Někteří lidé, trávící hodně času na internetu a sociálních sítích, vykazují jednu pozoruhodnou vlastnost – často jsou zcela mimo realitu. Právě proběhlé volby to pěkně odrážejí.Proč? Je nesmírně snadné podlehnout na internetu iluzi, že kupříkladu většina národa touží mít za prezidenta Vladimíra Franze, nebo že se mezi občany této země nachází masivní elektorát Svobodných, Pirátů, DSSS, Bobošíkové, jednadvacátého lva, Zemanovců atd.
Chodí-li člověk na stránky, kde se diskutuje o straně, s níž sympatizuje, snadno takovému dojmu podlehne, neboť se setká se sebe sama podporující skupinou, kde si přítomní navzájem pěkně notují, dávají si „lajky“, pomlouvají či karikují konkurenci, snižují relevantnost volebních preferencí a nakonec zcela ztratí perspektivu.
Pak přijde rozčarování v podobě volebních výsledků, hledání výmluv a – samozřejmě a především! – označování voličů za hlupáky, ovce atd. Pořád dokola.
Samozřejmě totéž platí pro stoupence konspiračních teorií a mnoha dalších skupinách přeceňujících svůj vlastní význam, jako jsou třeba novodobí pohané.
Jenže z podstaty věci se člověk na internetu prostě druží vesměs s lidmi sobě podobnými, takže je vyloučeno, aby tímto způsobem získal realistický náhled na situaci ve společnosti.
Takže je sice pravda, že politický marketing KSČM za moc nestojí, že KSČM potřebuje pořádné grafiky, webmastery a „imagemakery“, protože kupříkladu vizuální stránka plakátů byla dost otřesná… – ale i tak nás lidé volili.
Chci-li kritiky volební sebeprezentace komunistů popíchnout, říkávám, že až zvládneme politický marketing, pak ty volby dozajista vyhrajeme!
Ale co tím chci říci: Společnost nejsou jen „geekové“ na sociálních sítích, společnost rozhodně nejsou kámoši v hospodě či spolupracovníci. Uznalé poklepání po rameni (ať už virtuální nebo skutečné) sice potěší, ale s objektivitou a pravdou nemá nic společného. To samozřejmě platí i o českých „Anonymous“, kteří hacknutím některých webů KSČM vzkázali voličům, že jsou idioti (tedy že voliči jsou idioti, ale po pravdě řečeno je to nejspíš obráceně). Pokud si (maximálně, řekl bych) několik desítek anonymních „ajťáků“ a jiných zdatnějších uživatelů internetu krátících si dlouhou chvíli útoky na webové stránky politických stran myslí, že mají právo soudit ostatní tímto způsobem, patrně také žijí v nějakém iluzorním světě. Ostatně: Idea „Anonymous“ byla zajímavým způsobem, jak odpovědět na celosvětově rozšířenou potřebu změny a nápravy věcí veřejných, ale zdá se, že jejich potenciál vyprchal tak rychle, jako se objevil.
Zvláště stoupenci pravicových stran, kteří mají tak často plná ústa osobní zodpovědnosti a kritizují „svalování viny za vlastní neúspěch“ na druhé, by si měli uvědomit, že to nebyli voliči, kdo „selhal“, kdo „za to může“. Stoupenci Svobodných nechť si raději našetří a koupí si nějaký malý řecký ostrov (stačí malý), kde zrealizují svou vizi dokonalé společnosti, stoupenci ODS a TOPky nechť si uvědomí, že jim drtivá většina populace už nevěří ani nos mezi očima. Oba malé levicové subjekty založené bývalými předsedy ČSSD by měly důkladně zvážit další pokračování své vlastní existence. Samozřejmě i úspěšné strany by si měly uvědomit, že ani jejich voliči nereprezentují většinu populace, a přijmout důvěru, kterou dostaly, s patřičnou pokorou.
Neprohrálo Česko, neprohrál národ, to vy jste prohráli, dámy a pánové z neúspěšných stran – velkých i malých. A Bůh ví, že si to zasloužíte!