Ať vejde ten pravý / Låt den rätte komma in (recenze filmu)

Myslím, že už hodně dlouho jsem na tomto blogu nenapsal nic pozitivního o Filipovi Tvrdém, a právě teď je ta chvíle to napravit: Jeho filmovým doporučením je záhodno důvěřovat, neboť má povětšinou vybraný a netriviální vkus. Švédský horor režiséra Tomasa Alfredsona Låt den rätte komma in z roku 2008 označil ve svém osobním výběru za film roku. Už dlouho jsem jej chtěl shlédnout, ale dostal jsem k němu pohříchu až nedávno, zato však rovnou dvakrát.

Distributor se snaží diváka nalákat takto: „Outsiderský hrdina filmu, dvanáctiletý Oskar, žije na švédském sídlišti. Zde se setkává se stejně starou dívkou Eli, která se právě přistěhovala. Záhadná Eli ho svým podivným chováním přitahuje. Obě samotářské děti se sblíží. Jejich přátelství čeká osudová zkouška. Oskar totiž zjistil, že tajemná Eli je upírka.“

To nezní jako něco, co by měla být nějaká zvlášť velká bomba, takže to zkusím po svém: Samotářský šikanovaný chlapec, podivná bledá dívenka, žijící se starým mužem, který jí podle všeho slouží, mimo jiné i tím, že z lidí čepuje krev, předměstí švédského města někdy v sedmdesátých letech, zvláštní, znepokojivá, ale současně krásná atmosféra, hudba, která ji skvěle dokresluje… Dvojice navazuje zvláštní přátelství. „Měl bys mě rád, i kdybych nebyla holka?“

Na filmu oceňuji perfektní gradaci filmu, diváka snímek v průběhu dvou hodin stahuje dál a dál do zvláštně krásné propasti, jež na něj nietzschovsky hledí a on se, spolu s hrdiny příběhu, ocitá mimo dobro a zlo a pomalu opouští lidský svět.

Herci ve filmu jsou senzační, ale pochopitelně vyniká výkon v době natáčení snímku třináctileté Liny Leandersson, jejíž „Eli“ je naprosto dokonalá a perfektně uvěřitelná ve své nelidské cizosti. Je poznat, že i když má za sebou možná celá staletí života, lidský svět je jí vzdálený, rozumí mu jen částečně, ostatně také není člověk, ale osamělý predátor; přesto však je schopna jakéhosi vztahu, ale lidské teplo od ní doslova ani v přeneseném významu očekávat nelze. Tvůrci filmu úžasně vytvořili její chladný a nevlídný příbytek, zařízený ryze utilitárně a doplněný jen několika málo zvláštními artefakty z minulosti. Divák zde nenajde žádnou „upírskou noblesu“, její příbytek je prostě doupě nočního lovce.

Zvláštní uznání si zaslouží efekty. Jsou spíše minimalistické, ale o to působivější. Žádné ohňostroje, žádné nadpřirozené kung-fu, prostě jen přirozený seskok z nepřirozené výšky, šplhání po zdech, nepřirozené pohyby a změny tělesných proporcí apod. A pokud dojde na krev, příslušné scény jsou neokázale syrové – tedy brutální, když na ně přijde, ale z filmu nikterak nevyčuhují ve smyslu nějakých zpomalených stříkanců krve a podobného kýče (který mne naprosto odradil kupříkladu od sledování seriálu Spartakus).

Film je svým způsobem romantický, ale bez patosu, téměř až paradoxně a zcela asexuálně. Nenajdeme tam žádný obvyklý kýč, přesto se však divákovi dostane neskutečné nálože emocí. Patřičně senzitivní divák se v této souvislosti jistě zamyslí nad klikatými cestami lásky a nad tím, že existují příběhy a osudy tak silné, že na ně není možné vztahovat jakékoli běžné etické normy.

Konečně se zmíním o dialozích. Jsou opět spíše minimalistické a povětšinou velmi prosté. Tento film lze bez problémů shlédnout švédsky bez titulků a rozumět mu. Osobně jsem film shlédl dvakrát – v anglické mutaci (dabing je velmi dobrý) a švédsky (originál je přeci jen originál!) a na titulky jsem se skoro nedíval.

Na ČSFD se objevila výtka, že film není úplně realistický, protože by se o to děvče zajímala sociálka, čmuchala by kolem víc policie a kdesi cosi. Mně to tak nepřišlo, ale podstatné je, že je to pohádka, je to příběh, který nepotřebuje být běžným způsobem věrohodný. Ani se tak netváří – o tohle zde prostě vůbec nejde.

Nuže, řeknu-li, že mi tento film přivodil emocionálně-estetický orgasmus, musí laskavý čtenář vzít v potaz, že mám, coby těžce introvertní outsider, k takové reakci předpoklady. Nicméně věřím, že film potěší i menší podivíny, než jsem já, protože se jedná o úžasný kus skvělé filmařiny.

Závěrem upozorňuji, že existuje nějaký americký remake tohoto filmu z roku 2010, podle ohlasů nic moc a já si jím rozhodně nemíním kazit skvělý pocit z originálu. Píši to jen proto, aby čtenář omylem nesáhl vedle.

Nuže, Filipe, pokud tento článek čtete, přijměte mé díky za tip a zůstaňte mi dobrým nepřítelem.

Addendum:

Z dalších filmů, které tam Filip Tvrdý doporučuje, jsem viděl Avatar (nic moc), Coraline (super!), District 9 (stojí za vidění, lepší průměr), Inglorious Basterds (ale jóóó, no… bavil jsem se), Mary and Max („must see“ záležitost, nádherný příběh i ztvárnění), Religulous (celkem zábavné, ale dojem rychle vyprchal), Vals im Bashir (skvělý film!) a Watchmen (skvělý, ba přímo dechberoucí snímek).

Advertisements

komentářů 6

Filed under Recenze

6 responses to “Ať vejde ten pravý / Låt den rätte komma in (recenze filmu)

  1. Môj tip je, že Filipa v novembri uniesli mimozemšťania a tento rok žiadny top 2012 na Massive Error nebude 🙂 Musíš si nájsť nejakých nových nepriateľov.

    • Inak mi nedá nepozastaviť sa nad tým, že tvoji nepriatelia majú zaujímavú vlastnosť, že po určitom čase záhadne zmiznú (minimálne) z verejného priestoru.

  2. Tomas

    Vřelé díky za tip. Po dlouhé době jsem měl silný zážitek z filmu. V jednoduchosti se občas skrývá neskutečná síla.

  3. OcniBulva

    Doporučuji i knižní verzi. Autor nebyl při popisu hororových scén žádný „outlocit“ a mrazivá atmosféra švédského sídliště kdesi na periferii je ještě silnější než ve filmu. Díky za článek.