Jedenáctka aneb dálkový výslech podruhé

Tentokrát ale jen v podobě odpovědí na otázky Vandy Vávrové, protože mě zaujaly, tedy bez posílání dál atp. Můj předchozí, plnohodnotně zpracovaný „dálkový výslech“ je ZDE.

1. Kdyby existoval stroj času, do které doby byste se nechali přenést?

Do přítomnosti.

 2.  Co vám nejvíc voní?

Knihy.

 3.  Co si myslíte o sebevrazích?

Je více než vhodné brát jejich slova vážně.

 4.  Jaké vlastnosti si nejvíce ceníte u svých přátel?

Že se mnou zůstávají bez ohledu na mé proměny a respektují moji potřebu samoty.

 5.  Jaké vlastnosti se nejvíc ceníte u svých nepřátel (pokud nějaké máte, jinak odpovězte obecně)

Mí nepřátelé se povětšinou vyznačují hloupostí, a to není vlastnost, jíž bych si cenil, i kdy se pro ni snažím mít aspoň pochopení. Ale každý člověk v sobě má něco neredukovatelně cenného.

 6.  Stydíte za něco ve svém životě?

Rozhodně. Za spoustu věcí. Ublížil jsem některým bytostem a je mi to líto.

 7.  Jaký je váš největší trapas?

Asi když jsem mystifikoval na blogu jednoho známého bloggera – psal jsem mu tam za sebe a za vymyšlenou identitu a zapomněl jsem ty identity prohodit. Pak už jsem se takovým hrátkám nikdy nevěnoval.

 8.  Postíte se o Štědrém dni?

Ne, ale někdy si říkám, že bych to měl zkusit.

 9.  Plánujete si život?

Když člověk plánuje, Pán Bůh se směje. Myslím, že je na čase, aby si Bůh našel jiného baviče, takže skoro neplánuji, nebo jen krátkodobě – takticky.

10. Co vás zaručeně rozesměje?

Inteligentní humor a britský humor. Tedy například Horníček a Monty Python.

11. Dovedete si představit život bez psaní?

Mám velkou představivost, takže dovedu, ale vlastně si něco takového nechci představovat.

Advertisements

Komentáře: 5

Filed under Co život dal... a vzal.

5 responses to “Jedenáctka aneb dálkový výslech podruhé

  1. Vanda Vávrová

    Moc dobře jste se otázek zhostil!! Zvlášť té o sebevrazích…s tím se ztotožňuji. Vanda

  2. Niniel

    Ke třetí odpovědi – donedávna jsem mívala sklony takové věci nebrat vážně a jen nad tím mávnout rukou s tím, že „to je přece jen taková puberťácká depka“ (a to i v případě, že dotyčný není puberťák) a v podobném stylu jsem s dotyčnými i jednala. Pak jsem pochopila, jak to ode mne bylo hloupé (naštěstí dříve, než k něčemu došlo) a rozhodla jsem se, že už takové věci budu brát vážně. A v tom jste mě teď utvrdil, děkuji!

    (matně si teď uvědomuji, že jsem od Vás kdysi četla článek, kde jste popisoval podobnou vlastní zkušenost se svou matkou a vzpomínám si, jak to na mě tehdy silně zapůsobilo, ale zjevně to nestačilo, protože jsem na něj zapomněla a vzpomněla si až teď… inu, nezbývá mi než doufat, že už nezapomenu)

  3. tomáš knapko

    paci sa mi odpoved na „Co vam nejvic voni“
    to ja si k novokupenej knihe vzdy poriadne pricuchnem (teda, niektore nevonaju az tak dobre – kazdopadne mam svojich favoritov)
    taktiez ta predstava o posmrtnom zivote ktoru si nadhodil v predoslom clanku mi hovori z duse – kniznica rozprestierajuca sa do vsetkych smerov, do nekonecna, to by som bral