Baptisté, odmítnuté „restituce“ a smlouva s ďáblem

Samozřejmě mě potěšilo rozhodnutí Bratrské jednoty baptistů odmítnout těch 228 milionů, které měli dostat v rámci Zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Potěšilo mě to, ať už jde skutečně o výsledek dlouhodobé většinové shody v BJB, nebo o náhlé vystřízlivění. Když jsem četl diskusi pod článkem o této záležitosti, docela mne pobavil rozhořčený příspěvek Petra Červenky (jenž v následné diskusi neopomněl zdůraznit, že není katolík): „Pěkný, líbivý populistický tah vůči veřejnosti, ale také pořádný podraz na ostatní církve, zvláště katolickou, která se zřekla poměrně velké části peněz ve prospěch „konkurentů“; opravdu krásný příklad křesťanské etiky.“

Je sice pravda, že je na místě následná otázka pana Červenky, proč tedy vůbec BJB do celé záležitosti vstupovala, nicméně na ni lze odpovědět tak, že pokud baptisté nebyli spokojeni s výsledkem tohoto letitého handrkování se a většinově se shodli na tom, že ty peníze odmítnou, nedopustili se z mého pohledu ničeho nemorálního, i když to jiné církve jako podraz chápat samozřejmě mohou. Lepší by ale bylo, kdyby se církve raději zamyslely, do jaké pasti se právě chystají upadnout – a to jak z duchovního, tak i ze strategického hlediska.

Objevily se hlasy, a i mě to napadlo, že by bylo možná lepší, kdyby ty peníze baptisté přijali, nic si z nich nenechali a financovali jimi smysluplné rozvojové a charitativní projekty (neboť vzhledem k současné korupci není moc jasné, co se s těmi penězi vlastně stane), ale nakonec jsem uznal, že jejich rozhodnutí bylo čistší. Ono se totiž v této záležitosti jedná de facto o smlouvu s ďáblem. Jen žasnu, že to z větších církví dosud dochází jen Svědkům Jehovovým, Církvi Ježíše Krista svatých posledních dnů (které nikdy nic od státu nepobíraly a jednání o „restitucích“ se neúčastnily) a nyní BJB.

Není nad to se občas vrátit ad fontes:

„Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ (Mat. 4,8-10)

Křesťanská církev podlehla touze po „královstvích světa“ v průběhu čtvrtého století, kdy se stala nejprve povoleným náboženstvím a posléze státním kultem Římské říše. A od té doby se také objevovaly tendence kritizovat propojení náboženství a světské moci a stejně tak orientaci církve na světské statky, a to jak ze strany heretiků (bogomilové, albigenští), tak i ze strany pravověří neodporujícího uznávaným vyznáním víry – valdenští, Viklef, Hus a husité, protestantismus.

Skutečnost, že Mamon korumpuje, samozřejmě je (a vždy byla) do očí bijící. V dnešní době a v současném stavu společnosti již není příliš schůdné zakládat křesťanské komuny se společným majetkem, jak je to popisováno ve Skutcích apoštolských a jak se o to snažili kupříkladu radikální husité, ale rozhodně je možné, aby církev existovala na bázi samofinancování. Stačí se jen podívat, co se takto podařilo (v USA i jinde) vybudovat Církvi Ježíše Krista svatých posledních dnů (jejich chrámy jsou opravdu dechberoucí!).

Proto pokládám rozhodnutí BJB „nesloužit dvěma pánům“ za duchovně vyzrálé a moudré. A je také strategické. Uvědomme si, že tím, že Římskokatolická církev, jež získala další náboženské subjekty coby spolupachatele, tedy pardon: „která se zřekla poměrně velké části peněz ve prospěch „konkurentů““, získá tak velký majetek, že jí bohatě vynahradí další ztrátu důvěry ze strany většiny české populace. Ostatní církve a náboženské společnosti na druhou stranu získají sice poměrně slušné, rozhodně však nijak závratné, jmění, ale ztráta kreditu u veřejnosti pro ně může mít, vzhledem k tomu, že mají desítky tisíc či jen tisíce věřících, katastrofální následky.

Jak poznamenala olomoucká biskupka Církve československé husitské Jana Šilerová, církev musí akceptovat skutečnost, že nemá milion věřících (což měla Církev československá v době svého největšího rozkvětu za První republiky) a přizpůsobit se realitě i v tom smyslu, že se její duchovní budou živit i světským zaměstnáním a církev se celkově zeštíhlí. Tedy že husitská církev a menší církve vůbec musí provést strukturální změny.

Rozumím tomu, že některé církve přijmou peníze, na něž získaly schválením zákona o majetkovém vyrovnání nárok, s vírou, že je využijí moudře a ku prospěchu všech. Jenže přesně to je princip pokušení. Pokušení trochu se zaprodat ve prospěch nějaké dobré, skvělé a ušlechtilé věci. Jen trochu, jen malinko, malilinko se… zaprodat.

mammon

Evelyn De Morgan (1855–1919)

The worship of Mammon

Advertisements

komentářů 8

Filed under Magie-mystika-víra, Politika

8 responses to “Baptisté, odmítnuté „restituce“ a smlouva s ďáblem

  1. Meisnerová

    Nevím, jak moc vidíte do současného hospodaření církve. Já trochu jo, tak to stručně nastíním. Konkrétně – naše farnost vlastní 4 kostely, dvě fary a jeden pozemek ve městě v místě, kde není územní plán. Jeden kostel se částečně zřítil asi před sedmi lety, stojí uprostřed obce na náměstí. Oprava byla vyčíslena na 42 miliónů korun. Stát dá ročně někdy 400 tisíc, někdy nic (to je ten dodatek k vyvlastnění, že se stát bude starat). Stržení kostela není možné, protože je kulturní památkou a dominantou obce. Další kostel stojí v centru většího města, je opravený a jeho údržbu financují výhradně farníci sbírkami a dary. Další kostel chátrá, ale zatím nepadá, poslední chátrá velmi významně a padá. Všechny jsou kulturními památkami, což znamená, že památkáři permanentně prudí. Jedna fara je ve městě a je obydlená a je také kulturní památkou. Tam ani nevyměníte kličku u polorozpadlého okna, které se musí repasovat, ne vyměnit. Poslední fara slouží jako technické zázemí, je mnoho let neobydlená a už také neobyvatelná – už asi 50 let do ní nebylo z čeho investovat. Farnost má příjmy z darů a sbírek farníků asi 300 tisíc za rok a téměř vše padne na provoz. Na investice do lidí jde tak maximálně 1/4 a na investice do majetku nic. Farář má 14 tisíc hrubého a měsíčně najezdí po farnosti stovky km svým autem a za své. A to je všechno. Díky straně a vládě aspoň neplatíme daně ze sbírek a darů. A ty padající kostely kupodivu nikdo nechce, i když je nabízíme za 1 Kč.

    • Víte, nejsem si vlastně tak docela jist, že vás realizace „restitučního“ zákona těchto starostí zbaví. Nicméně: Chápu takový problém. Nejsem právník a nevím, jestli se majitel může v takovém případě vlastnictví památkově chráněné nemovitosti vzdát. Osobně bych byl pro to, aby místo „restitucí“ byly peníze alokovány na konkrétní dobře zdůvodněné projekty jako je péče o památky, charitativní činnost atp. S tím bych neměl sebemenší problém. Nicméně je mi jasné, že v dané chvíli už Římskokatolická církev couvnout nemůže.

    • Antonín Pekárek

      Díky za věcné informace. Ještě by mne zajímalo – z čeho doopravdy ten farář se 14 tisíci hrubého žije?

    • Kritik

      Co je to za farnost?

  2. Hájek

    Moc dobře napsáno, se vším souhlasím

  3. Wow. Pokušeníčko. Velmi dobře napsáno!

  4. Alfonz Gramatikopulos

    ??? Nejbohatší organizace světa-kat olická církev,nemá peníze…možná proto,že tečou jednosměrkou: ČR-)Vatikán.

  5. Nehodný

    Apologetiku pí Meisnerové neberu, protože jsem četl Nový zákon.