Že já se na tu superdebatu díval! Vůbec lze říci, že jsem se zpronevěřil svému někdejšímu rozhodnutí nezabývat se těmito volbami víc, než je zdrávo. Ale co už, stalo se.
Takže jak na mě zapůsobila diskuse všech prezidentských kandidátů? Hned zkraje musím říci, že jsem rád, že z voleb nebyla vyřazena Jana Bobošíková. Její vystoupení, ač jistě vážně myšlená, mne bavila skoro stejně, jako nějaká povedená parodie britské provenience.
Patrně nejvíc jsem se zasmál, když se státnickou dikcí prohlásila, že chce takovou zemi, v níž si bude každý moci koupit i to nejlepší auto na světě, čehož bychom měli (na základě jejích jiných vyjádření) patrně dosáhnout naším vystoupením z EU a tím, že lidi, kteří nejsou schopni se o sebe postarat a skončí třeba na ulici, necháme chcípnout, protože si za to můžou sami. Chvilku jsem přemýšlel, zda se vzdám svého politického přesvědčení výměnou třeba za Rolls-Royce Phantom (i když bych si asi vystačil s novou Audi A8), ale nakonec jsem pokušení odolal a zůstal ve víře pevný!
Ale teď už vážněji. Ač ho podporuji a patrně jej budu přeci jen i volit, strašně mě štval Jiří Dienstbier. Proti jeho programovým tezím nemám námitek a použiji-li volební kalkulačku, mám u něj přesvědčivě největší shodu, ale vadí mi, že postrádá glanc. Kromě toho připomíná kolovrátek na politické slogany, ale to bych mu odpustil; politik v dané pozici musí mít na mysli především oslovení co nejvíce voličů, nikoli uspokojení akademiků a intelektuálů, a musí se tedy vyjadřovat co nejjasněji a všechno, jak údajně říkají židovští učenci, aspoň sedmkrát zopakovat. Jenže zatímco mě Dienstbier opakováním svých hlášek už poněkud nudil, svými permanentními a rovněž kolovrátkovými výpady vůči konkurentovi obývajícím stejnou, tedy levicovou, „niku“ – Miloši Zemanovi – mě vyloženě štval. Přestože Týden Jiřího Dienstbiera vychvaluje jako vítěze té debaty, mně to tak prostě nepřipadlo. Nutno ale dodat, že ani Miloš Zeman nebyl v nejlepší formě. Přesto, pokud jde o nadhled a glanc, u mě jednoznačně vedli kandidáti Zeman a Schwarzenberg. Možná, že věk skutečně aspoň občas dodá člověku jistou důstojnost. Ještě zpět k Dienstbierovi: Líbilo se mi, jak argumentoval pro tezi, že stranický kandidát je lepší než nestranický (protože je zřejmý jeho politický profil).
Velice příjemně mne v této debatě překvapil Vladimír Franz – na rozdíl od jiných vystoupení působil sebevědomě, nebyl banální a měl šmrnc. Kdyby na mne takto působil během celé své kampaně, byl by pro mě horkým kandidátem. Na základě jedné příjemné zkušenosti však své preference v jeho prospěch měnit nebudu. Nicméně pokud toto byla, a pravděpodobně byla, tečka za jeho politickou kariérou, byla to tečka pěkná, důstojná a na svém místě.
Táňa Fischerová byla stejná jako vždycky: Hodná, skromná a přemýšlivá ženská se zlatým srdcem. Problém je, že to je skvělá kvalifikace na „opinion makera“ či třeba poradce nějakého politika, ale ne na prezidenta. Nemůžu jinak.
Co se ostatních kandidátů týče, tak Zuzana Roithová byla nezajímavá, občas vytáhla z rukávu nějaký otřepaný antikomunistický plk, hodně se chválila… Vlastně ani nevím, co o ní napsat dobrého či špatného. Nezaujala. Přemysl Sobotka byl naproti tomu překvapivě docela charismatický a přestože jsem politicky úplně jinde, rozhodně na mě nepůsobil špatným dojmem.
Na závěr se vrátím k (údajným?) favoritům:
Karel Schwarzenberg působil velice dobře, většinou věděl, o čem jde řeč, uměl se usmát a držet fazónu. Líbilo se mi, s jakou láskou řekl “Audinka”. Fakt se mi po této stránce velice líbil, nicméně co se názorů na politiku týče, shodneme se jen na máločem, což bych snad ještě skousl, ale rozhodně ne to, že pan kníže legitimizuje svou osobností TOP09 a současnou vládu.
Jan Fischer na mne působil nabubřelým dojmem, nešetřil sebechválou, občas si, podobně jako Jiří Dienstbier, rýpal do financování druhých, ale nepůsobil tak „trollovsky“. Nezaujal ani tentokrát, snad možná jen tím, že už se „nerýpal v hovně“ pokud jde o jeho minulost v KSČ. Na některé voliče asi dokáže zapůsobit, ale já mezi ně opravdu nepatřím.
Miloš Zeman tentokrát působil spíše silou své osobnosti, jinak ale moc zajímavý nebyl. Líbil se mi nadhled, s jakým zvládal Dienstbierovy výpady, a samozřejmě jeho humor. Nicméně jsem jej zažil i v lepší formě.
Volit budu přeci jen Jiřího Dienstbiera – kvůli přesvědčivé názorové shodě a proto, že je to z levicového hlediska racionální – ale jsem přesvědčen, že musí ještě pořádně dozrát. V druhém kole se uvidí.
Svůj příspěvek zakončím slovy Miloše Zemana, s nimiž bez výhrad souhlasím: Bežte volit.