Habemus papam! A k čemu vlastně?

Římskokatolická církev si v „nejdemokratičtější volbě na světě“ zvolila nového generálního tajemníka… pardon: náměstka Kristova… a média jsou z toho jak u vytržení! Nuže dobrá, tak se tedy taky trochu povytrhnu, abych s tím šoubyznysem aspoň trošku držel krok.

papez

Předně – prý je ten nový papež dostatečně konzervativní, není levičák, nemají ho rádi představitelé teologie osvobození apod. Jak uvidímě, ono je to vlastně jedno. Ostatně: Pokud ano, dobře tak! Liberál by pouze prodlužoval agonii toho spolku a v dobré víře by v lidech vyvolával iluze, že tato církev ještě může být k něčemu dobrá. Jenže žádný nový Jan XXIII. nepřijde, to už si kardinálové pohlídají. Jiný, než „dostatečně konzervativní“ může dnes být papež jen stěží. Můj známý usuzuje, že může jít o reakci na socialistické hnutí v Latinské Americe podobně, jako byla volba Karola Vojtyly reakcí na tehdejší „východní blok“. Po pravdě řečeno je to možné, ale tak, jako Jan Pavel II. nezpůsobil pád východního bloku, tak ani papež František nebude mít zřejmě žádný podstatný vliv na dění v Latinské Americe, ať už se tato bude ubírat jakýmikoli cestami. Ostatně řadoví kněží tam už hodně dlouho vědí své.

Co chci ale říci: Náboženství praktikované v rámci mnohaúrovňové hierarchické organizace už dávno ztratilo jakékoli opodstatnění, mělo-li vůbec nějaké (osobně myslím, že mělo, ale je to na diskusi). Důvody, proč kolos zvaný Římskokatolická církev ještě existuje, jsou jednak majetek a jednak přivírání očí nad nejrůznějšími formami lidové spirituality. Takže zvláště v Latinské Americe nejsou věřící exkomunikování, praktikují-li vúdú, santeríu, candomble či jiné afrokaribské kulty, nebo pokud uctívají Santa Muerte. Kdyby proti těmto směrům lidové spirituality špičky katolické církve v Latinské Americe (včetně současného papeže) zakročili, celý latinskoamerický katolicismus by šel velice vepsí. Totéž se samozřejmě týká stále žijící a tolikrát zatracované teologie osvobození.

Řečeno jinak: Římskokatolickou církev drží nad vodou majetek a pokrytectví, démonologicky řečeno: Mamon a Belial. Jak daleko se tento proud křesťanství dopracoval od dob prvních křesťanských komunit!

Skutečná inspirace však přicházívá jinými cestami, než těmi „oficiálními“. Vyvěrá z kolektivního nevědomí a nabývá takových podob, jaké jsou právě zapotřebí, jaké odpovídají společenskému vědomí daného místa a času, a nic si nedělá ze snahy konzervovat to či ono dogma. Proto žije kult Santa Muerte a proto žije teologie osvobození, žijí proto, protože jsou zapotřebí – v tomto konkrétním případě jako klíč k mystériím smrti (Santa Muerte) a jako smysluplná sociální nauka (teologie osvobození). A proto se mimochodem také šíří tolik obávaný islám – šíří se jako jako reakce na podmínky života, které naše vlastní civilizace spoluutvářela, aniž by byla schopna nabídnout něco lepšího, než co nabízí právě radikální islám a jeho spíše plošná než vertikální organizace.

Habemus papam! A k čemu, prosím vás? K čemu je vlastně takový papež dobrý? K čemu je dobrý velekněz, který káže, že antikoncepce je hřích a většina katolíků se tohoto „hříchu“ soustavně odmítá vzdát (protože tak káže zdravý rozum)? K čemu je dobrý strážce dogmat, jimž už dávno – kromě specialistů a nadšenců – nikdo pořádně nerozumí?

Jsem hluboce přesvědčen (spolu s exkomunikovaným německým teologem Eugenem Drewermannem), že žijeme v době pádu „třetího chrámu“ (prvními dvěma byly chrámy v Jeruzalémě, ten třetí je míněn metaforicky), kdy z toho, co kdys bylo Boží, zůstala jen prázdná skořápka, sbírka hluchých a slepých model, a skutečný duchovní pohyb se děje jinde. Je třeba zcela nových forem k naplnění duchovním obsahem – a tyto formy by měly být decentralizované, jen málo hierarchické, demokratické a vzájemně prostupné. Nicméně podobně jako Marx nebyl schopen (protože to nejde!) nabídnout detailní utopický popis budoucí komunistické společnosti, ani já nejsem schopen nabídnout detailní obraz duchovního života budoucí společnosti. Jsem nicméně hluboce přesvědčen, že římskokatolický (a jakýkoli jiný) duchovní feudalismus, je třeba nechat odumřít stejně, jako kdysi odumřel feudalismus světský.

Samozřejmě budou vždy existovat lidé podléhající naivnímu sentimentu (v lepším případě) nebo duchovnímu či politickému fanatismu (v případě horším) a oslavující různá světská i duchovní knížata. Chci věřit, že dostatečný počet lidí u nás však setrvá v přesvědčení, že jsme si před Bohem (pro ateisty: principiálně a preskriptivně) rovni bez ohledu na původ, rasu, světonázor, schopnosti a zásluhy, tudíž že samotnou myšlenku šlechty jakéhokoli, tedy i duchovního druhu je třeba pevně a jednoznačně odmítnout.

Advertisements

komentářů 52

Filed under Magie-mystika-víra, Politika

52 responses to “Habemus papam! A k čemu vlastně?

  1. Antonín Pekárek

    Ech, vy jeden. Dnešní katolická církev je velmi liberální organizací. Toleruje vaši osobní náboženskou víru podle místních podmínek ve zcela mimořádném rozsahu. Můžete si dělat woodoo, můžete být ateista, můžete být – když už teda opravdu musíte – třeba i křesťan, a přitom vám nic nebrání být dobrým katolíkem. Kdo vám to dá?

    Modernizátoři jako vy by církev jen poškozovali. Všechny ty dnešní vymyšlenosti je třeba přijmout jen v té míře, v jaké církvi prospívají. Základ však musí zůstat tak jak je, v tom tkví důvod naší výlučnosti. Prý je církev anachronická – ano! Je nadčasová. Žádný katolík nemůže stát o to, aby se z církve stala jen další řadová organizace po boku jakýchsi zájmových kroužků, hlásajících feminismus a eko-new-age-gay-etno-liberalismus. Církev je pevný blok odolávající vlnám. Vlny přijdou a odejdou, katolíci zůstanou.

    • strojmir

      Cože??? Můžete být ateista a přitom vám nic nebrání být dobrým katolíkem? To znamená tedy, že pro vás jsou důležitější ty vnější znaky, než to co má člověk doopravdy uvnitř. Hmmm tak to je opravdu povznášející.
      Docela stojí za to poslechnout si, co o katolících (a v širším měřítku o křesťanských organizacích jako takových) říká tady v pořadu Duše K ekvádorský šaman Augustin Grefa. V čase 90:00
      http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/199358-duse-k-tentokrat-o-stromech/

      • Mirek

        On to A.P. asi myslel jinak: kritizoval to zprava, tj. lefebvristicky, tj. vadí mu, že už teď je podle něj KC moc liberální.

      • Souhlasím s tím, že člověk dnes může být ateista a katolík zároveň. Myslím, že katolické církvi a jejím představitelům to nijak nevadí.

        • Rendo

          ja by som povedal,že správať sa ako katolík.Ale to sa už mýli pojem s dojmom.Môžem tvrdit že som slušnejší ako katolík?môžem,lebo som oslobodený od vymyslených bohov.

          • strojmir

            Patrně je dobrý katolík ten, kdo se neštítí okrádat chudé, neštítí se lží, ale hlavně když ve správný čas chodí do kostela a podepíše církevní restituce. Osvobozený od vymyšlených bohů? Vymyšlená je spíše celá ta komedie okolo, kterou vytváří církev. Jediný bůh možná, ale potom je třeba strhnout všechny masky před ním, protože neobstojí, včetně hry na vyvolené.

    • Jsem hluboce přesvědčen, že neexistuje žádná instituce, jež by měla jakkoli výlučný vztah k Bohu. Ta představa je pro mě prostě chucpe. Nicméně chápu, že tomu tak věříte. Je to vaše právo. Moje právo je takovou představu soustavně kritizovat a odmítat.

  2. palo

    Cirkev treba zrušiť, majetok zoštátniť, farárom nedávať mzdu zo štátneho. A čo sa týka antikoncepcie, to stačí mesačne poslať šek do ríma za výchovu nechcených detí v domovoch a po troch dňoch bude antikoncepcia povolená+povinná manuálna denná práca 8 hodín x5 dní za minimálny plat +povinné platenie si jedla, ubytovania, daní a odvodov, bývania vo vlastnom.Modliť sa môžu zadarmo v noci a cez veekend-ale potom ich to už nebude baviť.

  3. Kritik

    Teď jsem z toho zmaten. Vždyť přece tohoto papeže vybrala Vaše modla Chavez. Člověk by čekal, že budete rád.

    http://zpravy.idnes.cz/volbu-noveho-papeze-frantiska-ridil-ze-zahrobi-chavez-venezuela-vatikan-142-/zahranicni.aspx?c=A130314_102919_zahranicni_aha

    • To bude onen proslulý latinskoamerický magický realismus. 😉
      Neočekáváte doufám, že to budu brát vážně.

      • Antikrob

        Ne, to je proslulý průvodní jev komunizmu: došly svěrací kazajky.

      • Mirek

        „Chávez může kdykoli na nebesích svolat ústavodárné shromáždění, aby pozměnil katolickou církev tak, aby lidé, očištěný lid Kristův, vládli na zemi,“ upřesnil Maduro mechanismy, kterými dlouholetý socialistický vůdce jihoamerické ropné velmoci při papežské volbě tahal za nitky.

        Hele, Kojote, nepřipomíná ti to trochu novožidovské, hlavně chasidské představy o nebeských úřadech a soudech, ad Buber, Langer apod. ? 🙂

        • Mirek

          A taky čínské.

        • Já to chápu tak, že z Cháveze dělají předka ve smyslu tradičního kultu předků, tedy jako zbožštěného ochránce lidu. Běžně se tak děje v tradičních náboženstvích s mrtvými náčelníky a v katolicismu se to týká světců. Zda tak Maduro činí na základě víry nebo na základě politického kalkulu, to samozřejmě nevím.
          Když o tom tak přemýšlím, možná zkusím s Chávezem magicky pracovat 😉

  4. Dobrý den ,
    ani ne tak Nos habemus papam , jako spíš Ei habent papam .

  5. Problém je, že mezi lidmi si lidé nikdy nejsou a nebudou rovni a na základě toho jednají, částečně předurčeni svým a kolektivním nevědomím, částečně svými reflexy, částečně zkušenostmi jak s duchovním, tak materiálním světem. Tvoje teorie je pěkně se poslouchající, ale nikdy nerovnající se realitě.

    • Pakliže to neodpovídá realitě, nezbývá, než změnit realitu 😉

      • Mirek

        No jo, Marx :-). Ale je potřeba napřed té realitě rozumět. Protože když je svět nepochopitelný a ty ho změníš tak, aby se pochopit dal, zavání to průserem, protože jsi nespíš něco přehlédl.

    • akismetuser752667586

      Lidé si nikdy rovni nebyli a nebudou. Pokud ano, tak to potom nebudou lidé. Rovnost v přírodě prostě neexistuje. Nikde. Je to stejně nesmyslný pojem jako Bůh.

      A pokud ji nechápeme absolutně¨, ale jen jako snahu o to, aby si lidé byli rovnější, tak určitě existují lokální optima, kdy více rovnosti by už jen společnosti škodilo.

      • Rovnost chápu, společně s Peterem Singerem, jako preskripci, nikoli jako deskripci, tedy jako principiální východisko, jako rovnost příležitostí, právo každého uplatnit svůj potenciál. Je jasné, že jsou lidé chytří a hloupí, schopní, neschopní i všehoschopní atd.

        • Mirek

          Souhlas, jenom je podle mě preskripce nakonec stejně jednou z deskripcí, deskripcí přirozenosti („co bych hájil, kdych znal důsledky“).

      • jvf

        Myslíte tím, že akceptujete existenci někoho nad vámi, kdo vám může cokoli rozkázat a vy to musíte vykonat?

  6. apoc9

    Jestli je dostatečně ortodoxní to se ještě uvidí. Zatím vykročil dobrou volbou jména velice ortodoxních světců. Církev potřebuje reformy právě pro ty důvody, které jste nepřímo uvedl. Neznalost víry, otevřený odpor a praktický ateismus v řadách církve. Na druhou stranu církev je v nějaké krizi prakticky permanentně už 2000 let.
    Pokud nechápete smysl církve. Hlavní smysl církve je spása duší. Nevím co myslíte duchovním pohybem, pro mě jsou to jen prázdná slova. Až stanete před Božím soudem vězte, že žádné „duchovní pohyby“ Boha zajímat nebudou, ale Vaše činy. Demokracie do církve nepatří. Je to logické jak by mohli lidé přijít s lepším programem spásy než vševědoucí a všemohoucí Bůh. Církev je součástí Království Božího a jejím králem je Ježíš Kristus = Bůh.

    • Upřímně řečeno mám takový pocit, že pokud mne bude Bůh soudit, nebude jej zajímat především mé členství v tom či onom spolku. A kdyby nebylo duchovních pohybů, nebylo by ani křesťanství. Ať chcete nebo ne, vztah lidí k transcendentnu se vyvíjí – vyvíjel se v době starozákonních proroků, vyvíjel se v době Ježíšově a vyvíjí se i nadále.

  7. Nehodný provokuje

    Esejci byli něco jako první komunisté (vztahem k soukromému vlastnictví), takže je legitimní uvažovat o Ježíši Kristu jako o komunistovi. Historická (i dnešní) církev se pak jeví a chová jako sociální demokracie (chvílemi se v záchvatech aktivity snaží pomoci lidem, ale chová se u toho jako slon v porcelánu). Pravici v tomto nazírání představují ateisté, kteří se nechtějí podřídit ničemu a nikomu (Bohu, jeho zákonům), neuznávají žádnou autoritu, kromě sebe samého (egoizmus).
    Takže doufejme, že s novým papežem se dočkáme určitého kroku k původním hodnotám kde obsah je důležitější než forma a kde Kázání na hoře
    není zastíněno diskusí, zda Ježíš konal zázraky. Osobně mě papež František překvapil novým termínem „sociální hřích“.

    • jvf

      Vidím to podobně, snad se aspoň něco z toho splní. Mě zas zaujalo, že hned v prvním projevu se nový papež označil za „římského biskupa“. Je to projev skromnosti (že není víc než jiní biskupové), výzvy k centralismu (posílení autority Říma) nebo narážka na Malachiášovo proroctví, že posledním papežem před koncem světa budu Petrus Romanus?

      • On papež opravdu biskupem Říma je, otázka je, zda se tak bude i chovat. Naposledy tu roli vzal vážně Jan XXIII., který skutečně navštěvoval římské farnosti ne jako hlava církve, ale jako jejich biskup.

        • jvf

          Jasně, ale papežský titul je důležitější, takže by člověk logicky očekával jeho používání (třeba předseda sněmovny je vlastně taky poslanec, ale neoznačuje se tak). No, třeba je toto gesto prvním krokem k odbourání právě oněch feudálních výsad…

          • Není žádným krokem. Stejně jako jím není tradiční titul „Služebník služebníků božích“.

            • jvf

              Ani já neočekávám, že nový papež zítra dovolí kněžím ženit se, pozítří odmítne české církevní restituce a popozítří celou církev rozpustí se slovy „Bůh je v nás nebo nikde“. Ale je slušným zvykem poskytnout po nástupu do funkce nějakou dobu hájení, aby dotyčný ukázal, co v něm je. Zatím jsem mírným optimistou.

              • Tady si nerozumíme. Já v článku nepíši o papeži Františkovi, já v něm píši o papežství jako instituci, tedy o úřadu. Františkovi sto dnů hájení rád poskytnu.

    • „Sociální hřích“ je termín z teologie osvobození. Mám pocit, že se bude snažit vytvořit cosi na způsob „teologie osvobození mírného pokroku v mezích zákona“ 😉 Tedy nějakou její „derevolucionizovanou“ formu.
      Jinak mluvit o esejcích a Ježíši přímo jako o komunistech je anachronismus, ale říci, že mají ke komunismu blíž než třeba k neoliberalismu je zcela oprávněné.

    • Mirek

      „Sociální hřích“ – to zní ale jako pojem z teologie osvobození. Tak přece jen jí trochu nasákl 🙂

  8. ABC

    Souhlas. Myslím, že strukturované organizace v oblasti náboženství v dnešní době ztratili smysl. Duchovno je podle mě nezávislé na jakékoliv organizaci. Organizace mají tendenci k byrokratizaci a především k mocenskému zneužití. To je ta lidská slabost.

    Jediné co mě znepokojuje je emocionální reakce především starších či méně vzdělaných lidí (na celém světě), kteří jsou zvyklí na svůj kostelíček a své náboženství; Je to pro ně často jediná útěch v tomto světě.

    • Já taky nekritizuji nejnižší úroveň římskokatolické církve, ale hierarchii. Nepochybuji o tom, že existuje spousta farností, v nichž se lidem dostává něčeho smysluplného.

    • jvf

      Ach ti hlupáci, co chodí do kostelíčka. Jak dobře by se žilo bez nich, viďte?

  9. Foxy

    „Ach ti hlupáci, co chodí do kostelíčka. Jak dobře by se žilo bez nich“…

    Jako neznaboh bych si dovolil tvrdě protestovat proti takovému pohrdlivému vyvyšování se nad upřímně věřící lidi.
    Dobrý farář je dobrým lékařem duší, je oporou v těžkých chvílích, je hřejivým sluníčkem… pokud není fanatikem víry.
    Ovšem takový lidsky empatický duchovní pastýř může existovat skutečně jen na té nejnižší úrovni církve. Ten vyšší level, to už je tvrdá politika a byznis. Šťourat do toho s vírou v jakousi vyšší spravedlnost se tvrdě nevyplácí. (Jeden příklad hned za slovenskými hranicemi.)
    Protože církev (obecně) a osobní víra, to jsou dle mého mínění dvě úplně jiné věci. Natolik odlišné, že snad ani nemají společný průnik.

    Pastýř duší… ano, reminiscence na to, kde má Bible své kořeny, v jaké společnosti se tato víra formovala.
    Dobrý pastýř hlídá každou svou zatoulanou ovečku. Proč? Jaký je vlastně vztah pastýře k jeho ovcím?

    Taková básnička z čítanky:

    Ovečky pasou se samy,
    jehňátko drží se mámy,
    pláče a stále nevěří,
    že bude dneska k večeři.

    • jvf

      Myslel jsem to samozřejmě ironicky jako rekaci na ABC, bohužel jsem to asi nenapsal dost šikovně. Stejně jako vy nemám rád pseudointelektuály pohrdající upřímnou vírou prostých lidí.
      Nesouhlasím ovšem s tím, že církev a osobní víra spolu nijak nesouvisí. Zbožnost musí být ukotvena v nějakým systému, jinak se z ní stane svévolnost a vyšinutý fanatismus (viz různé moderní sekty). A to říkám přesto, že mnohé církevní praktiky neschvaluji.

  10. Nehodný

    Kojot má v mnohém pravdu, nicméně buďmě optimisté a věřme, že nový papež alespoň malým dílem přispěje k sblížení církve se současným světem ku prospěchu obyčejných lidí. Z čeho čerpám naději? Z toho, že papež František je jezuita, stejně jako byl Anthony de Mello (snad vám to jméno není cizí). Škoda jenom, že kardinál Bergoglia nebyl zvolen papežem již před 8 roky (bylo mu tehdy 69 let). 8 let s Ratzingerem je jako 8 let v hibernaci.

  11. Ne že bych se chtěl zastávat všeho, co dělá římkat. církev. Ale tvrzení „náboženství praktikované v rámci mnohaúrovňové hierarchické organizace už dávno ztratilo jakékoli opodstatnění“ je na můj vkus přece jen příliš kategorické. Uznávám, že organizace jsou díla lidská a nedokonalá, ba mnohdy přímo divná hloupá či škodící. Ale mají být obecně prohlášena za prosta jakéhokoli opodstatnění? Chce-li kdo „praktikovat náboženství“ bez církví, podobá se tomu, kdo by chtěl praktikovat politiku bez stran, hnutí a států – tedy bez organizací s definovanou (hierarchickou) strukturou. Pak se dá patrně snít nebo kritizovat, ale nikoli působit k posunu sebe a svých bližních nějakým smysluplným směrem.
    Osobně se přimlouvám za to, aby bylo ponecháno státům, politickým stranám i církvím právo na existenci. Jestli mají být některé z oněch subjektů reformovány podporovány či omezovány, je jistě otázka k diskusi.

    • Skutečně jsem konstatoval „náboženství praktikované v rámci MNOHAÚROVŇOVÉ HIERARCHICKÉ organizace už dávno ztratilo jakékoli opodstatnění“ Neříkám, že opodstatnění ztratily církve a náboženské společnosti. Ale celý protestantský svět jasně ukazuje, že třeba křesťanství bez mnohaúrovňové hierarchické organizace praktikovat velice dobře lze. V čem je problém?

      • Ano, souhlasím s tím, že je-li organizace méně hierarchická a méně autoritativní, než je římkat. církev, může docela dobře fungovat. A že protestantské církve jsou toho snad i dokladem. Kdyby tam místo sousloví „jakékoli opodstatnění“ bylo něco méně kategorického, asi by mě to při čtení ani nezastavilo.
        Problém vidím v tom, že (1) neumím přesně rozhodnout, kolik stupňů hierarchie opravňuje k tvrzení, že už ta organizace ztrácí opodstatnění. Pak v tom, že (2) patrně nezáleží jen na počtu stupňů, ale i na tuhosti řízení, tedy v čem všem jsou jednotlivé stupně povinny nechat se řídit a v čem mohou/mají fungovat autonomně. (Což se u katolíků vyvíjí – modernisté křičí, že je autonomie pořád málo a konzervativci zase, že je jí už od II. vatikánského koncilu moc.) A konečně v tom, že byť pro mě subjektivně je katolická církev natolik autoritativní a hierarchická, že se (aspoň podle mého současného nazírání) nemohu stát katolíkem, jsem přesvědčen, že (3) pro mnoho mých bližních tato církev opodstatnění má. A považuji za docela možné, že současný papež bude chtít lesk a pouta autority a hierarchie spíše umenšit a třeba sociální dimenzi (soucit s chudými a potřebnými) církevnického snažení spíše posílit. Nevím, zda se mu to podaří. Ale netroufl bych si zrovna teď po jeho zvolení tvrdit, že organizace, do jejíhož čela se dostal, už dávno ztratila pro praktikování náboženství jakékoli opodstatnění.

        • Já si to tvrdit dovolím 😉 Jak jsem napsal jinde, existuje bezesporu spousta vynikajících farností, ale tyto pro svůj přínos žádnou takovou hierarchickou strukturu nepotřebují, někdy je jim i na překážku (například když kněz působící v Africe ví, že pro dobro bližních udělá víc, když jim sežene kondomy, než kdyby se řídil oficiálním stanoviskem; takové případy se stávají).
          Kolik stupňů hierarchie? No, v zásadě stačí 2 plus nějaký volený a odvolatelný kolektivní orgán, případně s voleným a odvolatelným předsedou. Episkopální uspořádání. Řadoví duchovní, nad nimi biskupové, vnitrocírkevní demokracie, pravidelné sněmy, na něž jednotlivé obce vysílají své zástupce. To vše samozřejmě u relativně velkých církví, u menších lze aplikovat i přímější formu demokracie.
          Z duchovního hlediska pak nějak vytyčené věroučné mantinely, přičemž by ale nebylo třeba ty duchovní, kteří je překračují, nějak dramaticky exkomunikovat – pokud by to na sbor, v němž působí, bylo nepřijatelné, prostě by jej odvolali.
          Fakt to takto funguje už dnes, to není žádná fikce. Jde to ostatně i mnohem volněji, jak v případě islámu, kde jedinou hierarchií jsou imámové, ale jejich autorita je neformální.

          • S takovou představou se v podstatě ztotožňuji. Ba dokonce považuji za schopna rozumného fungování i jiná církevní zřízení, než je episkopální. Jenže praxe bývá (téměř) vždy složitější, než cokoli naplánovaného. Asi bych žil raději v místě, kde by většina sousedů byli katolíci, pro něž má hierarchie jejich církve FORMÁLNÍ autoritu, kteří se ale chovají relativně mírumilovně (a třeba spotřebovávají kondomy nebo aspoň na jejich spotřebitele neorganizují pogromy), než někde v Íránu, kde má imám sice autoritu NEFORMÁLNÍ, ale reálná hrozba nábožensky motivovaného násilí je větší.

            • Zrovna v tom Íránu to formální strukturu má – tam mají ajatolláha. Ale to je hlavně mocenský post. Upřímně řečeno bych se bál náboženského násilí v nějaké méně spořádané zemi, než v Íránu – kdybych musel žít v Íránu, nekomplikoval bych to: Říkal bych o sobě, že jsem křesťan, a měl bych klid 😉 O vúdú a tak bych ovšem pomlčel… 😉

      • Břetislav

        Ahoj Kojote,

        opodstatnění dost možná ztratilo, avšak sílu ještě zdaleka ne, jen se na to podívej!