Chcete smysluplně investovat do zlepšení života lidí?

Možná to zvažujete, ale máte obavy, zda vaše peníze nakonec neskončí za nehty nějakých vyžírků. Rád bych vás seznámil se dvěma rozvojovými projekty, za něž mohu dát ruku do ohně.

JAKÉ PARAMETRY BY MĚL MÍT PODPORY HODNÝ PROJEKT?

Lidé, kteří by rádi přispěli na dobrou věc, mívají pochopitelné obavy, k čemu bude jejich dar doopravdy využit. A pak je zde samozřejmě onen argument, že je lepší naučit člověka chytat ryby, než mu ryby dát. Když jsem se před lety rozhodoval, kam pravidelně posílat nějaké peníze, bylo i toto mým kritériem, neboť jsem přesvědčen, že přímá materiální pomoc má opravdu smysl jen jako rychlá kompenzace nějaké katastrofy, nikoli však jako dlouhodobá záležitost. Proto jsem hledal projekty rozvojového typu, tedy takové, kde se vložené peníze „neprojí“. Kromě toho jsem se vyhýbal velkým organizacím, protože u nich mám trochu problém kontrolovat, co se právě s těmi mými příspěvky vlastně děje.

SLUNEČNÍ ŠKOLA V KARGYAKU

Prvním projektem, který jsem podpořil, byl projekt Sluneční školy v Kargyaku občanského sdružení Surya. „Kargyak je odloučená vesnice v indickém Himálaji v nadmořské výšce 4200 m n. m., jedno z posledních míst, kde přežívá původní tibetská kultura. Vesnice donedávna neměla školu a děti musely odcházet do vzdálených internátů nebo se nikdy nenaučily číst a psát. Občanské sdružení Surya dostavělo v září roku 2008 speciálně navrženou ekologickou školu přímo vytápěnou sluneční energií.“ dočteme se na stránkách tohoto projektu.

Už to, že se jim podařilo takovou školu postavit, je obdivuhodné, ale neméně obdivuhodné je to, že škola perfektně funguje, střídají se v ní naši učitelé a mají výsledky. Tamním dětem přinášejí nikoli chléb, ale vzdělání, které jim umožní v budoucnu „lépe chytat ryby“ – a leccos dalšího. Sympatické je, že tento projekt není spojen s žádnou formou misie, tedy náboženské indoktrinace, ale naopak podporuje tamní kulturu. Pro mě osobně je to dost podstatné kritérium. Netvrdím, že každá misie nutně rozkládá původní kulturu, ale už mnohokrát se tak stalo a nemám k nim důvěru.

Důvod, proč tento projekt podporuji již pátým rokem, spočívá mimo jiné i v tom, že sdružení Surya na svých stránkách pravidelně informuje o dění, zveřejňuje výroční zprávy a především se soustředí na jednu věc, kterou dělá pořádně a u které lze sledovat, jestli jsou či nejsou naplňovány proklamované cíle.

Stránky sdružení jsou velmi přehledné, jejich neziskový marketing je na profesionální úrovni, je decentní a nevtíravý. Projekt lze podpořit jednorázovým darem, pravidelnými platbami v rámci Klubu dárců, přispíváním na jednotlivé žáky v rámci symbolické adopce či zakoupením krásných velkoformátových fotografií. Finanční dary převyšující v rámci roku 1000Kč mohou fyzické osoby použít pro odpočet ze základu daně, takže pokud třeba posíláte měsíčně stovku, dostanete začátkem dalšího roku darovací smlouvu na 1200Kč.

PRAGA-HAITI

Projektem, který podporuji již třetím rokem, je rozvojový projekt Praga-Haiti. Jeho smyslem je konkrétní, efektivní a přímá pomoc trvalého rázu obyvatelům těžce zkoušené země, která mimo jiné dala světu jeden z nejfamóznějších synkretických nábožensko-magických systémů všech dob.

PGH_logo_CMYK.jpgRealizátor projektu, občanské sdružení Fidcon, realizuje v severozápadní oblasti Haiti výstavbu studní coby zdrojů kvalitní pitné vody. Tím současně nabízí místním obyvatelům pracovní příležitosti a předává jim dovednosti a kompetence potřebné pro trvale udržitelný rozvoj.

Projekt už na první pohled vzbudil moji důvěru. Financování je transparentní, peníze jsou investovány dlouhodobě (nejsou tedy „projedeny“), výsledky jsou dokonale měřitelné, na režii jde jen 7% ze zaslaných peněz.

Jedna poctivá studna ražená do skály, hloubka kolem 60 metrů, vyjde na cca 130.000 Kč. Místní obyvatelé nemají žádné prostředky, jak takovou studnu vyvrtat, a díky tomuto projektu získávají další a další vesnice přístup ke kvalitní pitné vodě, což přirozeně v mnoha směrech (zdraví, ušetření času atd.) trvale zlepší kvalitu jejich života. Navíc našim vrtařům pomáhají a učí se technickým dovednostem, které mohou v budoucnu zúročit. K dnešnímu dni je na Haiti takto vyvrtáno a zprovozněno 25 studní.

Projekt se jmenuje Praga-Haiti proto, že dopravním prostředkem, bez něhož by to nešlo, je stará dobrá V3Ska, jež si poradí i na příšerných tamních cestách a je možné ji na místě opravovat pomocí běžného nářadí. Proto také autoři projektu nezvolili možnost použít nějaké modernější vozidlo, které by mohli zakoupit v sousední Dominikánské republice. Z dlouhodobého hlediska byl transport Pragovky z Česka na Haiti mnohem rentabilnější.

Možnou námitkou některých lidí by mohl být fakt, že projekt je římskokatolické provenience, nicméně je zcela samostatný, čitelný, a vzhledem k tomu, že většina Haiťanů jsou katolíci a že tamní římskokatolická církev je patrně jedinou celostátně a stabilně fungující organizací, která je navíc tolerantní k vúdú, je to pro mne naprosto přijatelné (ostatně mé výhrady vůči ŘKC se beztak týkají vyšší hierarchie, nikoli jejích základních stupňů).

Web projektu sice není tak pěkný a přehledný, jako v případě sdružení Surya, nicméně informačně je velmi bohatý. Aktivity projektu lze navíc sledovat i na Facebooku, a to včetně zcela aktuálního dění. Nechybějí ani informace o Haiti, zprávy týkající se této země atp.

I tento projekt lze podpořit jak jednorázově, tak průběžným financováním v rámci Klubu přátel, který má nyní 54 členů, já jsem členem č. 2 Potvrzení pro odpočet ze základu daně je samozřejmostí.

Na webu je i e-shop s různými dobrotami a suvenýry, jehož výtěžek putuje na financování vrtů. Z prodávaných dobrot obzvláště doporučuji osmiletý haitský rum Barbancourt, který patří k tomu vůbec nejlepšímu, co jsem kdy ochutnal! Káva Kalinda je také skvělá a Kreolský slovník se stručnou gramatikou kreolštiny nadchne milovníky jazyků.

ZÁVĚR

Možná se ptáte, proč nepodporuji nějaký tuzemský projekt. Jedním z důvodu je to, že ve vyspělé zemi, jak si ji představuji, by neměla charita suplovat sociální stát. Nicméně existují i české podpory hodné projekty, s jedním z nich spolupracuji a odvádí dobrou práci. Článek na toto téma však napíši někdy příště.

Jsem přesvědčen, že pomáhání druhým je zcela normální součástí lidské přirozenosti a nikoli jakousi patologickou abnormalitou, jak někteří lidé věří. Je však třeba pomáhat účelně a s rozmyslem, vzít ohled na dlouhodobou perspektivu takové činnosti, stejně jako na její kontext.

Jistě existuje množství dalších kvalitních neziskových rozvojových projektů, jež si zaslouží pozornost, ale já se rozhodl psát jen o těch, s nimiž mám dlouholetou dobrou zkušenost. Budu rád, pokud se v komentářích podělíte o zkušenosti své – dobré i špatné.