Karel ze Schwarzenbergu a odsun sudetských Němců

Kníže Karel ze Schwarzenbergu udělal něco, za co mu jeho marketingový tým patrně moc nepoděkoval – otevřel téma odsunu sudetských Němců. Vyvolal tím oprávněné pozdvižení a jeho stoupencům nezbylo, než přejít do protiútoku s tím, že “kandidát na prezidenta říkal vlastně pravdu”. Myslím, že je nejvyšší čas udělat si v této záležitosti jasno.

Takže ano, kdyby dnes nějaká vláda násilně vystěhovala část svých občanů do sousední země, jistě by to byl případ pro Haagský tribunál. Jenže říkat, že Beneš by dnes byl takto souzen, je absurdní: Beneš by dnes nikoho neodsouval, protože dnes nejsme v situaci po ničivé válce a nikdo nemá od vítězných mocností mandát k něčemu takovému. Je to podobně hloupý anachronismus jako tvrzení, že kdyby dnes Britové a Američané bombardovali Normandii tak, jako v roce 1944 v rámci příprav na vylodění, byli by souzeni pro válečné zločiny. Jistě by byli – ale dnes Francii neokupuje Hitler a svět nestojí na křižovatce mezi civilizací a barbarstvím, jak to správně vnímal Churchill.

Karel ze Schwarzenbergu dále soudí, že odsun sudetských Němců byla chyba. To je pro mne osobně asi alarmující ještě více, než blábolení o Benešovi u soudu ve Štrasburku. Uvědomme si jednu věc: Karel ze Schwarzenbergu má bezpochyby pravdu v tom, že byli odsunuti i nevinní obyvatelé Sudet německé národnosti. To bylo v takové situaci nevyhnutelné. Bezpochyby bylo odsunuto množství lidí, kteří, jak rád říkám, „žili jak uměli“: Nebyli aktivními antifašisty (Němci, kteří to prokázali, směli zůstat), ale ani aktivními henleinovci a nacisty. Nicméně tento fakt jen neznatelně umenšuje sílu mého přesvědčení, že rozhodnutí o odsunu bylo správné. Toto mé přesvědčení plyne zejména z nedávné války v bývalé Jugoslávii, kde po více než čtyřiceti letech od konce druhé světové války ožily animozity, jež zřejmě dřímaly pod povrchem po celou dobu existence tamního autoritářského režimu, a s jeho pádem vyvřely ve vší své brutální nahotě.

Bylo by krásné a ušlechtilé, kdyby Češi dokázali po válce „Sudeťákům“ odpustit a pokračovat v soužití s nimi v obnoveném státě, ale je jasné, že něco takového Češi dokázat nemohli – a vzhledem k okolnostem není možné se na ně proto dívat jakkoli s patra. Jsem hluboce přesvědčen, že pokus o takové soužití by dopadl velmi špatně pro obě strany.

Je vůbec s podivem, že je téma zákonného odsunu sudetských Němců znovu a znovu otevíráno a nyní dokonce kandidátem na prezidenta České republiky! Tady ale opravdu není nic k nějakému novému zhodnocení, nic k celonárodnímu zpytování svědomí, nic, za co bychom se měli stydět. Nic, co by nás nějak, jakkoli, sbližovalo s nacisty, jak je naznačováno. Jednalo se o mezinárodně uznaný a zákonný akt, který nebyl pomstou, ale smysluplným preventivním aktem.

Jiná věc je takzvaný „divoký odsun“ a excesy při legálním odsunu. Ohledně toho prvního: Jednalo se o činy, jež neměly oporu v zákoně a nebyly vyvolány ani organizovány státem. Je zajisté správné vyslovit v této souvislosti politování nad krutým a mravně nepřijatelným počínáním některých tehdejších československých občanů, ale – jak správně podotkl Miloš Zeman – nejednalo se, na rozdíl od zločinů nacistů, o státní teror a nelze tudíž tyto věci srovnávat. Pokud jde o excesy při legálním odsunu, pak ani ty nebyly důsledkem instrukcí státní moci, nicméně je možné, aby se za ně stát částečně omluvil – ale rozhodně nikoli plošně všem odsunutým, ale pouze těm, kterých se to týká. A to je prosím všechno.

Znovu se tedy vracím k otázce, proč kníže Karel ze Schwarzenbergu toto téma vlastně otevírá? Nejedná se o způsob, jak postupně uvyknout české občany, zvláště pak mladou generaci, myšlence, že odsun Němců byl vlastně nespravedlivý a „mělo by se s tím něco udělat“? Zní to možná trochu paranoidně, ale pokud se podařilo přesvědčit spoustu jinak slušných a snad i v podstatě hodných českých občanů, že kupříkladu umrzlí bezdomovci si za svůj osud můžou sami a zemřeli z vlastní vůle (ano, skutečně se s takovým názorem dosti běžně setkávám!), je patrně možné naočkovat nám takřka jakoukoli myšlenku; ostatně včetně víry, že osmdesátiletý šlechtic, místopředseda nenáviděné vlády, stranický šéf Miroslava Kalouska, konzervativec podporující smlouvu ACTA, školné atp. je idolem mladých a nadějí na lepší politiku v naší zemi.

Lidi, prosím vás, můžete-li, nenechte se zblbnout, nebo za chvíli, v intencích Orwellova románu 1984, uvěříte, že válka je mír, svoboda je otroctví a nevědomost je síla.