Zhodnocení soboty na festivalu Mystica 2012

I když jsem byl na Mystice jen v sobotu, byl jsem několika lidmi požádán o své dojmy a tak jsem se o ně rozhodl podělit zde. Nuže, jak jsem sobotní den na magicko-pohanské akci, jež trvala od pátku do neděle (tím chci říci, že můj referát bude značně neúplný) vnímal?

 Dorazil jsem tam, respektive byl organizátory dovezen, o půl dvanácté, a začnu rovnou svou omluvou organizátorům, že jsem se nedostavil včas na svou přednášku, jež měla začínat v jedenáct. Byla to moje vina – špatně jsem si naplánoval cestu. Nicméně moje přednáška proběhla v malém sále, měl jsem na ni cca půl druhé hodiny a řekl bych, že proběhla celkem v pohodě.

Z přednášek jsem se zúčastnil těchto:

  1. Mikyho povídání (s promítáním) o posvátných místech bylo velice zajímavé, tak nějak útěšné, možná trošku moc dlouhé a uspávající (protože v postupně velmi vydýchané místnosti). To, co jsem si odnesl především bylo utvrzení vědomí, že posvátná místa jsou všude kolem nás, stačí se dívat a rozumět. Potěšilo mě i Mikyho ocenění lidového katolicismu, na který se někteří pohané koukají skrz prsty a přitom se jedná o kontinuální a stále ještě živou pohansky laděnou duchovní tradici.

  2. Sebulova „Manipulace a použití magie“. Byl jsem na začátku a konci této přednášky, prodože jsem na ní prostě nedokázal vydržet. Musím říci, že přednášející na mě neudělal dobrý dojem především tím, že autoritativně a z neurobiologické pozice sděloval jako coby pravdivá a ověřená taková tvrzení, jež jsou ve skutečnosti přinejmenším zpochybněna (například vliv podprahové reklamy), a také proto, že se smál vlastním vtipům. Zvolené téma bylo zajímavé velmi, ale dám raději přednost serióznějším zdrojům.

  3. Přednášky „Odkaz psanců“ v podání Brothrjus Wulfe (Bratrstva vlků), respektive Ivety Šroubkové a v závěru Adriana. Tak, jako na předchozí Mystice, jsem z toho měl značně rozpačitý pocit. Tentokrát sice byla přednáška připravená a strukturovaná, nicméně mi z větší části připadala jako soubor zcela banálních konstatování o tom, že dřív lidé žili v kmenech, a dnes se někteří lidé se stejnými zájmy také sdružují do něčeho na způsob kmenů, říká se tomu „neotribalismus“ a je to to, co bratrstvo praktikuje. Na rozdíl od jiných zájmových spolků se v takovém kmeni praktikuje princip jeden za všechny, všichni za jednoho. Když šla řeč o rodinně podobných svazcích a vzájemné sympatii, zapomněl jsem k tomu podotknout, že rodinné vztahy jsou poměrně často dosti disharmonické. Asi jediným postřehem, který byl zajímavý, byla zmínka o postupném odkrývání mýtu bratrstva a zkušenost s tím, že uměle zkonstruované mýty se neosvědčují. Chytil jsem se toho a zavedl na to v diskusi řeč zejména s Adrianem, dozvěděl se nějaké střípky, z nichž jsem si sice úplně jasný obrázek neudělal, nicméně to podpořilo mé tušení, že v této oblasti „Vlci“ postupují správně a vytvářejí cosi silného a autentického. Nicméně další povídání už mi opět připadlo takové divné, jaksi paranoidně defensivní. Něco ve smyslu: „Spojují nás vlčáci, nemají nás rádi ani kynologové, a lidi, co dělají ásatrú, z kterého jsme vzešli, taky ne, vlastně nás nikdo nemá rád, protože jsme psanci a žijeme na okraji, čelíme společně ohrožení společností, které vadí, že nezapadáme, divně se oblékáme a když řekneme v práci, že jsme pohani, můžeme z toho mít problém, tak držíme pospolu a bráníme se tomu zlému světu, co nám chce pořád ubližovat…“ (plus: „Ale jsme autentičtí, nejsme jako lidi, co v padesáti hrají Dračí doupě!“) Ježíšku na křížku! Ufňukanější psance aby pohledal! Když něčemu věřím a to, co dělám, pokládám za správné, tak to prostě dělám a komu se to nelíbí, ať mi prdel políbí. A pokud to, co dělám, má důsledky, které mi mohou způsobit potíže, pak se buď rozhodnu pokračovat, důsledky akceptuji a nefňukám, nebo začnu dělat něco jiného. Další věcí, jež mne na „vlčí“ přednášce iritovala, bylo výskající „vlčí dítě“. Děti jsou bezpochyby príma, ale ne jako zvukový doprovod vážně míněné přednášky. Přesto mám pocit, že hlavní problém „Vlků“ je jaksi fundamentálně špatná komunikace a sebeprezentace, ale že v jádru to, co dělají, dělají dobře.

  4. Elijahova přednáška „Světy H. P. Lovecrafta“: Byl jsem přítomen jen na konci, ale i z té poslední čtvrthodiny jsem měl skvělý pocit. Myslím, že Elijah je v tomto opravdu dobrý a prostě mu tu lovecraftovskou gnózi věřím (zatímco u Codyho s tím mám permanentní problém). Koupil jsem od něj dvě malonákladově vydané knížky – jeho vlastní překlady textů Asenath Mason („Necronomiconská gnóze“ a „Zkoumání nepojmenovatelného“), a už se nemůžu dočkat, až se o nich pustím.

  5. Přednáška Juana Bauna: „Haitské vúdú, šamanismus, léčení“. Jednoznačně zlatý hřeb sobotního programu! Juan je Argentinec, šaman, kterého život zavál mimo jiné i na Haiti, do Afriky, do Indie a do Prahy, povídá lehce lámanou, leč zcela srozumitelnou češtinou s elegancí kombinující přístup mudrce z buše a starého námořníka. Je snadné podlehnout jeho charismatickému kouzlu, ale malý skeptik ve mně mi neustále připomínal pořad Derrena Browna „The System“, jenž nabízí podstatně přízemnější vysvětlení toho, jak je možné, že někdo ve zdraví přežije spoustu nebezpečných životních eskapád (odpověď samozřejmě zní: „výběrový efekt“). Nicméně mi byla velmi sympatická Juanova poznámka, že ten, kdo je na správné cestě, nepotřebuje peníze, a že tomu, co nám život nabízí, stojí za to přitakávat. V každém případě mě Juanovo povídání velmi příjemně naladilo a kdyby neproběhlo v učebně, ale někdy pod širákem kolem ohně, bylo by naprosto dokonalé. Prostě mám rád životní příběhy a dobré vypravěče…

Víc jsem z programu nestihl a byl to jen zlomek z celkové nabídky. Kromě toho jsem příjemně pokecal s pár lidmi, které jsem dlouho neviděl, je vždy těžké skloubit na takové akci povídání se známými a program, koupil si cupaninovou myš s černokorálkovýma očičkama a… tak.

Ohledně prostředí a organizace: Nemělo sice tu lehce stísněnou a tím podmanivou BDSM atmosféru minulého ročníku, neboť se akce tentokrát odehrávala ve škole, ale zase tam bylo víc místa. Rozhodně to nebylo špatně vybrané prostředí, ale úplně mi nesedlo, myslím že by to chtělo ještě něco jiného, ale je mi jasné, že není snadné najít pro akci tohoto druhu vhodné prostory za smysluplnou cenu. Z věcí, co tam byly k prodeji, mě kromě cupaninové myši a knížek od Elijaha nic nezaujalo, nabídka pohansko-okultního zboží byla, nebo se aspoň opticky jevila, menší než minulý rok.

Pořadatele jsem vlastně ani příliš nevnímal, respektive o nich nepřemýšlel, což znamená, že svou práci odváděli správně. Vlastně s výjimkou jednoho strážce dveří, u kterého jsem měl podezření, že se na mě ošklivě kouká, ale možná se mi to jen zdálo. 😉

Takže tolik k mým subjektivním dojmům z Mysticy. Howgh!

Advertisements

Komentáře: 29

Filed under Úvahy a postřehy, Co život dal... a vzal., Magie-mystika-víra, Recenze

29 responses to “Zhodnocení soboty na festivalu Mystica 2012

  1. Catalessi

    Jo, ten neotribalismus jsem Vlkům poradila já :-).

    • Což o to, to téma zajímavé skutečně je, nicméně ta přednáška byla z poloviny nudný a monotónní referát, z poloviny povídání o aplikaci neotribalismu v případě Vlků a dojem jsem z toho měl jaký měl. Mimochodem moje zhodnocení „Vlci“ opět pochopili jako strašnou urážku vmetenou do jejich nepochopeného ksichtu. Inu, zpětná vazba se teď nenosí a oni jsou ti ohrožení a utiskovaní psanci. OMG!

      • lomikel

        no a to jsi se jeste snazil kompenzovat za minule utkani 🙂

        mne vlci taky dost zaujali, citim zpriznenost v pohledu. ocenuji snahu co nejvice podle sebe a nedelit zivot na skatulky – kdo na to ma koule, chapu ze spolecnost jim jde po krku ( proto ja na ty skatulky delim a koule na to, mozna zatim, nemam) .

        Kazda cinnost ma nejaky cil, co bylo cilem tehle prednasky nevim, na konci mi jich bylo lito a vzpomel jsme si na pomnik posledniho vlka na sumave.

        Ale drzim jim palce, protoze chodit s kuzi na trh – hovorit o sve spiritualite k verejnosti je tezke, a treba priste – az si ujasni co je cilem, postavy prednasku podle toho.

        Jo a to dite a psy se mi libily, byli skutecni a dotvareli atmosferu, v podstate by to jinak byli jen akademicke reci, bez nich 🙂

        • No, mně šlo právě o to „na konci mi jich bylo líto“ – prostě nemám rád ublíženectví. A ještě jak řekli něco v tom smyslu, že „naše společnost je rasistická, ale jinak rasistická, ne etnicky“ (na což jsem dodal: „i etnicky“) – no, doufám, že po tomhle nebudou kriticky komentovat, pokud si bude nějaký Rom stěžovat, jak mu společnost ubližuje, protože to zní obojí stejně. Navíc společenská startovní pozice „vlků“ (z hlediska vzdělání a příležitostí) je rozhodně lepší než startovní pozice mnohých Romů a svou „vyděděnost“ si zvolili, nenarodili se do ní. Neboli: Pokud si někdo stěžuje na to, jak je diskriminován, a nezvolil si to, je to ublíženecké, ale aspoň chápu, že nemusí vidět jiné možnosti, pokud si ale někdo zvolí svou cestu a pak fňuká – ne, to opravdu nemohu skousnout…

      • Rushwolf

        Tím že jsme to pochopili jako urážku si nejsem tak docela jistý… mě si taky včera poslal doprdele a nazval si mě ublíženým chudáčkem byť se můj komentář vůbec nevztahoval k tvému hodnocení přednášky, ale jen k tomu jakým výrazem si schopný počastovat ženskou… a ublížený sem se neměl ani proč cítit páč to byla přednáška BW o BW a ne moje, navíc sem se jí nezůčastnil… takže možná si to ty kdo něco špatně pochopil… ale těžko ti to normálně vysvětlit, když reaguješ stylem jakým reaguješ, pošleš všechny do prdele a přirazíš dveře 😉
        Jinak s tvým hodnocením tady na blogu nemám problém… dokonce bych ti v některých bodech dal asi trochu za pravdu, páč mě ta stilizace do desperáda neuznaného společností taky nikdy moc nevyhovovala, ale je pravda, že životní styl mojí smečky je taky trochu o něčem jiném než v BW 😉

        • OK, to beru. Ženskou jsem počastoval proto, že na mě útočila bez příčiny, a já v tomto směru uznávám rovnost pohlaví. Pokud mi někdo leze na mou FB zeď, vysmívá se mi a ještě k tomu používá nepravdivé tvrzení (jistě uznáš, že jsem na přednášce nemlčel), pak už, protože to nebylo poprvé, nezbývá, než zvolit pořádný kalibr. Fakt si nenechám srát na hlavu.
          Tobě přibouchnuté dveře zase otevřu. Myslím, že jsem se ukvapil, ale Meluzíně se omlouvat skutečně nehodlám. Nicméně co se tebe týče, tak bych rád poznamenal, že předhazovat někomu, že je to, co sám uznává, že je, je poněkud trapné a dosti neinvenční. Pokud budeš příště něco komentovat, tak prosím více k věci.

          • Rushwolf

            Ok. beru na vědomí… taky mám v chování občas značné rezervy a ne vždy si promyslím dopředu to co někde plácnu.

      • Rowlana

        A já mám pocit, že jediný ublížený jsi tu ty, protože nikdo nechápe tvou kritiku a nesedne si z tebe na zadek. Zpětnou vazbu máme rádi. Ale vyhrazujeme si právo se jí jednoduše neřídit. Ostatně, ty to děláš také.

        • Nepřenášej svůj problém na druhé. Je to sice osvědčená dětská „argumentační technika“ typu: A: „Ty jsi blbec.“ B: „Ne, ty jsi blbec!“, ale dospělých lidí není hodna.
          Pokud máte zpětnou vazbu rádi, tak s ní nediskutujte a neobhajujte se. Zpětná vazba se nekomentuje, zpětná vazba se bere na vědomí a dotyčný se rozhodne, zda se jí bude nebo nebude řídit. Bože! Kdybych já měl takhle střečkovat pokaždé, když o mně někdo napíše něco, co se mi nelíbí, patrně bych od počítače ani nevstal. V článku jsem uvedl, že jde o subjektivní zhodnocení, takže nevím, oč se tu vlastně snažíš.

          • Wolfeather

            Mně taky připadá, že ten problém tu máš Ty. Nikdo ho na Tebe ani přenášet nemusí, sám sis ho vytvořil. My si nestěžujeme na ostatní společnost a nevnucujeme nikomu své problémy, jen jsme o nich mluvili nahlas, když se to po nás chtělo. Kdyby se nás nikdo neptal, nic by neslyšel..
            A to výskající dítě, to byla jen prostá praktická ukázka toho, že to, co hlásáme, taky žijeme. My to dítě máme a žije s námi. Jde tam kam my, nestrkáme ho babičkám, chůvám, školkám… Jestli chcete poslouchat nás, budete muset poslouchat i naše dítě – nikdo vás nenutí, je to vaše volba.

            • Jasně, chápu, dítě jako kulturní vložka pro dokreslení atmosféry. Ale můžu říct, že mně osobně to nesedlo, že jo? Takovej subjektivní názor, zhodnocení přednášky, zpětná vazba… Víš, jako když se tě někdo zeptá: „A jaká byla ta vlčí přednáška na Mystice?“ a jeden řekne: „Super, líbilo se mi to, a bylo tam hlučné dítě jako kulturní vložka a parádně dokreslovalo atmosféru!“ a jinej zase: „Připadlo mi to nudné a banální a vadilo mi tam hlučné dítě, které ztěžovalo soustředění na už tak dosti monotónní výklad.“ A kurva co? S čím máte vy Vlci probůh problém? Patrně se sebou, když to takhle furt řešíte. Ty vole, pardon, vlku: Kdyby někdo napsal, že moje přednáška byla nudná, nelíbila se mu proto a proto… tak si to prostě přečtu, zamyslím se, jestli příště něco změním nebo jestli ten jestli názor nebudu brát v potaz, a nechám to být. Nebudu dotyčnému úporně a do nekonečně „vysvětlovat“, že se ve svém pocitu z přednášky mýlí, protože pocit je subjektivní a nedá se druhému „vymluvit“.
              No, a když mi někdo začně právě takto meldovat na blogu, nemohu si nepomyslet cosi o nezvládnutých komplexech méněcennosti.

          • Wolfeather

            Jo a ještě něco: „Zpětná vazba se nekomentuje, zpětná vazba se bere na vědomí a dotyčný se rozhodne, zda se jí bude nebo nebude řídit.“ – porovnej význam této věty s větami: „Zpětnou vazbu máme rádi. Ale vyhrazujeme si právo se jí jednoduše neřídit.“
            Nepřipadá Ti stejný? Trochu jsi se do toho zamotal, ne?

            • Ano, to stejné je. Tedy ty věty. Ale vy se tím neřídíte a zpětnou vazbu neustále nutkavě komentujete 😀

              • Wolfeather

                Já Ti přece neberu právo na Tvůj subjektivní názor ani Ti nevnucuju svůj. Jen Ti doplňuju informaci.
                A co se týče zpětné vazby a nepotřebnosti reakce na ni – proč tu tedy máš možnost na Tvůj subjektivní názor odpovědět, když neuznáváš jiné poslední slovo než svoje? Tak to blokni a nemusíš se rozčilovat. 😉

                • Komentáře tu mám proto, že existují i komentátoři, kteří píší přínosné postřehy.

  2. lomikel

    aha kdo by z BW a kdo ne ? z tech co prednaseli se psy. dik

  3. Kojote, to co nazýváš paranoidně defenzivním přístupem, mě na Bratrstvu také zaujalo už loni. Pořád mi vrtalo hlavou proč by měla být tahle sympatická parta vlastně v nějakém konfliktu s běžnou společností, a pak mi to z toho co říkal Adrian došlo. Oni asi opravdu žijí trochu jinak. Je to asi jako s tou hippie rodinou ze Šumavy, která tam žije v maringotkách bez teplé vody a elektriky. Nikomu neubližují, ale jsou divní a tak jim chtěl stát odebrat děti. Chápu, že když přijde Adrian s těmi svými copánky a psi někam na úřad, tak jim tam je okamžitě podezřelý a dají mu to najevo. Jinak si ale myslím, že Bratrstvu ta image psanců a vyděděnců vlastně vyhovuje a kdyby byly každému šumák, nebo se na ně všichni přívětivě usmívali, tak ani nebudou ve své kůži. Image psanců si ostatně pečlivě buduje spousta různých skupin, např. punkáči, motorkáři apod. Když jsem za mlada trampoval, tak jsme byli také hrdí na to, že smrdíme kouřem a lidé si od nás ve vlaku odsedají. Ten pocit výlučnosti a kmene byl přímo opojný.

    • Míky, co se opojného image psanců týče, připadá mi to poněkud nedospělé 😉 Co se týče „vyděděnosti“: Oni se dobrovolně rozhodli tak žít. Přináší jim to nějaké plusy a je to vykoupeno nějakými mínusy. Je to to samé, jako když jsem já vstoupil do KSČM a někteří lidé se se mnou od té doby nebaví. Pokud se člověk rozhodně vybočit z mainstreamu, musí s tím počítat. Něco jiného je, když je člověk diskriminován kvůli něčemu, co si nezvolil – národnost či etnickou příslušnost, sexuální orientaci, zdravotní postižení atp. Ale i takoví lidé si musí vybojovat své místo na slunci a demonstrování ublíženosti není ta nejlepší cesta, lepší je se prezentovat sebevědomě (ostatně viz třeba „Gay PRIDE“).

      (Ještě dodávám, že přísně vzato mám vážné pochybnosti ohledně existence svobodné vůle, „svobodnou volbu“ v tomto kontextu používám ve smyslu pragmatického užívání tohoto pojmu.)

      • Nedospělé to možná je, ale na tomhle pocitu si ujíždí spousta jinak věkem zralých lidí. Nakonec i ti komunisti si v nadšení zpívávali, že jsou „Psanci této země“.

        • S těmi psanci země jsi mě fakt dostal 😀
          Ale uvědom si celý kontext Internacionály:
          „Již vzhůru psanci této země,již vzhůru všichni jež hlad zhnět!
          Teď duní právo v jícnu temně a výbuch zahřmí naposled.
          Od minulosti spějme zpátky,otroci vzhůru k cílům svým!
          Již chví se světa základ vratký,my ničím nejsme, buďme vším!“
          To je emanciapční píseň, tedy „nebuďmě již psanci, bojujme za sebe“ 😉

          A ano, nedospěle se chová většina dospělých už jen proto, že v naší kultuře je fakt těžké dospět. Také já se leckdy chovám nedospěle a vím to o sobě. Nicméně i tak mám právo na něco takového poukázat. Ostatně pokud na to někdo poukáže u mě, taky se nad tím zamyslím. Stále je kam růst.

      • Rowlana

        Kojote, tady jsi uhodil hřebík na hlavičku. My jsme se tak rozhodli žít. A náš styl života má své plusy a své mínusy. A tak to bereme. Ale když po nás chcete vědět konkrétnosti z praxe, tak taky říkáme i ty plusy i ty mínusy, protože to tak je. Ale najednou je to bráno jako ublíženost..

        • Rowlano, tohle neoddiskutuješ. Já totiž neříkám, že „vlci jsou ublíženečtí a mám pro to argumenty, o kterých můžeme diskutovat“, já říkám: „Měl jsem z vlků takový pocit.“ a dodávám: „Mé zhodnocení festivalu je subjektivní.“
          Pokud jste ve mně vyvolali nějaký pocit, tak jste jej vyvolali. Já svůj pocit nikomu nenutím, netvrdím, že je to objektivní tvrzení, prostě jej konstatuji. To, co však objektivní bezesporu je, je vaše nutkání mi ten pocit za každou cenu vyvrátit, čímž jej mimochodem víc a víc posilujete… 😉

  4. Catalessi

    Tady se to ale rozeběhlo! 🙂
    Já si myslím, že ta image psanců je zajímavá, ale samozřejmě taky i kritizovatelná. Shrnuje obapólné přístupy „grrr, velkej a zlej vlk“ a „chudáček vlček, každej mu ubližuje, protože se ho bojí“. Beru to tak, že věci nejsou černobílé a občas lze zastávat postoje, které se vzájemně vylučují, ale zase člověk má právo se ptát, tak kde je teda to právo silnějšího? 🙂

    Ad. norma – tak už Lao-C‘ říkával, že čím víc zákonů ve společnosti bude, tím také přibude i zločinů, díky jejich překročení. Od toho lze odvodit, že čím více norem, tím více nenormálních lidí se objeví. Nenormální není zločin, myslím si, že Vlci jsou spokojeně nenormální a nejsou sociálně patologičtí (jako je třeba domácí násilí apod.). A to je pro mne důležitější, než třeba navenek hypekorektní člověk, který doma škrtí manželku…

    • Patologičtí rozhodně nejsou, doufám, že nic z toho, co jsem napsal, nevyznělo tak, že bych si to myslel.

  5. lomikel

    Kojot: Ještě dodávám, že přísně vzato mám vážné pochybnosti ohledně existence svobodné vůle, “svobodnou volbu” v tomto kontextu používám ve smyslu pragmatického užívání tohoto pojmu.)

    tohle je zajimave tema, snad by se hodilo do jineho vlakna nez o Mystice, ale nejak se mi to vaze k te mene pitome casti diskuse zde 🙂

    dnes me na to tema napadlo

    – volba v ramci aktualnich moznostii, jakysi prunik geoiduu, vice os, nekde je vzdalenost k hranici, a tudis moznost volby, vetsi , jinde mene.
    – muzu se znazit rozsirit moznosti v nektere smeru, v jinych si je zuzuji(zamernene menim pohled), pohybuji stred ( svoji pozici) vuci vsem hranicim najednou ?
    – integruji vice pohledu, prepinam, nerozlisuji – snazim se nafouknout sferu, je to jiny proces nez posun hranic, funguje to vubec mimo oblast pasivniho vnimani?

    – co je za hranicemi nevim (kdyz tam chci musim mit nejake voditko, klic, symbol, instrkuci, gurua), dokud nedojde k posunu. zaroven omezeni i ochrana integrity.

    – vnitrni a vnejsi hranice

    – vnitrni hranice psychicke (emoce, myslenkove vzorce, povaha etd.) a spiritualni, vzajeme se prolinaji, posun je treba realizovat pres obe oblasti. setrvecnost, snahu se vracet zpet. pri restartu psychiky posun rychlejsi.

    – vnejsi hranice – svet, spolecenska interakce od narozeni do hrobu.

    – telo, neco mezi vnitrim a vnejsim, prevodnik, prunik vne a uvnitr ( ma nefyzicka bytost uvnitr?)

    – „karmicka“ hranice pretrvavaji z minuleho resetu, pokud existuje, neni je videt, zradne.

    – prolinani (prepinani poholedu) vedomi s jinou bytosti posunuje hranice, tj. zvysuje svobodu vule?. tesne propojeni s jinou bytosti fixuje jiny system hranic. a proto neulpivejte na jedne metode, jednom bohu, jedne praxy ? Svobodna vule x hloubka magicko-spiritualni praxe ?!

    – podvedoma selekce vstupujicich informaci tak aby odpovidaly hranicim.

    – vedome nazirani informaci z pohledu noveho zaostreni (smerovani) jako vedomi/podvedomi nastroj, chci byt (mam nutkani) spiritualni, prot vse co se stava je nahlizim jako projev ducha (neresim), posunuji hranice. po case se stava podvedomim procesem, zacina me to omezovat ?

    – netusim kam se hranice posunou, to co rikam a delam ted nebude zitra platne, driftuji. prekvapuji sam sebe, KDO to ze me mluvi kdyz to necham. ?! 🙂

  6. Hlodoun

    Popravdě, mě lidi co i v padesáti hrají Dračí doupě připadají duševně i profesně mnohem více v pořádku než celý tento legrační Vlčí spolek, a to jak jeho sekce dvounohá tak nejspíše i sekce čtyřnohá (kdo něco ví o kynologii – fotky zde hovoří víc než slova). A jakýsi jejich podivný rádoby patent na práci s totemickou magií – a názor že, jde s vlčím totemem pracovat jen a jen tím jejich způsobem – je už úplně mimo. Připomínají mi kočičku a pejska jak vařili dort, ale dokud druhé neokřikovali, budiž. Pokud ale ano, je třeba takové frustráty poslat kam patří – není žádný důvod si od nich nehcat srát na hlavu. Zajímalo by mne co tito slušně řečeno poněkud ulítlí mláděžnici vidí na Dračím doupěti tak špatného. To jim zjevuje Mezcalito, nebo si to cucají z fusakle stejně jako svou hru na magii? Polovina pohanů co jsem zatím potkal jsou bohužel jen zastydlí puberťáci, a druhá frustráti. Opravdu bych rád někdy poznal nějakého, který to má v hlavě srovnané – předpokládám, že teoreticky snad existuje..i když si asi nemyslí že když fučí severák tak je to přílet Zephyra ze země Hyperborejců, a že když hřmí tak to se Thor přežral a je mu špatně po obědě. Potěš koště pokud se takovým týpkům jako jsem potkával skutečně nějaký nedopatřením či omylem podaří sáhnout si na skutečnou Moc…

  7. Hlodoun

    Catt: Totemová magie je právě o tom, že totem se nestylizuje – on je. Je to práce s příliš syrovými silami aby ji týpci co se byt podvědomě stylizují zvládli se zdravým rozumem. Totem zde byl vždy a vždy tu bude i tehdy až se nad nějakým frustrátem zavře voda navždy, a stejně tak zde bude až se zavře voda nad naší společností a všemi jejími přitroublými vnitřními i vnějšími hrami.