Na jedné lodi plujem (místo PF)

Rád bych popřál všem lidem této země mnoho štěstí do příštího roku a napsal něco o tom, že věřím, že kometa, jež nás brzy počastuje, nebude poslem zhouby, ale nádhernou vesmírnou podívanou a další podobné věci, ale nějak ztrácím víru a sílu tváří v tvář vší té rozhádanosti, sveřeposti a mezilidské zloby. Přesto to zkusím.

Již delší dobu přemítám nad tím, jak texty protestsongů, vzniklých coby reakce na minulý režim, ať už Krylovy či Nohavicovy, znepokojivě přesně sedí na naši současnou, takzvaně svobodnou, realitu. Zkuste si to – uvidíte sami. Běhá z toho mráz po zádech. Konkrétně třeba z této písně:

A já si v této souvislosti nemohu nepoložit otázku: Jsme bezpochyby svobodni od něčeho, konkrétně od vlády jedné státostrany a jejího mocenského monopolu, ale k čemu jsme svobodni? Jaký je pozitivní obsah té svobody? Stále znovu jsem ujišťován, že tím obsahem je svoboda realizovat ty či ony egoistické touhy, často na úkor ostatních. Jsme také svobodni v možnosti volit různé strany ve volbách, přičemž tím ale povětšinou buď stvrzujeme svou loajalitu, zvyšujeme si sebevědomí, nebo dáváme najevo nějaký protest, přičemž v případě posledního se pak staneme v očích mnohých lidí vyvrheli a už tak tragický svět neurotických, atomizovaných a odcizených individuí se mění v kolbiště bizarních duelů spočívajících v dštění síry a ohně na ty, kdo si v tom či onom případě zvolili jiný pól té které binární opozice. Nálepkujeme. Díváme se na lidi a vidíme… popisky!

A přitom se nikdo nerodí primárně jako Čech či Rom, Izraelec nebo Arab, pravičák nebo levičák, křesťan nebo muslim… všichni se rodíme jako lidské bytosti. Kdybychom kupříkladu hned po jejich narození prohodili syny palestinsky a izraelské židovky, kdo by se stal stoupencem Hamásu a kdo by bojoval za svou vlast v izraelských barvách?

Je neuvěřitelné, jak snadno se lidem, nezapomenutelnými slovy Martina Malého, „udělá názor“. Na cokoli a i když tomu nerozumějí, vlastně tím spíš. Očkování, domácí porody, vina či nevina Davida Ratha, označení viníka a oběti v občanské válce v Sýrii či v izraelsko-palestinském konfliktu… cokoli si představíte. Kdyby nebylo nic lepšího, patrně by na sebe lidé začali dštít síru kvůli tomu, že dávají přednost Pepsi před Coca colou, nebo naopak.

Toho samozřejmě establishment hojně využívá a s chutí to podporuje. Lidé rychle zaujímající názor jsou lidé, kteří nepřemýšlejí a tudíž lidé snadno ovladatelní. Dokonce i když jsou takzvaně „protisystémoví“!

Je celkem jedno, kdo v tom či onom případě zaujme stanovisko a zaútočí jako první. Levičáci jsou schopni psát stejně nechutně a nenávistně, jako pravičáci, když na to přijde. Což mě samozřejmě mrzí, neboť, coby levičáci, mají – na rozdíl od pravičáků – k ruce jednu z nejhumanističtějších filosofických metod vůbec: marxismus. Marxismus, který umí dát bytí a vědomí do smysluplné souvislosti a ukázat, že někteří lidé jsou prostě natolik společensky determinovaní, že jejich vědomí musí být právě takové, jaké je, tedy že pokud jsou viníky, jsou ještě daleko více oběťmi statu quo té které společenské reality. Marxismus tím umožňuje vymanit se z těchto okovů a dospět k určitému užitečnému filosofickému nadhledu. Nehledě na to, že zatímco pravičák bojuje jen za své partikulární zájmy, levičák by měl usilovat o lepší život pro všechny.

Proto prosím zvláště své levicové čtenáře, aby se zamýšleli nad lidskostí svých oponentů a odvrhli ten způsob boje, jenž je jim vnucován současnou agresivní ideologií a její posedlostí soutěží, či spíše rvačkou o místo na slunci. Jedním z příjemných výsledků upuštění od neužitečné agrese je mimochodem ušetření energie, jež by jinak byla zbytečně vyplýtvána.

Lidé, snad s výjimkou psychopatů, nejsou esenciálně zlí, jsme, jak napsal ve stejnojmenné knize Frans de Waal, spíše dobráci od přírody. A já jsem bytostně přesvědčen, že jednou z nejobecnějších charakteristik lidského života je utrpení. Máme-li se považovat za mravní bytosti, měli bychom, byť svými nedokonalými silami a schopnostmi, usilovat o to, abychom míru utrpení ve světě snižovali, nikoli zvyšovali. Jsem přesvědčen, že nenávist, posměch, urážky a podobné záležitosti utrpení signifikantně zvyšují a to nejen u obětí, ale i u agresorů. Pokusme se proto být k sobě navzájem laskaví a vnímat sebe i své ideové oponenty především jako křehké uzlíky oživlých tkání s velkými, leč stále pravěkými, mozky, které jsou existenciálně vrženy do světa, na nějž nejsou biologicky adaptované. Pokoušejme se také u sebe samých rozjímat o skutečnostech, jež nás učinily těmi osobami, jimiž právě jsme. Možná kdyby byla někdy v minulosti přehozena nějaká nenápadná výhybka, stáli bychom nyní na jiné straně oné pomyslné barikády, jíž právě teď tak vášnivě hájíme.

Pak se snad přihodí, že ten příští, třináctý, rok bude o něco málo šťastnější, než ten, který dnes končí.

PF 2013, Kojot

PS: Ano, já vím, že Marx byl problematický člověk, a vím, že napsal i nějaké poměrně pitomé články do novin, ale obojí platí i o mně, takže ho za to nesoudím.

Advertisements

Komentáře: 18

Filed under Úvahy a postřehy, Magie-mystika-víra, Politika

18 responses to “Na jedné lodi plujem (místo PF)

  1. be*H
    Furt vejš :o)

  2. hank

    Kojote,
    díky za ten článek. Nepamatuju se, ža bych za celý život četl tak krásné péefko.

    Ano, my, kdo máme prožitou zkušenost tohoto druhu buď z vlastního nestandardního fungování obsahu mozkovny nebo aspoň ze soužití z blízkými takto postiženými a z péče o ně, dobře víme, o čem je řeč.

    Stačí, aby z hypofýzy odkapávalo něčeho o tisícinu miligramu míň nebo víc než má a z integrální osobnosti se stane deprivant, psychopat nebo – nedejbože – uzlíček vegetativně fungujících tkání odkázaný na pomoc druhých.

    Stačí kapka určité chemikálie a změněný stav vědomí nás může vybičovat k nadlidským výkonům – nebo doživotně narušit osobnost.

    A takto křehká a zranitelná struktura, navíc fylogeneticky nastavená pořád ještě na hmotné podmínky doby kamenné, struktura, v níž rozhodování probíhá na vegetativních úrovních a v momentě, kdy se rozhodujeme tzv. vědomě, už dávno konáme to, o čem rozhodla, aniž bychom to vnímali, tato šílená evolučně nedotvořená složitost drží naše ruce na zbraních hromadného ničení, na neskutečně složitých technologiích hrozících dnes a denně haváriemi dalekého dosahu, na spouštích ekologických a klimatických katastrof.

    Pořád ještě vnímáme ty „jiné“ jako „nelidi“. Nejsi náš (= příslušník naší tlupy, ať už je ta tlupa definována jakkoli) => nejsi člověk. Pořád je hlavní snahou našeho podvědomí hromadit – cokoli, od zásob původně potřebných k přežití příští zimy nebo období sucha až po statusové znaky vyvyšující nás nad ty, kdo hromadí méně úspěšně.

    Přeji nám všem do dalšího roku co nejméně dysfunkcí tělesné schránky i všech jejích subsystémů, včetně toho, kterému se často říká „duše“. Přeji nám všem, abychom se navzájem vnímali jako lidi, nehledě na barvu kůže, rodný jazyk, vyšší bytosti, ve které věříme nebo nevěříme, nahromaděné majetky nebo mocenské pozice, a hlavně abychom se tak k sobě všeobecně chovali.

    Kurt Vonnegut jednou napsal, že se svého syna lékaře (který si také prošel peklem drogové závislosti a duševní choroby) zeptal na smysl života. Dostalo se mu následující odpovědi (parafrázuji, nepamatuji si doslova): Pomáhat ostatním lidem přežít to tady, ať už to „to“ znamená cokoli.

    Myslím si, že pokud se chceme považovat aspoň v elementárních vztazích a situacích za humanisty, měli bychom přinejmenším toto zhuštěné minimum všech kdy napsaných morálních zásad dodržovat a popřát si navzájem v jeho dodržování co nejvíce snahy, dobré vůle a úspěchů.

    zdraví
    hank

  3. Připojuji se k hansovi – tohle je opravdu krásné PF. Díky vám oběma, i hansovi za dodatek. Poslouchat přitom Na jedné lodi plujem, z toho až mrazí v zádech ;-).

  4. Kojote, kdykoli slyším Mika Spirita – Všetky oči na mne, asi tak si Tě představuji už nějaký měsíc. Nevím, jestli tu písničku znáš, ale určitě se Ti bude líbit.

    Koneckonců, když píšu jakékoli blognutí, zvedne mi ta myšlenka, zrobiť z ničeho niečo, náladu. A každý nový text má už nový punc.

    Tak ať se Ti dál dobře píše a tak…

  5. Napsal jsi to hezky, Kojote. Ze srdce ti přeju, dobrý nový rok!

  6. ABC

    Skvělý blog. Můj objev posledního půl roku. Vůbec jsem o tom nevěděl.

    Ten pravěký mozek je strašná síla a ve spolupráci se společenskou determinovaností vede k neadekvátním věcem. Kapitalismus je svým způsobem pravěce přirozený a proto se lidé nechají tak realtivně snadno manipulovat a ani si to neuvědomují.

    Vše nejlepší v novém roce.

  7. Mirek

    Dík za text a šťastný nový rok přeju!

  8. Karel

    Moc hezky napsáno, jen se bojím, že smířlivý apel záhy narazí na impertinentní moudra těch všeznalých. (I Marx by se nestačil divit ).

  9. Ahoj, zčásti k zamyšlení a zčásti k tebepopíchnutí jsem spáchal článek o tom, co mi vlastně vadilo a vadí na komunistech.

    http://enzmannovaarcha.blogspot.cz/2013/01/proc-ne-s-komunisty.html