: Turista ze „Západu“ k nám nejen mohl přijet a pokecat si, ale byl navíc vítán jako zdroj nedostatkové tvrdé měny. A nikdo jej neprovázel na každém rohu a neukazoval mu Potěmkinovy vesnice. Tolik ke srovnávání minulého režimu u nás a KLDR, které nám lidé zblblí propagandou, znovu a znovu vnucují (přičemž toto „bohulibé“ úsilí podporují ti, kdo naopak prezentují KLDR v růžových barvách).

Ale to není všechno. Co dál se mohu o KLDR dozvědět, aniž bych riskoval, že podlehnu zhoubnému vlivu imperialistické propagandy? Nu, především to, že i kdyby ta země byla taková, jak je návštěvníkům „potěmkinovsky“ prezentována, bylo by to velmi nevlídné a chmurné místo k životu, kde bych nechtěl žít ani omylem. Představa, že bych měl žít kupříkladu v USA, mne naplňuje hrůzou, nicméně raději tam, než v KLDR, byť té „potěmkinovské“. Dokonce i v Gruzii, kde vládne hardcore kapitalismus a nemocní chodí k lékaři až když mají smrt na jazyku, protože se tam všechno platí, bych žil raději, než v KLDR, jak je oficiálně prezentována. Všimněme si prosím: Žádná zlá propaganda, hodnotím vlastní sebeprezentaci té země.

kldr-whitehouse.jpg

Pokročme dále: Silácké řeči KLDR. Současná KLDR se chová, jako by disponovala prostředky Sovětského svazu v dobách jeho největší slávy a nikoli několika nespolehlivými raketami, pochybnou atomovkou a sice ohromnou, nicméně technologicky zaostalou armádou. Hloupé filmečky sestříhané z amerických filmů zobrazující korejský útok na USA, oficiální fotografie, na níž je mapa na zdi nadepsaná Plán úderu strategických sil na pevninu USA… Přemýšlím, na koho se sakra snaží udělat dojem? Ale možná, že někteří obzvláště zapálení komsomolci věří, že pokud se Spojené státy proti KLDR o něco pokusí, srovnají je udatní Severokorejci se zemí, co já vím?

Když Írán prezentoval svůj nový „hi-tech letoun“, který vypadal jako rekvizita z levného filmu (a patrně jí i byl), nevěřícně jsem kroutil hlavou nad tím, že to mají zapotřebí. Ovšem oproti tomu, čím hrozí KLDR, to byla ještě pořád slušná mystifikace. Země, která předvádí to, co předvádí dnes KLDR, je pro mě nevěrohodná už z principu. A všimněme si: Stále pracuji jen se zdroji, žádná propaganda.

kim-worship.jpg

Nu, a pak zde máme zlatý hřeb večera: Kult dynastie Kimů! Pominu zjevný fakt, že dědičná vláda rodinného klanu nemá nic společného s žádnou formou demokracie, ani s tou lidovou ne, a budu se soustředit na náboženství. Ano, na ono slavné opium lidu ve vší své kráse! Věčný mrtvý prezident Kim I., nyní již rovněž zvěčnělý Kim II., který hrál golf jako Bůh, ne-li jako Chuck Norris atd., a jeho úmrtí oplakávala příroda. Čučche jako náboženství a Kimové coby jeho proroci. Není kima kromě Kima a Kim je jeho prorok.

Smím se zeptat, co má kult osobnosti hypertrofovaný tak, že i Josef Visarionovič by bledl závistí, společného s úsilím evropské radikální levice? Co má společného s marxismem? Co má společného s Leninem, který kult osobnosti rovněž odmítal? Mám snad něčemu takovému přitakat jen proto, že se KLDR nekamarádí s USA? Nezlobte se, ale nepřitakám.

Zahraniční vztahy: Severní Koreji se podařilo poštvat proti sobě i Čínu. Vskutku brilantní protiimperialistický tah! Porazíme imperialisty z totální izolace! Bravo! Jak rafinované!

kldr-night.JPG

Tolik k tomu, co vychází přímo ze severokorejských a nezpochybnitelných zdrojů. Pak jsou zde další věci, o nichž již můžeme vést debatu na téma, do jaké míry je to propaganda. Černá skvrna s jedním světýlkem na nočních satelitních snímcích mi připadá velmi věrohodná. Nejspíš nejde o manipulaci.

Hladomor si patrně také nepřátelé KLDR nevymysleli, ostatně i Severokorejci to nesměle připouštějí (všimněme si, jak dobře a bez ztrát na životech podobnou situaci zvládla v 90. letech Kuba poté, co se i ona musela potýkat s pádem Východního bloku a s ním spojené výhodné hospodářské spolupráce).

Zprávy o gulazích a otřesných poměrech v nich pokládám za velmi plausibilní, ale prostor pro mediální manipulaci zde nepochybně existuje a není malý.

Pokud jde o dodávky luxusního zboží pro stranické špičky, zdá se, že se tak skutečně děje; i tyto zprávy jistě mohou být zmanipulované, nicméně pokud nejsou: Nemají levičáci obecně jakýsi problém se stavem, kdy hrstka lidí žijících v přepychu vládne většině žijící v bídě? Ale třeba se i stranické špičky ve skutečnosti uskromňují a zprávy tohoto typu jsou jen pomluva. Nemyslím si to, ale uznávám, že je to možné.

Položme si otázku: Jaká by měla být KLDR, pokud bych ji měl podpořit? Měla by to být země, která zavádí realistické reformy, otevírá se světu, věrohodně komunikuje s okolím, navazuje smysluplné zahraniční vztahy s přirozenými spojenci, zavádí demokracii na úrovni místních zastupitelstev (je mi jasné, že v zemi tohoto druhu prostě není únosné pustit otěže autokratické vlády z rukou ze dne na den, to by nastal chaos), zlepšuje životní úroveň obyvatel, redukuje armádu, vzdává se jaderných zbraní (jimiž beztak nikoho doopravdy neodstraší) atd.

Možná by někdo namítl, že to není možné, že by se tak stala obětí nepřátel – jenže to prostě není pravda. KLDR disponuje podstatnou strategickou výhodou – není tam ropa; a nevěřím, že by se Američané pustili do dobývání země, pokud by jim z toho neplynuly nějaké podstatné zisky. Jižní Korea by sama válku proti severnímu sousedovi jistě nevedla.

Konec konců pohlédněme na Kubu: Ta je USA co by kamenem dohodil, a přesto nepotřebuje milionovou armádu a je schopna zavádět ekonomické i politické reformy včetně postupného předávání otěží vlády z rukou rodiny Castrů.

I Vietnam či Laos jsou standardně fungující země schopné rozvoje. Myšlení představitelů KLDR (nevěřím, že se jedná jen o Kimy, podstatnou roli tam musí hrát i armáda) jakoby zamrzlo v období studené války a bipolárního světa, jehož jedním a jediným pólem je aktuálně už jen Severní Korea. Neboli: KLDR si o sobě snad vážně myslí, že je „Východní blok“.

A tak zatímco Kuba neustále zdůrazňuje, že nevnímá Američany jako své nepřátele a spory má pouze s vládou USA, a aktivně se angažuje ve snaze odstranit jadernou hrozbu, KLDR míří svými děly na Soul (dovedete si představit ty ztráty na životech?) a hraje si s jadernými zbraněmi. Co na to mám jako komunista sakra říci?

Takže si to shrňme: I kdybych nebral v potaz to, co nepochází přímo ze severokorejských zdrojů a ze zpráv a filmů lidí, kteří si prošli turistickým kolečkem po této zázračné zemi, stále ještě mám mnoho důvodů být přesvědčen, že to tam stojí za pendrek, že je to militaristická země (a naví výrazně nad své možnosti), a že, pokud se fanaticky neupnu na heslo „Nepřítel mého nepřítele je mým přítelem.“, coby komunista, musím tento bizarní režim prostě odmítnout jako neslučitelný s mým viděním světa, podobně jako odmítám třeba někdejší Pol Potův režim v Kambodži, který právem svrhli vietnamští soudruzi.

Tolik tedy k tomu, proč nemám rád KLDR. Vím, že to bylo místy poněkud vášnivé, nicméně byla třeba to říci co nejrazantněji. Víte, co je na celé záležitosti opravdu smutné? V případě, že severokorejský režim padne, nedojde ke sjednocení Koreje, protože Jižní Korea prostě nemá dost zdrojů na to, aby severního souseda ekonomicky vytáhla nahoru. I Německo mělo tento problém, nicméně někdejší NDR s dnešní KLDR nelze vůbec srovnávat. Takže v případě pádu režimu bude nastolena nějaká, spíše více, než méně loutková vláda a nadnárodní koncerny tam přesunou svoje montovny, aby využili nově zpřístupněného jedinečného zdroje levné a disciplinované pracovní síly. Podmínky v těch montovnách budou hraničit s otrokářstvím. A přesto to patrně bude znamenat znatelné zvýšení kvality života Severokorejců… Dosti depresivní, což?

To je také jeden z důvodů, proč – ač se stavím k režimu KLDR tak kriticky – nejsem příznivcem vojenského zásahu vůči této zemi ze strany USA, respektive NATO, tedy že nejsem příznivcem shazování „svobody a demokracie“ ze strategických bombardérů – Severní Korejci mají na víc než být kolonií nadnárodních korporací. Hlavním důvodem pro odmítnutí takového konfliktu je skutečnosti, že válka s KLDR by představovala strašlivá jatka, především na straně Korejců z obou korejských států. Jak však onu zakletou situaci v Severní Koreji změnit, to netuším. Snad by mohl pomoci soustředěný vliv pokrokových zemí.

Nyní opustím tuto smutnou zemi a vrátím se ke vzpomínkám na svá pubertální léta v druhé polovině osmdesátých let. Jak jsem již napsal jinde, pocházím z poměrně antikomunistické rodiny, od jedenácti let jsem poslouchal s rodiči Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu atp. V té době se hodně psalo a ve zprávách mluvilo o apartheidu v Jihoafrické republice a já jsem tomu nevěřil, protože jsem automaticky předpokládal, že vše, co sdělují oficiální média, je lež. Takže jsem nekriticky přijímal zprávy zahraničních rozhlasových stanic a automaticky negoval zprávy tehdejší režimní provenience.

Vždy si na to vzpomenu, přemýšlím-li, jak vyhodnotit ty či ony zprávy v těch či oněch médiích. Prostá negace jedné propagandy spojená s příklonem k propagandě druhé strany, není osvobození se od propagandy a rozhodně není způsobem, jak se dobrat nějaké pravdy. Je třeba si uvědomit, že, jak říká doktor House, všichni lžou.

Žádná propaganda samozřejmě nechce, aby její recipienti používali kritický rozum. Jsem dokonce hluboce přesvědčen, že pro stávající liberálně demokratickou totalitu je šablonovitě myslící odpůrce de facto vítaným střípkem v mozaice. Užitečným, protože předvídatelným, čitelným a snadno manipulovatelným, idiotem.

Skutečně nebezpeční lidé nejsou pro dnešní totalitu ti, kdo podlehli jakékoli konkurenční ideologii, ale ti, kdo nepodlehli žádné ideologii! Lidé, kteří jsou schopni jít pod povrch, hledat souvislosti, vyhodnocovat informace, opravovat svá přesvědčení, své názory na základě nových faktů; lidé, kteří používají ideje jako nástroj, ale neslouží jim jako nějaké modle. Je tomu tak mimo jiné proto, že v podstatě víme jen velmi málo o tom, jak by měla spravedlivá společnost fungovat, protože to může záviset na dosud neexistujících a nepředstavitelných výrobních a společenských podmínkách (kdo by před čtyřiceti lety předvídal kupříkladu roli internetu ve společnosti?). Proto musíme být přítomni tady a teď a ne v minulosti ani v nějaké utopické budoucnosti. Tady a teď.

Samozřejmě je možné využít postavení se na stranu KLDR jako součást nějaké ideologicko-subverzivní činnosti, nicméně pak je třeba, aby byl vytvořen nějaký nečekaný kontext. Alternativní šablona je pořád jen šablona a její použití jen utvrdí lidi v přesvědčeních, jež je naopak třeba drolit! Tolik k subverzi a ideologické gerile.

To, na čem by nám, radikálním levičákům, mělo záležet především, jsou lidé, nikoli hesla, poučky a utopie. Proto bychom měli být schopni vidět utrpení tam, kde se reálně děje, bez ohledu na to, jestli to je či není území nepřítele našeho nepřítele. Nebuďme proto prosím iniciativními blbci, jinak budeme třídnímu nepříteli vskutku jenom pro smích.

Advertisements

komentářů 16

Filed under Politika

16 responses to “Proč nemám rád KLDR aneb Kojotův vzkaz některým mladým soudruhům

  1. Pěkný článek!
    Když už jsi zmínil v článku totalitu („Skutečně nebezpeční lidé nejsou pro dnešní totalitu ti, kdo podlehli jakékoli konkurenční ideologii, ale ti, kdo nepodlehli žádné ideologii!“), malá poznámky.
    Když čtu tu spoustu nenávistných komentářů, které umíš tak dobře přivolávat, skutečně nevím, jestli je totalita zaviněná pár „vyvolenými“ nebo je to totalita způsobená samotnými občany (píšu teď o totalitních tendencích v euroatlantické civilizaci). Totiž ve škole („stát“) se toto chování zpravidla neučí a ti lidé musí toto černobílé vidění světa převzít odjinud. Dokonce ani státní média (ČT, ČR) moc nešíří nenávistnou propagandu, takže zbývají soukromá média (myšleno až po vliv jednotlivých osob). A je otázkou zda jsou lidé více náchylní k vyhledávání názorů, které se jim líbí a totalitu tak vlastně sami způsobují nebo jsou to média, která „donutí“ lidi převzít některé názory a totalita je tak způsobená hrstkou lidí.

    • Touhle otázkou se zabývají levicoví intelektuálové vlastně už od šedesátých let – lze říci, že – na rozdíl od státní totality ve smyslu autoritářského nebo despotického režimu – funguje v liberální kapitalistické společnosti jakási obecná deformace reality, na níž se podílejí především velká média mimo jiné i tím, že nevysloveně určují rámec diskutovatelného diskurzu, jakési mantinely, v nichž můžeme vést svobodnou diskusi. Chomsky se tím dobře zabývá. Moc moc doporučuji knihu Matrix kapitalizmu:
      http://www.stripkyzesveta.cz/cz/knihovna/280/lubos-blaha-matrix-kapitalizmu-blizi-sa-revolucia

  2. Ono je otázka, jestli Severokorejci nežijí v izolaci již tak dlouho, že mají zcela deformovaný smysl pro realitu a v tom svém světě prostě na poražení USA mají. Režimní elity asi mají reálné představy, ale co prostí občané a vojáci, kteří nic jiného než KLDR neznají? Pokud by KLDR byla skutečně tak děsivá a nesnesitelná, jak ji líčí naše média (samozřejmě ne kvůli soucitu se Severokorejci, ale kvůli klacku na KSČM a levici obecně), potom by se tamní režim už přece musel zhroutit, nebo ne? Ona se vůbec nabízí otázka, zda existence KLDR v současné podobě někomu z čistě propagandistických důvodů náramně nevyhovuje?

    • Antonín Pekárek

      Ani ne tak z důvodů propagandistických jako ryze praktických. Nikdo nemá žádný plán, jak naložit s 23 miliony severokorejců po zhroucení režimu. A i kdyby měl, nikomu se nechce to financovat.

    • Myslím, že lidé se nemusí zákonitě vzbouřit, nesnesitelné podmínky jsou nutnou, ale nikoli postačující podmínkou revoluce. Takže režim může fungovat i takto.
      Jak je to se smyslem pro realitu Severkorejců i jejich politických špiček, to fakt netuším. Možná jej postrádají všichni.
      A ovšemže existence KLDR je velmi vyhovující. Lze na ni poukazovat, lze pomoci ní odvracet pozornost, lze s její pomocí útočit na radikální levici a to všechno se skvěle vyplatí, protože k ničemu jinému ta země beztak není vhodná – není tam ropa…

  3. Antonín Pekárek

    Čeští komunisté, chtějí-li být současní, moderní a úspěšní, by se měli soustředit výhradně na jeden strategický cíl. Tím by měly být sociální problémy společnosti. Měli by vést ostrý sociální boj, protože to je věrohodné, reálné, přirozené téma, které řada lidí cítí jako vlastní.

    Naprosto a zcela by se měli oprostit od jakýchkoli řešení minulosti, Kuby, Číny, KLDR a čehokoli dalšího. Do těch témat by se za žádnou ceny neměli nechat zatahovat, naopak by takových snah měli využít ve svůj prospěch. Poukazovat na to, že nechtějí řešit umělé problémy, které vlastně nikoho netíží, když je tu živých potíží víc než dost.

    Jenže to stejně neudělají, protože KSČM je stále ve vleku starých kádrů, které umí nakonec jen žvanit o Mašínech a sladké minulosti, ne podněcovat stávky a spolupracovat s odbory.

    • S posledním odstavcem úplně nesouhlasím, nicméně něco na tom bude.
      Ono je ovšem těžké, nenechat se zatáhnout – následovalo by nařčení z alibismu atd. Stejně tak je užitečné, když se KSČM těmito věcmi zabývá z jiného než oficiálního úhlu pohledu.
      Potíž jsou povětšinou spíše lidé z SMKČ, to jsou fakt hardcore fanatici a jsou vděčným klackem proti komunistům, který je navíc stále po ruce. Ale i někteří členové strany jsou v těchto věcech na zabití. Zastaralé ideje u nejstarších členů lze ovšem pochopit, víc mne děsí někteří mladí „konvertité“, kteří objevili nové dogma. Těm je primárně určen tento článek.

      • Antonín Pekárek

        Nařčení z alibismu? Buďte realista. Tohle je politika, samozřejmě že vás protivníci nařknou. Z alibismu i úplně ze všeho dalšího. To je normální stav.

        Užitečné? A k čemu je to užitečné? Kolik hlasů vám to přineslo?

        Ano, s těmi mladými pošuky zcela souhlasím. Znám osobně několik takových, jeden z nich mi vykládal, jaký jsem šťastný člověk, že jsem prožil mládí v husákovské normalizaci, kdy „se všechno dělalo pro lidi“. Na druhou stranu – mne to sice dost nadzvedne, ale záleží na tom? Ještě tak dekádu, možná dvě – a pak už hlas lidí, co to zažili, nikdo poslouchat nebude. Historie bude sestavena tak, jak se to bude hodit. Jako vždy.

    • kaktusák

      Komunistické hnutí vždycky bylo internacionalistické a takové by mělo zůstat. Imperialistická agrese na druhé straně světa je důležitější, než nějaké výhody pro železničáře.
      Pravicová propaganda označuje komunisty za „největší zločince v dějinách“ a největší zločinci přirozeně nemají nárok řešit sociální problémy. Proto je nutné rehabilitovat komunistickou minulost, přesvědčit lidi, že komunisti nejsou a nebyli žádní zločinci.

  4. Foxy

    Zdravím!
    Kromě samotného článku jsem byl unesen i „černobýlím viděním světa“!
    Smím to přenést do svého repertoáru rčení, obratů a floskulí pro případ diskuse s protijadernými fanatiky?
    Hezký den a hodně zdaru!

    • Ostudný překlep! 🙂 Už jsem jej opravil, ale klidně to použijte. Jen prosím raději bez uvedení zdroje 😉

  5. lomikel

    http://blisty.cz/art/68062.html
    Za deviantními postoji Pchjongjangu stojí racionální okolnosti
    Daniel Veselý

    neni to tak jednoduche, USA sevreni koreu pouzivaji v ramci prace s PR memem osou zla, korme toho je treba trosku zakopat v historii, pro ujasneni kdo komu co, kdy a proc.

  6. kaktusák

    Nejde o to, jestli někdo má KLDR rád nebo nerad. Obavy KLDR z agrese jsou oprávněné. Západní armády to v poslední době berou hlava nehlava, jednu zemi po druhé. Bez ohledu na mezinárodní právo, na počty mrtvých, na materiální škody. Kdo jiný, než komunisté, by měl proti takového imperialistické politice protestovat? Socialisti určitě ne, ti se rádi přiživí na zbrojních zakázkách.
    Jistě není v KLDR zdaleka všechno v pořádku, ale ekonomické problémy jsou tam způsobeny z největší části nutností vysokých výdajů na obranu. Taková Libye armádu v zájmu ekonomického rozvoje podcenila a výsledky vidíme. Spoléhat se na spojence (ČLR) znamená vydat se jim na milost. Např. v těchto dnes se potvrzuje, že současný režim v ČR byl v podstatě nastolen Gorbačovovou armádou.
    Jistě v KLDR pěstují kult osobnosti, ale i to je ve světě běžné. Vzpomeňme na Masaryka nebo na nedávnou hysterii okolo Havlova pohřbu. A to tito dva pánové mají na svědomí mnohem víc mrtvých, než Kimové.

    • Neexistuje žádný rozumný důvod, proč by měly USA mít zájem na obsazení KLDR. Není tam ropa. Naopak je KLDR skvělý klacek proti komunistům a je taky zhusta používán.
      Kult osobnosti je v případě Kimů už ryze religiózního charakteru. Masaryk si navíc kult osobnosti nepěstoval, měl přirozenou autoritu. Havlův kult vypukl naplno až po jeho smrti.
      Jak jsem poznamenal již několikrát: USA okupují část kubánského území a mají tam dokonce vojenskou základnu. Kromě toho má Kuba USA co by kamenem dohodil. Přesto se nechová jako KLDR. Sorry, ale to, co zde prezentujete, je prostě snůška ideologických klišé.

      • kaktusák

        Ropa nebyla ani v Jugoslávii, ani ve většině ostatních napadených zemí.
        Určitě pěstují v KLDR kult osobnosti religiózního charakteru, ale to platí i ve Venezuele pro Cháveze, že. Mimochodem, soudě podle mainstrémových médií, tak ve Venezuele panují prakticky stejné poměry jako v KLDR: krutý diktátor, nesvoboda, zbrojení, krachující nedostatková ekonomika, bída… A spousta lidí tomu věří, západní propaganda je účinná.
        Kubě ani nic jiného nezbývá, ovšem je tak vydána na milost americkému režimu. Až ten se jednoho dne rozhodne změnit silou na Kubě vládu, tak ji prostě změní.
        KLDR zaslouží podporu ne proto, že by tam snad měli socialismus, ale proto, že je ohrožena imperialistickou agresí (podobně jako královské Srbsko, Metaxasovo Řecko, Habeš, dnešní Írán…). A proto, že spousta jejích problémů je důsledkem této hrozby.

        • No, v té Venezuele je to jednak až po Chávezově smrti a ani tam se to ani náznakem neblíží kultu v KLDR. Co se Jugoslávie týče, je to dobrý protipříklad, ale je to spíš výjimka.
          V článku soustavně píši o režimu v KLDR, a vyjmenovávám důvody, proč se mi nezamlouvá. Nehledě na to, že k eskalaci napětí dochází z jeho strany. USA mají jen omezené možnosti a poslední války je dost vyčerpaly a moc se nevyvedly. Existují „lukrativnější cíle“ s menšími armádami, třeba právě Venezuela či Írán…
          Prostě: Tyran zůstane tyranem bez ohledu na to, zda je či není ohrožen agresí. Kdyby USA začaly ohrožovat třeba Saúdskou Arábii (což se nestane, ale berme to jako příklad), také bych sice odmítal válku, ale rozhodně bych nepovažoval rodinu Saúdů za své soudruhy. A to přesto, že tamní režim, jakkoli totalitní a silně restriktivní, není ani zdaleka tak drsný, jako ten severokorejský.