Někdy minulý rok jsem objevil slovenskou recesistickou skupinu Pentagramček hrající „satanistický pop pro malé dětičky“ a co se nestalo? Zřejmě pod vlivem tlaku slovenských křesťanů se skupina rozhodla svou bohulibou činnost za poněkud zvláštních okolností ukončit.
Nejprve krátce o této skupině: Na hudbu známých popových hitů naroubovali fakt vtipné a ujeté texty satanistického ražení, přičemž bylo zjevné, že se jedná především o parodii na pitomé a prvoplánové křesťanské písničky určené k ideologické indoktrinaci dětí, ale vlastně i o satiru na jakoukoli banální a nasládlou produkci takzvaných věřících vůbec.
Zrovna nedávno jsem shlédl vystoupení Jaroslava Achaba Haidlera v pořadu Sváteční slovo, a bylo to vůbec poprvé, co jsem byl v rámci tohoto pořadu skutečně osloven něčím, co má ducha. Ve všech ostatních případech pořadu Sváteční slovo, které jsem kdy viděl (neviděl jsem ani zdaleka všechny), stejně jako ve většině rozhovorů s představiteli církví a ve většině kázání a jiných promluv tohoto typu, stejně jako ve většina pořadů typu Cesty víry, jsem cítil, tu větší, tu menší, trapnost a kýčovitost, lepkavou sladkost a pachuť pokrytectví.
Před časem jsem o sobě napsal, že setkám-li se s věřícím, obvykle se cítím být ateistou, setkám-li se s ateistou, obvykle se cítím být věřícím a setkám-li se se spirituálním člověkem, cítím se být sám sebou. Jsem svého druhu mystik a víry v něco transcendentního si v podstatě vážím. Nicméně kde jinde hledat Boha, než ve spontánní lidské kreativitě, jež se může projevovat i blasfemicky, a pokud mám posoudit, zdali je větší oslavou Boha stereotypní a prvoplánový křesťanský folk či zdařilá parodie na něj, pak jednoznačně hlasuji pro to druhé.
Takže kupříkladu jasný hit č. 1 této skupiny, písnička Kamarát (na melodii písně Downtown Petuly Clark), mi vnesl do života přímo božské vlny čisté radosti!
A pak, z čistajasna, 24. ledna 2013 skupina smazala „satanistické“ písničky ze svého profilu na Bandzone a zveřejnila na Facebooku prohlášení, v němž se výslovně distancuje od podezření ze satanistického přesvědčení, omlouvá se všem, kdo nabyli dojmu, že jde o chválu, propagaci a uctívání Satana, a zdůrazňuje, že cílem byla recese a parodie.
Nepřipomíná to něco? Veřejná sebekritika a lítost, autocenzura dosud zveřejněných děl (jež již, díky Bohu(!) a fanouškům, pronikly do světa a lze si je stáhnout třeba na Ulož.to), neochota sdělit, co se vlastně přihodilo… Nutno dodat, že i kdyby členové skupiny byli satanisté, tak co jako? Rovněž pochopitelně není žádný umělec povinen explicitně sdělovat, jak mají být jeho díla interpretována, přinejmenším pokud se nepohybují na hraně zákona. Možná členům skupiny hrozila nějaká žaloba za rouhání nebo cosi podobného, nelze to vyloučit, notabene na Slovensku.
Mám z celé záležitosti nepříjemný pocit – skupina patrně takto rázně nereagovala kvůli odmítavé reakci běžných rozměrů – na stránkách Magnificat Slovakia vyšel článek s příznačným názvem Absolútny šok: Údajný „Detský satanistický pop“ na Slovensku!, ale ten vyšel již 19. prosince 2012 a vyskytnutí se takového článku bylo možné předpokládat. Přišlo ze strany hlasatelů lásky k bližnímu něco drsnějšího? Možná, že ano – samozřejmě spekuluji, nic jiného mi ostatně ani nezbývá, ale nějak mi celá ta věc smrdí.
Už dlouho jsem přesvědčen, že žijeme v období pádu „třetího Chrámu“, tedy náboženské formy, jež se ustavila v rámci křesťanství po pádu Chrámu Herodova, což není moje myšlenka, vyřkl ji německý teolog, psychoanalytik a spisovatel Eugen Drewermann, a samozřejmě dobře koresponduje s mnoha dalšími úvahami o příchodu „Nového věku“, ať už v podání Crowleyho thelémy, úvah C. G. Junga či jiných učení.
Hlavní proudy křesťanství patrně nejsou a nebudou schopny se transformovat tak, aby mohly i nadále být zprostředkovateli Ducha svatého, a tak se snaží konzervovat Boha ve starých formách, jež se jim pod rukama mění v pouhé modly, přičemž útočí na nově rašící výhonky Ducha na odumírajícím těle boží církve, podnikají marné pokusy o omlazení, jež však jdou jen po povrchu, kopou kolem sebe a všude kolem vidí satanský komplot usilující o jejich zkázu. Ve skutečnosti se však nejspíš prostě jen přežily, zestárly a pomalu umírají sešlostí věkem.