Včera jsem šel po Kotlářské ulici a jako vždy po té straně, na níž je Antikvariát Janoš (mám pd pana Janoše pozdravovat Mirka Fišmeistera!). Samozřejmě jsem se, jako vždy, podíval do krabice s knihami zlevněnými na pět korun a jako téměř pokaždé jsem jednu z nich zakoupil – tentokrát Listy hetér z edice Antická knihovna (nakl. Svoboda). Koupil jsem ji samozřejmě především proto, že v mé antické knihovně schází, ale také proto, že jsem se (na přebalu) začetl do této ódy na „nejstarší řemeslo“*:
Filostratos: Tvé povolání je z nejdůležitějších
Hetéře
Prodáváš se, jako se prodává žoldnéř, a svezeš každého, kdo zaplatí, jako námořní kapitán. Pijeme z tebe jako z řek, bereme tě do rukou jako růže. Nestyď se za svou přístupnost, buď naopak hrdá na to, že jsi stále po ruce. Vždyť i voda je pro všechny, oheň nepatří je jednomu, slunce je božstvo společné celému lidstvu. Tvůj dům je chrám krásy, kdo do něho vstoupí, je kněz, kdo si v něm dává věnec na hlavu, je poutník a peníze, to jsou desátky.
Vládni poddaným k jejich radosti a nechť tě i nadále provází jejich úcta.
(s. 147, přel. Václav Bahník)
Co k tomu dodat? Tedy kromě toho, že je to úžasně neoplzlý pohled na věc, že by se to líbilo strýčku ALovi a že je vlastně docela smutné, když se Antická knihovna (vy)prodává tak lacino. Sic!