Věděl jsem, že není příliš pravděpodobné, že Hugo Chávez ve svém boji s rakovinou zvítězí, ale v koutku duše jsem doufal, že by snad přeci jen mohl, svým nepřátelům na truc, zvládnout svou inauguraci. Nestalo se tak.
Vlastně jsem netušil, že mne jeho smrt tak bolestně zasáhne, ta zpráva mne naplnila smutkem až nečekaným. Kdybych neznal své pappenheimské, tedy kdybych nevěděl, že patrně i ve chvíli, kdy tato slova píšu, píší jiní lidé škodolibé komentáře, asi bych si svůj smutek nechal pro sebe. Takto však chci, aspoň symbolicky, veřejně zapálit svíčku k uctění tohoto velikého člověka.
Za celkem typickou pokládám skutečnost, že protichávezovsky naladění nejsou u nás jen pravičáci a vůbec lidé zhlouplí propagandou, ale také třeba někteří čeští stalinisté.A vskutku: Chávez svou revoluci nedělal podle těch či oněch zastaralých receptů, dělal ji na základě společenské reality Venezuely jedenadvacátého století. To je třeba brát v potaz, budeme-li hodnotit jeho dílo a budeme-li v něm hledat inspiraci. Stejně jako je naivní chtít u nás zrealizovat změny, k nimž došlo na Islandu, protože počet Islaďanů je menší než počet Brňanů a ekonomika Islandu je zcela jiná než ekonomika země ve středu Evropy, bylo by naivní snažit se převzít recept, podlě něhož dělal Chávez revoluci ve Venezuele, zemi s třetími největšími zásobami ropy na světě a zemi s poměrně odlišnou sociokulturní tradicí. Přesto je však venezuelská revoluce, jakož i socialistické společenské změny v dalších jihoamerických zemích, velmi inspirativní pro nás v tom smyslu, že – navzdory přesvědčení českých pravičáků – lze tyto věci dělat na základě demokratického konsensu většiny společnosti – bez násilí, bez gulagů a bez jakéhokoli jiného teroru, jímž jsme stereotypně strašeni. Ostatně Latinská Amerika má s diktaturami mnoho neblahých zkušeností – s pravicovými diktaturami.
Venezuela, Bolívie, Argentina, Brazílie a další země toho regionu nám ukazují, že je možné hledat alternativy a že je možné je také uskutečňovat. Samozřejmě můžeme u těchto zemí kritizovat věci, jež se nezdařily, je nevyhnutelné, že při tak rozsáhlých změnách dojde k chybám, ale lidé, kteří se nechají ochromit strachem, že něco zkazí, zkazí nakonec vše.
Hugo Rafael Chávez Frías se stal symbolem naděje nejen pro Latinskou Ameriku, ale i pro nás, naděje, že je možné probudit společnost ze spánku a změnit ji. A proto nejen Venezuelané, ale i všichni lidé dobré vůle u nás, mohou zvolat ¡Todos somos Chávez!