Na webových stránkách Česká škola byl zveřejněn zajímavý polemický článek obhajující koncepci centrálně hodnocených slohových prací v rámci státních maturit. Nejsem, myslím, dostatečně kompetentní, abych k tomuto problému zaujal jednoznačné stanovisko, nicméně perličky z nepovedených slohovek mě velmi pobavily. Ze čtyř z nich jsem poskládal dadaistickou báseň, jež má do Tzary sice daleko, ale třeba i tak zaujme.
SMRT KRÁSNÉ SPOLUJESKYNĚ
Vstala jsem ráno z postele…
Nevelké ruce vždy drží ukazovátko,
které občas použijí i jako rákosku.
Její laskavá povaha si dokáže podmanit
srdce dětí.
…a vyšlápla jsem levou nohou z postele…
Paní učitelka má zdánlivě malá ústa,
ale má ji dost velkou na to,
aby na nás mohla křičet!
…a pak jsem se zvedla z postele…
Naše dílo je hotové.
Doporučuji na konec naaranžovat na talíř
a přítelkyni podávat
s džusem.
…ale to jsem neměla dělat!