Tu máš a vyber si z levicové scény v Česku

Stále znovu se u některých lidí setkávám s různými ideologicky naprogramovanými, případně minulou neblahou zkušeností vytvořenými nedorozuměními ohledně KSČM, i když by se mohlo zdát, že je zcela evidentní, jak to je, totiž že…

KSČM samozřejmě je strana, jež sdružuje lidi, kteří jsou, a nutno říci, že naprosto oprávněně, rozhořčeni stávajícím politickým marasmem, jenž, jak se zdá, nemá konce. Upřímně řečeno čím dál víc chápu, jak ubíjející musel být pro některé lidi život v 70. a 80. letech, kdy to nejspíš působilo stejně zabetonovaně, na věčné časy a úplně marně, jako dnes.

Pokud se dnes chce člověk v České republice stát členem výrazně levicové strany, která netenduje ke středu jako ČSSD (považte už jen skutečnost, že ČSSD má „levicové křídlo“!) a která má nějaký reálný potenciál, pak nemá jinou možnost než KSČM, případně ono „levicové křídlo“ ČSSD. Neboli, pokud chce být člověk v Česku výrazně nalevo, chtít dělat něco konkrétního co nejdřív (různé „alternativy zdola“ jsou dobrá věc, ale spíš pro ty mladší, co mají víc času), pak může být buď „radikálním“ členem ČSSD nebo „liberálním“ členem KSČM.

V KSČM najdeme spoustu různě orientovaných lidí. Jsou tam samozřejmě oni zprofanovaní „stalinisté“, ale jak ukázal poslední sjezd, většina členů nechce opakovat chyby minulosti, nechce znovu dělat z komunismu kryptonáboženství a je ochotna reálně politicky fungovat na současné politické scéně. Netouží po vedoucí roli ve společnosti, chce prostě normálně pracovat ve prospěch neprivilegovaných občanů. Dobře to lze demonstrovat na tom, jak funguje radikální levice v Řecku. Je tam KKE – Komunistická strana Řecka, která je marxisticko-leninská, má v programu úplné znárodnění a představuje zhruba to, čím se u nás straší. Ke cti jí budiž jednoznačně připsáno, že se svými cíli netají. KKE se odmítá podílet na jakékoli buržoazní vládě a jejím cílem je revoluce. Pak je tam Syriza, která chce radikální změny, ale nemá v úmyslu jít onou tradiční komunistickou cestou čekání na revoluci a neochoty zapojit se dnes do „fádnějších“ změn života lidí k lepšímu, jak o ní píše Čapek v eseji Proč nejsem komunistou.

Většina členů KSČM je spíše „Syriza“ než „KKE“. Soudím, že různí radikálové se beztak nakonec od KSČM odštěpí, ale k něčemu takovému bude moci dojít až poté, co KSČM podstoupí křest ohněm v podobě vládní spolupráce a v tomto směru je pochopitelně míč stále na té straně hřiště, kterou obývá ČSSD.

Podmínkou současného členství v KSČM není zastávání marxismu-leninismu a dokonce ani marxismu, a podmínkou členství v KSČM není ani zastávání „vědeckého ateismu“. Levicová orientace a preferování zájmů obyčejných lidí, a nikoli současných finančních a mocenských elit, samozřejmě ano.

Současná KSČM není protináboženská, i když je – a to je samozřejmě dobře – sekulární a kritická k prolínání náboženství a politiky, a samozřejmě k ochotě současné vlády vycházet vstříc zájmům církví bez ohledu na zájem veřejnosti. KSČM se oficiálně distancovala od excesů své předchůdkyně.

Otázka zní: Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že jakmile se KSČM ušpiní na úrovni vládní politiky, půjde to s ní z kopce? Upřímně řečeno si myslím, že je to docela dobře možné. Dokud k tomu však nedošlo, můžeme aspoň doufat.

Za sebe musím říci, že se zuby nehty snažím řídit oním rčením o tom, že je lepší zapálit svíčku a nikoli proklínat temnotu, často se tváří v tvář současné politické situaci cítím dosti bezmocně a leckdy musím odolávat velkému pokušení vytratit se do nějaké formy vnitřní emigrace. Pokud byste se mě zeptali, zda jsem si jist, zda zapaluji správnou svíčku, poctivá odpověď zní, že nevím. A tak to je.

 

Addendum: 

V této souvislosti se samozřejmě objeví úvaha ohledně názvu strany. Na jednu stranu by realitě možná lépe odpovídal název prezentující úsilí o moderní socialismus, dozajista by se tím zvýšil koaliční potenciál strany (i když by, a to je zjevné, byla strana stále označovaná jako „postkomunistická“ apod.), a její název by nebyl tak provokativní. Vyblednutí červeného hadru. Nebo praporu? Jenže na druhou stranu je třeba říci, že název této strany skvěle funguje jako zřetelná a neobmyslná otázka položená současné společnosti, položená doslova v kynickém smyslu filosofování činem a gestem, a tato otázka je velmi případná a vskutku nenastal čas, kdy by mohla být označena za zbytečnou.