Stále znovu a znovu se setkávám se zjednodušujícím tvrzením, že Češi (a Moravané a Slezané, pokud na tom někdo bazíruje) jsou označováni jako „národ ateistů“. Toto tvrzení je však ve skutečnosti mylné.
Češi vesměs nejsou ateisté, jsou spíše nekonfesní věřící s rozptýlenou a roztěkanou religiozitou, neboli, jak trefně říká Tomáš Halík, „něcisté“. A k tomu si dovolím doplnit svůj vlastní postřeh, totiž že Češi věří dokonce ve (svatou?) dvojici bohů. Tito bohové se jmenují Něco tam nahoře a Něco mezi nebem a zemí, přičemž mocnější, protože daleko více ovlivňující běžný lidský život, je Něco mezi nebem a zemí. Proč?
Z religionistického hlediska je Něco tam nahoře božstvem typu deus otiosus, vzdálený nejvyšší nebeský bůh, který předal žezlo vlády nad světem mladší generaci bohů a stáhl se do ústraní. Takového boha nalezneme ve velkém množství polyteistických náboženství a lze říci, že je to archetyp.
Něco tam nahoře vskutku je takovým bohem – lidé se k němu obvykle neobracejí s každodenními starostmi; slouží jen jako jakýsi garant, umožňující existenci nějaké formy posmrtného života, jako poslední instance v případě extrémně kritických životních situací a především jako (coby “Nebe”) spolutvůrce prostoru pro existenci nižšího, ale o to mocnějšího, božstva, jímž je Něco mezi nebem a zemí. Dalším užívaným jménem tohoto nižšího boha je Něco na tom bude.
Něco mezi nebem a zemí je předmětem každodenní víry milionů lidí. Je patronem novinových horoskopů, esoterických časopisů, motivačních příruček, zázračných medikamentů, pí-vody, tachyonového léčení, energetických zářičů, ale také konspiračních teorií, strašení koncem světa…, prostě celého toho všudypřítomného „esoterického“ (to slovo znamená „skrytý“!) komerčního braku, kterému bez přemýšlení důvěřuje (a utrácí za něj peníze) nepřehlédnutelná část české populace.
Tím rozhodně nechci říci, že veškerá řekněme okultní či magická scéna je pod patronacíNěčeho mezi nebem a zemí, stejně jako není pravdivé tvrzení, že každý křesťan věří v naivně chápaného kouzelného dědečka na nebi a v posmrtný život v pastelových barvách. Něco mezi nebem a zemí kraluje především nad povrchností v magické a mystické oblasti, jeho vliv nesahá do hloubky, do hlubin duše, kde se nachází skepse a pochybnosti, těžké zkoušky, bolestné sebepoznání a někdy i šílenství a smrt.
Nicméně samozřejmě existují lidé, kteří zakusili zmíněnou hlubinu a současně provozují i povrchní magickou praxi pod patronací Něčeho mezi nebem a zemí. Nemám potřebu je soudit, každý žije jak umí a já nejsem bez viny.
Co naši zemi do budoucna čeká? Staneme se národem ateistů později? Nemyslím. Odliv konfesně ukotvených věřících (tedy členů církví) bude pokračovat, o tom jsem přesvědčen; lidé u nás nedůvěřují církvím a současné rozladění populace církevními “restitucemi” tu nedůvěru ještě více prohlubuje. Nicméně tempo toho odlivu se bude postupně zpomalovat, úplně na nulu se větší církve nepropadnou. Konfesně ukotvení věřící budou tvořit, tipuji, stabilních cca 5-10% populace, přičemž ovšem praktikujících členů církví (tj. pravidelně se účastnících bohoslužeb a žijících náboženským životem v klasickém slova smyslu) bude zhruba polovina členů, tj. 2-5%. „Něcistů“ v žádném případě neubude, skutečných, řekněme uvědomělých a “vyznavačsky” laděných, ateistů nebude více než 10%, část populace bude tvořena lidmi spirituálními, kteří půjdou pod povrch; tito budou z části členové církví, většina však bude nejspíš neorganizovaná, nebo organizovaná jen volně.
U něcistů se možná vyprofiluje několik relativně stabilních nových mýtů, které budou mít podobu konspiračních teorií či moderních pověstí. Část něcistů možná utvoří nějaké více či méně organizované skupiny soustředěné kolem některých konkrétnějších nových mytologických okruhů. Zdá se, že tento proces již probíhá, otázka je, jaké bude jeho vyústění.
Významnou část populace budou tvořit lidé bez názoru, lidé, jimž je to prostě jedno, lidé, kteří o duchovní oblasti v podstatě nepřemýšlejí. Osoby angažující se v diskusích ohledně náboženství, ateismu, víry či třeba evoluce, si neuvědomují, že pro významnou část a nejspíš i většinu populace je kupříkladu debata darwinismus versus inteligentní design zcela nezajímavá a odvětili by cosi ve smyslu, že ať je to tak nebo tak, chleba levnější nebude a vítězství v hokeji nám to nezajistí. Tak to prostě je. Takoví lidé mohou být rovněž pokládáni za ateisty, ale ne za ateisty z přesvědčení, ale za ateisty z nezájmu. Jejich zastoupení v populaci může kolísat; je známo, že v krizových situacích (individuálních i společenských) se lidé více obracejí k víře a “nacházejí Boha”, a toto jsou přesně ti lidé, kterých se to týká především. Kolik je jich v naší populaci těžko říci. Desítky procent. Hranice mezi tímto druhem ateistů a něcisty je velmi neostrá.
Z úvah o lidech bez názoru plyne další postřeh o současnosti a budoucnosti české religiozity: Zastánci vyhrocených názorů tvoří a budou tvořit zkreslený mediální obraz skutečnosti. Jeden příklad za všechny: Biblických kreacionistů je v naší společnosti jen hrstka, přesto je debatám o evoluci věnována disproporčně velká pozornost, což je dáno tím, že jak kreacionisté, tak uvědomělí ateisté jsou nepoměrně internetově aktivnější než většina populace. Nicméně je třeba oblast náboženských extrémistů sledovat, protože mohou usilovat o získání mocenských postů a kupříkladu z pozice ministra školství rušit sexuální výchovu ve školách apod. – zkušenost s konzervativně katolicky orientovanými politiky z posledních let ukazuje, jak reálné takové nebezpečí je!
Závěrečná otázka zní: Může v české společnosti dojít k nějakému zvratu, který by vyústil v zmasovění nějakého náboženství a v monopolizaci víry, například v podobě masové rekatolizace společnosti, jíž se někteří lidé obávají? Osobně si myslím, že to není moc pravděpodobné, ale trocha bdělosti je namístě. Pokud by k tomu však došlo, musely by nastat mimořádné okolnosti spojené se silným tlakem na populaci shora. Co se obav z islámu (ve smyslu obav z islamizace společnosti) týče, pokládám je v našem prostředí za ještě přehnanější, než obavy z rekatolizace.
Pokud se však bude česká společnost vyvíjet organicky, bude i nadále společností něcistů, lidí indiferentních a menšiny křesťanů, především, ale nejen, katolických, okořeněnou trochou buddhistů, muslimů, novopohanů, okultistů a nezávislých mystiků. Bůh suď, zda je to tak dobře či nikoli, nicméně z mého pohledu je to rozhodně mnohem lepší, než kdybychom byli na cestě k teokracii.