Výsměch a iracionální chování (glosa)

Na stránkách českých ateistů vyšel článek o modlitební příručce a o údivu nad religiozitou Slováků. Charly na něj reagoval úvahou o tom, že máme právo se „smát se šaškárnám“ – a protože i moje úvaha na toto téma přerůstá rozměr komentáře, píši svou reakci také ve formě článku.

Nuže: Máme právo vysmívat se podivnostem spojeným s tou či onou vírou? Samozřejmě, že ano, v tom jsem opravdu dlouhodobě konzistentní a souhlasím s Dawkinsem, že není sebemenší důvod, proč by mělo být zrovna náboženství coby sociální fenomén na rozdíl od jiných sociálních fenoménů imunizováno.

Otázka však zní: Není poněkud pokrytecké vyjadřovat pohrdání (a výsměch, na rozdíl od smíchu, je vyjádřením pohrdání) vůči nějakému člověku jen z toho titulu, že, jak píše Charly, věří na absurdní pohádky a provozuje podobně pitomé rituály“? Proč? Lidé nejsou racionální. Pokud bych se měl vysmívat lidem, jejichž chování pokládám za iracionální a bizarní, musel bych se vysmívat lidem, kteří zaplatí nehorázné peníze, aby mohli na druhé straně zeměkoule ležet tři týdny na pláži, lidem, kteří křepčí před velkoplošnou obrazovkou, mají pomalované tváře a skandují „Kdo neskáče, není Čech!“, lidem, kteří uctívají tu či onu celebritu atd. Otázka zní, mám-li nějaké morální právo tak činit. Nemám. Jednak proto, že rovněž provozuji „pitomé rituály“, ale hlavně proto, že pitomé rituály a absurdní pohádky samy o sobě k pohrdání nestačí, protože bych pak musel pohrdat většinou populace sebe nevyjímaje. To neznamená, že bych neměl právo tak činit, jen to, že bych to pokládal za pokrytecké jednání. Nehledě na to, že lidé jsou různě disponováni a nikdo není povinen být rozumný a to i přesto, že je příslušníkem druhu, který Linné poněkud nadneseně nazval Homo sapiens.

Já samozřejmě velice dobře chápu, že existují i velmi nebezpečné „absurdní pohádky a rituály“, a že součástí dogmatické výbavy Římskokatolické církve takové nebezpečné pohádky jsou, ale rozhodně k nim, aspoň dle mého názoru, nepatří ritualizované modlitby, i když mě vždy docela pobaví, když si uvědomím, že Ježíš právě proti náboženskému „drmolení modliteb“ brojil.

A co se týče cen modlitebních manuálů a dalších publikací katolické provenience – to, že církve vydělávají peníze prodejem podobných věcí a vybíráním dobrovolného vstupného na mše, mně, pakliže vedeme diskusi o financování církví, skutečně nevadí. Někdo si koupí krucifix či sošku světce, jiný třeba Froda či Batmana, někdo hodí peníze do kasičky v kostele, jiný je utratí za vstupenku na fotbalový zápas atp.

Jsem hluboce přesvědčen, že lidé, kteří kritizují náboženství, ztrácejí spoustu času a energie zcela sisyfovskými činnostmi, například psaním článků o tom, jak jsou věřící hloupí (Nejsou to nakonec také „pitomé rituály“ prováděné za účelem dobrého pocitu z virtuálního poplácání po zádech jinými kolegy ateisty a z nekonečných diskusí s věřícími, poskytujícími rozkoš z pocitu intelektuální nadřazenosti?), místo aby se soustředili na opravdu závažná témata, např. vliv církví na politiku, otázka (ne)rovnosti věřících a nevěřících před zákonem, neadekvátní prostor poskytovaný některým náboženstvím ve veřejnoprávních médiích a samozřejmě ty aspekty jakéhokoli iracionálního chování, které mohou mít neblahý dopad na celou společnost.

Jako příklad na závěr uvedu citát z diskuse na iDnes pod článkem o tom, že norský soud shledal Breivika vinným a příčetným:

Breivik nám ukázal tu správnou cestu, kterou se vydat. Za pár desítek let bude ikonou pro celou Evropu, pokud nezastavíme vlak multikulti ještě dnes.“ Kaaac

Nezlobte se, milí bratři ateisté, ale tohle je opravdu větší průser, než slovenské babičky modlící se růženec. A zrovna u nás, vzhledem k aktivizací konzervativních katolíků s fašistickými názory, je téma xenofobie a takzvaných „tradičních hodnot“ rozhodně důležitější, než nediferencované vysmívání se lidem, jejichž iracionální praktiky shodou okolností shledáváte nepochopitelnými či směšnými.