Otevřený dopis kouzelníku Žitovi 44

Vážený kouzelníku Žito (chcete-li si tak nyní říkat, budu to respektovat), píši Vám tento dopis, neboť Váš slavný projev na předávání cen Zlatý slavík se mnou jistým způsobem zarezonoval.

Nutno rovnou dodat, že způsob, jímž se mnou zarezonoval, není způsobem, jaký byste si asi přál, přesto bych Vám rád vyjádřil trochu porozumění a účasti, neboť to, co se přihodilo Vám, se kdysi přihodilo i mně a spoustě jiných lidí a nepokládám to za nic odsouzeníhodného. Zbláznit se může každý a umělecky činný člověk tím spíš, neboť je více než většina populace otevřen temným proudům a vírům kolektivního nevědomí. Opravdu to nemyslím hanlivě.

Váš pocit z toho, že Vaše dílo bylo oceněno pouze potleskem, ale nepohnulo světem, samozřejmě znám. Zná jej snad každý, kdo se přátelí s múzami. Jsem přesvědčen, a troufám si to napsat navzdory faktu, že ohlas mé tvorby je proti ohlasu tvorby Vaší zanedbatelný, že jde o jakýsi druh trvalé tvůrčí nespokojenosti, jenž nepomine nikdy. Znal jej jistě i Friedrich Nietzsche, když napsal: Hovoří zklamaný. – „Čekal jsem ohlas, a slyšel jen chválu -„

Jenže je zbytečné vinit z toho druhé (a stejně tak z toho, jak o Vás píší). Kdybyste neměl takovou averzi ke komunistům a tím i k jejich klasikům, možná by Vám přišlo na mysl to, jak o společnosti přemýšlel Marx (také Karel!), uvědomil byste si, jak stále platná je jeho teze, že (společenské) bytí určuje vědomí. Ideje, které před dvěma tisíciletími hlásal Ježíš, ve skutečnosti nebyly nijak závratně originální – formovaly se a zaznívaly už dobrá dvě staletí před ním, on se prostě „trefil“ – nebo „byl trefen“? – do správného okamžiku a jeho slova zarezonovala ve společnosti více, než slova jeho předchůdců.

Lidé jsou dětmi společnosti a doby, v níž žijí, a ani Vy nejste výjimkou. Možná (to nemohu kvalifikovaně posoudit, i když si osobně myslím, že tomu tak není) předbíháte svou dobu a Vaše dílo teprve čeká na obecenstvo, jímž pohne tak, jak byste si přál. Spíše však je, jako většina děl většiny lidí, reflexí doby aktuální. To musí rozhodnout čas. Tak či onak: Aby kupříkladu píseň změnila svět, musí se sejít spousta příznivých okolností, je třeba se s tou písní, či jiným dílem, vyskytnout v ohnisku dění, a to je věc, nad níž nemáte moc ani Vy, ani nikdo jiný.

Podstatné je, a to se týká i Vašeho „krále Karla“, že žádný spasitel, tedy ani Vy, ani vizionářský miliardář, nezmění pozitivním způsobem společnost, jež na to není připravena (pád na nižší úroveň, do nějaké formy barbarství, může na rozdíl od pozitivního posunu proběhnout velmi rychle). A pokud s ní přeci jen, kupříkladu násilím, pohne, je to jen krátkodobý výkyv – příkladem jsou kupříkladu špatně fungující demokracie zavedené v zemích bez demokratických tradic a připravené občanské společnosti.

To rozhodně nemyslím jako obhajobu nějakého fatalismu, má smysl, dokonce velký smysl, snažit se měnit svět, ale je třeba tak činit s pokorným vědomím faktu, že moje snaha může být slepou uličkou, a že i když jí není, může dojít naplnění až poté, co se setká s dalšími „ingrediencemi“ a společnost bude připravena ji přijmout. Tuším, že Vás přitahuje představa „vůdce“, nikoli nutně ve fašistickém smyslu slova, ale jsem přesvědčen, že to není správná cesta, jak měnit svět. Změnu společnosti k lepšímu nelze jakkoli uspěchat a dokonce i kejkle mají jen omezenou působnost, něco o tom vím.

Rozumím Vašemu rozhodnutí věnovat se něčemu jinému než doposud, znám ty okamžiky, kdy člověk pozná, že se jeho cesta stává cestou někoho jiného – publika, přátel, rodičů, partnera, dětí… – a že pokud po ní bude pokračovat, poznenáhlu „ztratí duši“. Mnozí se však takového kroku neodváží a pak se mají už jen čím dál stejně. Takový krok je přirozeně krokem bláznivým, protože je krokem tarotového Blázna, a tudíž člověku musí nějakým způsobem „přeskočit“, aby to dokázal.

Přestože jsem politicky hodně jinde než Vy a přestože nejsem velkým fanouškem (ale ani zavilým odpůrcem) Vaší tvorby, držím Vám palce a přejí Vám, ať máte tak, jak potřebujete (doba, kdy jsem byl tak podlý, že jsem lidem přál, ať dostanou to, co si přejí, je už naštěstí pryč).

S pozdravem,

Kojot

Advertisements

Komentáře: 24

Filed under Úvahy a postřehy, Filosofie a religionistika, Magie-mystika-víra

24 responses to “Otevřený dopis kouzelníku Žitovi 44

  1. ABC

    Landa mi připadá, že se snaží stylizovat do role hypermorálního duchovního národního vůdce. Tyhle věci v dějinách nedopadli dobře. Většinou ti hypermorální národní vůdci zavedli jakousi formu fašismu.

  2. Mirek

    Hm, máš pocit, že třeba změna české společnosti násilím mezi lety 1968-70 byla krátkodobý výkyv? Nebo ´s myslel jen pozitivní změny?

    • Ano, měl jsem to lépe specifikovat. Myslím tím společenský pokrok, nikoli regres. Ten je často hodně rychlý. Upravil jsem v textu příslušný odstavec, díky za podnět.

  3. XYZ

    ABC: fašizmus nacizmus, satanacionalismus, hitlerismus holomráz utraterror… landa je sice dement..ale lidé ohánějící se fašismem apod. jako vy od nich nejsou zrovna daleko…

  4. ABC

    XYZ – nerozumím. Není fašista. Ale určitě se to může snadno zvrhnout. Hitler byl taky velký nacionalista, taky mluvil o mýtickém poslání Germánů, o Nibelunzích. Obracel se k údajné morálnější a duchovnější historii na nacionalistickém základě.

  5. eF

    Souhlasim s řečenym, ale nemyslim si, že by to teď – pod vlivem emocionálního vypětí ze samotný změny – k Landovejm uším mohlo nějak plodně doznít… Abych mluvil přímo s tvym textem: řekl bych, že ses netrefil do správnýho okamžiku Landovi proměny v Rákos… pardon, v Žito…

  6. Eda

    Je treba si vzpomenout na skinhedy z orliku jak Bílek jezdec jede tmou pak na vlezdoprdelkovstvi Romale spoluobčanům a dále na jeho představeni s brněnským primátorem nějakým kamenem typu grálu a cca nějakým nadclovekem od Fridricha. Čo landak sleduje. Honí si ego? Honí si ego!

  7. Ten popis toho, jak fungujou společenský změny je přesnej. Rozvedl bych to tím směrem, že pokud jsou v tý společnosti aktuálně nastavený vhodný podmínky pro změnu, tak ta změna prostě přijde, protože vždy bude dostatek lidí, kteří se o ní budou snažit a tlak na tu hráz je konstantní a neustálý (jen se čeká na to, kdy budou podmínky na to, aby mohla povolit). Nebo-li změna přijde tak jako tak – jen to prostě nezáleží na nikom konkrétním a ti konkrétní lidé, kteří jsou pak toho účastni, jsou spíš jen figurky, který jsou používaný realitou k tomu, aby se to celý někam hnulo. V opačném případě, kdy ty podmínky vhodný nejsou, tak i kdyby se člověk přetrhl, tak dokud ten proud zvanej Svět nebude nasměrován vhodným směrem, tak jsou veškerý snahy o změnu marný. A nikdo nevíme a nedokážeme odhadnout, jak moc je nebo není ta společnost aktuálně připravená na to, aby s ní bylo hnuto, tudíž tyhle snahy změnit svět jsou prostě zoufale neefektivní a je lepší jít dělat něco užitečnějšího.

    • Bez těch, co se snaží změnit svět, by se nikdy nic nezměnilo. Někdy je jejich úsilí předčasné a zbytečné, někdy ne, někdy je těžko poznat, co přináší ovoce a co nikoli, protože někdy trvá dlouho, než přijde úroda. Ale kdyby se nikdo nesnažil o změnu a „dělal něco užitečnějšího“, nikdy by k žádné společenské změně nedošlo. Ten závěr je argumentačně defektní.

      • Vůbec ne. Defektní je myslet si, že moje rozhodnutí jestli se budu snažit měnit svět něco udělá s rozhodnutím všech ostatních lidí. Neudělá. Ten závěr je prostě praxe. V praxi když já se teď zabiju, tak prostě svět půjde dál a život ve společnosti půjde dál a ty změny přijdou tak jako tak. Svět je jako velká řeka a ta někam teče a nikdo neví, kam přesně. A my tak maximálně můžeme dělat vlny a když teda budeme mít štěstí, tak ta vlna s něčím pohne, anebo taky ne.

        Ale kdybych se na hlavu postavil, vždycky se najde dostatek lidí, kteří budou ten svět chtít měnit, který budou ty vlny dělat, a čas od času to bude mít efekt (tj. ta vlna protrhne hráz a nastane změna). Nebo-li až přijde vhodná konstelace, tak tu prostě někdo bude, aby tu práci odvedl. Ale já se prostě nebudu snažit měnit svět a angažovat se v něčem, co taky následujících pár desítek let nemusí být k ničemu dobré (protože na to nebude prostě ta vhodná konstelace). Sám to píšeš v článku, že je nutný se s tímhle smířit, že ta změna prostě přijít nemusí.

        Tím „jít dělat něco užitečnější“ naopak myslím jít hejbat se světem konkrétním jednotlivcům. Vždycky kolem sebe máme spoustu lidí, který jsou zasekaný v různejch sra***ch a my se těm lidem prostě můžeme věnovat. A je to tak efektivnější = člověk takhle prostě udělá víc dobra. Energie každýho jednotlivce je omezená a snaha změnit svět něco stojí. Jednoduše lze tu energii směřovat efektivněji.

        Ten typickej argument, že „kdyby to takhle brali všichni, tak… “ je prostě nefunkční, protože takhle to prostě nikdy všichni brát nebudou. Alias „kdyby se všichni na svět koukali jako ty, tak…“ – tak nic; nikdy se nebudou všichni koukat na svě jako já, ergo společnost a realita se skutečně neřídí podle mě a mýho myšlení. Opět to není fatalismus a už vůbec neapeluju na společnost, aby se tímhle všichni řídili (už jen proto, že na tohle nebude vhodná konstelace asi nikdy).

        Jen si prostě myslím, že pro řadu konkrétních lidí, třeba i pro toho Landu, by bylo lepší jít „pomáhat lidem“ v o několik řádů menším měřítku. Landa by udělal víc dobra, kdyby se třeba snažil dát dopořádku životy dvou, tří lidí ze svýho nejbližšího okolí, než když jde ze sebe dělat… kouzelníka.

        • No a?
          Tím chci říct: Každý žije jak umí. Pokud mám pocit, že je něco správné, dělám to. Nepřestanu s tím jen proto, že mi nějaký komentátor řekne, ře mám dělat něco jiného. Jasně, názor proti názoru. Ale protinázor není reflexe. Můj článek je reflexe, tvůj komentář je názor. Beru v potaz.

          • Mordemy

            Filosofický pojmy najetý nemám, takže nechápu, co je reflexe. Každopádně na názory se snažím nejet, protože to obvykle k ničemu nevede (viz. http://psychoanalyza.com/cerne-zrcadlo/) a co se mýho komentu týče, tak to, jak to píšu, tak to tak taky opravdu cejtím a dělám to (skutečně cejtím srdcem, že užitečnější pro realitu jsem když do ní budu zapojenej tímhle způsobem).

            Jinak v tomhle ti v zásadě neoponuju a s článkem v podstatě úplnej souhlas. Jen mi přišlo logicky dovést tu myšlenku do konce, protože to, jak to popisuješ v článku, tak to prostě funguje a je to tak, a tím pádem mi z toho vychází, že je prostě lepší to nedělat a tu energii podle toho distribuuju.

            Btw tarotovej Blázen mi vychází skoro vždy… fakt skvělá karta.

        • veray

          Seš zajímavej, ale asi bych tě nechtěla mít ve fotbalovém mančaftu. Máš dobrý nápřah, hezky mluvíš o hře, ale pak si jdeš čutat se třema kamarádama v malým vápně…Promiň, ale z toho místa přece těžko můžeš vidět, jak se hraje o kus dál, a už vůbec nemůžeš komentovat a nahrazovat jiné hráče nebo dokonce trenéra 🙂 Možná ti připadají Landova slova směšná, trapná. Ale jde o to, že změny ve společnosti dozrávají postupně, z malých detailů, ze zdánlivě nesmyslných nebo hloupých situací, proslovů, písniček, knih…jejichž hodnotu pro budoucnost nemůžeme teď poznat. A další věc, která mě u tebe zaujala – opravdu si myslíš že jednou by měla nastat konstelace, kdy by se všichni měli vrhnout jen na své nejbližší okolí? Necítíš, že pak by ztratilo smysl veškeré umění, věda, vše nadstavbové co nějací blázni tvoří pro radost a úlevu všem?

          • veray

            To mělo být reakcí na Mordemyho, nikoliv samostatne, omlouvám se.

          • Oukej, tak teda řečeno jinak a natvrdo: Starat se o lidi ze svýho okolí je skutečná národní liga. Snaha změnit svět k lepšímu je jen okresní přebor.

            Proč: Měnit svět je strašně pohodlný. Sedět doma za počítačem a publikovat, to fakt není zase takovej problém (vím o čem mluvím). Protože je to anonymní. Mezi autorem a čtenářem je většinou brutální odstup a pokud náhodou čtenář ten odstup chce zmenšit, autor to samozřejmě nedovolí. Stejně tak je pohodlný jít dělat kouče a jezdti po světě a „pomáhat lidem“ jako to dělá Landa. Stejně tak pohodlný je dělat psychologa, mít terapeutickou ordinaci a pomáhat lidem s jejich trápeníma. Tohle všechno jsou věci, u kterejch si lidi pořád drží odstup od druhýho (a specielně to platí pro dnešní kouče a psychology), údajně proto, aby se z toho člověk (psycholog) nezbláznil. Prostě tohle je čajíček. Tohle je pohodička.

            Co je mazec je to, když člověk začne zasahovat do života jednotlivcům (lidem v okolí) a dělá to fakt upřímně a ve snaze těm lidem pomoct. A skutečně nedemokraticky, fašounsky na ty lidi začne tlačit. To pak začíná to pravý psycho a lidi se hroutí a jsou v prdeli. Protože ve chvíli, kdy si člověk přestane držet od těch lidí odstup (a přestane se vymlouvat na to, že přece nemá právo někomu zasahovat do života), tak pak se teprve dějou věci a „mění se svět“. Ale to je prostě na většinu lidí, co se snaží „změnit svět“ příliš hardcore a zbláznili by se z toho jako libovolnej psychoterapeut po pár sezeních s klientem, od kterýho by si nedržel odstup.

            Nebo-li je to přesně naopak, než tvrdíš. Není nic jednoduššího a pohodnějšího, než se ze svýho pohodlíčka za počítačem nebo ze zázemí nějaký organizace (KSČM, Greenpeace, etc.) snažit „konat dobro“. Tohle prostě zvládne fakt každej a i proto je Landa sráč. Kdyby prostě řekl, že showbussines je shit a že to měl vidět a pokorně odešel do ústraní a šel si vyřešit sračky v rodině, tak by udělal líp. Ale něco takovýho je prostě reálně podstatně složitější a energeticky náročnější, než ze sebe udělat Žita, a není za to žádná odměna v podobě stovek milionů cash, mediální slávy a možnosti, že ze sebe člověk udělá postmoderní symbol.

            • eF

              A ty, Mordemy, pokud už hraješ národní ligu (tj. pomáháš pár bližním) jak tvrdíš, proč se pořád vracíš i k okresnímu přeboru (a děláš ten svůj blog)?

              • Mordemy

                Ten svůj blog se právě snažim dělat dost jinak, než jak se běžně dělá blog. Nebo-li snažím se i na tom blogu si od těch lidí nedržet odstup (viz pak ty šílený diskuze tam, kdy se prostě jde až na jádro a končí to tak, jak to končí). Jako můj blog fakt není o tom, že já si tam v klídku daleko od lidí publikuju a na případný reakce čtenářů dám sem tam nějakou korektní odpověď – ale hlavně nic osobního, že jo…

                Samozřejmě problém je, že většina lidí prostě blog vnímá tím stylem, že je to „něco někde na internetu“ a „když to není naživo, tak o nic nejde“. Přitom právě tenhle styl myšlení ty lidi vždycky znovu dostane, protože i komunikace na netu samozřejmě JE závazná a může to s lidma udělat fakt hodně (specielně proto, že v reálu se všichni drží zpátky, ale na netu ty sračky ze sebe každej pouští ven; čímž je ta komunikace leckdy reálnější, než potkat se s tím člověkem naživo).

                Jinak ta fotbalová analogie je samozřejmě dementní a napsal jsem to takhle v reakci na veray. Jinak neříkám, že nedělám nic jinýho, než že se o někoho starám (kéžby), jsem dost podobnej sráč jako všichni ostatní a mám často dost problémů s tím postarat se sám o sebe. Ale prostě nenalhávám si, že tu jde o to změnit svět/společnost jako celek. Jediný, co má smysl, je komunikace s jednotlivcema (který se pravda, v 99% případů prostě vůbec neprojeví a jen to zdálky čtou; ale to není na škodu).

                • veray

                  Mluvíš tak hodně, až sám sebe neslyšíš. Ba dokonce tak moc, až sám sebe svými slovy popíráš. Tím že ses vystavil na blog a nechal jej ke čtení široké veřejnosti, děláš přesně totéž, co bys rád nedovolil Landovi, tedy veřejné působení na masy lidí… rád bys zaujal jeho místo? Budeš úplně stejně zklamaný, že tě lidi neposlouchají, jako on…:-)

                  • veray

                    A ještě je tu jedna věc, kvůli které s tebou nemůžu souhlasit. Landa není ani filosof, ani psycholog, ani duchovní vůdce. Je umělec, hudebník, člověk políbený Múzou – a na toho se normální měřítka o nějaké „pomoci bližním v okruhu třista metrů“ prostě vztahovat nemůžou. Umělci, to je úplně jiná kategorie lidí, ty lidi k tvorbě nutí vyšší síly:-). To nemůžeš zastavit, omezit, protože tím bys takového člověka zabil. Proto jsem mluvila o tom, že hraješ jen v malém vápně, protože tuhle sílu prozatím nechápeš, a to je škoda.

  8. lsjfhg

    V poslednim refelxu vyšel rozhovor s landou, kde je naprosto jasné, že mu jde o peníze, a že ta divadla v tva pod jsou jen k upoutani verejnosti.
    Chce delat v zaharnici adrenalinn akce a tim reprezentovat CR
    a chce k to mu miliony od CR podnikatelu-multimilionaru (protoze tim proslavi CR ve svete a tim i obchody).
    Jako ze on proslavi CR, zvysi obchdoy s CR, dostane za to miliony od podnikatelů a podnikatele-milionaři si to mohou odepsat z dani jako sponzorky dar.
    Pouze je jen otazka, jestli to dělá kvůli penezům pro sebe nebo chce peniez využít nějak v rámci boje proti korupci. Ale spíše asi ne, protože Janeček má prachů dost.