Jak jsem přestal kouřit

Po více než devíti měsících bez tabákového kouře si snad mohu dovolit podělit se o svou zkušenost s tím, jaké to bylo a co mi pomohlo. Třeba bude má zkušenost přínosná pro další lidi s diagnózou F17 (Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním tabáku).

Možná si nyní některý z čtenářů říká: Jaké pak poruchy duševní a poruchy chování? Kouření je jistě škodlivé, ale jen tělesně, nikoli duševně! Jenže: Pokud člověk opakovaně a nutkavě podléhá činnosti, o níž ví, že mu škodí, nechová se úplně normálně, že ne? Znám pár lidí, kteří v jisté etapě svého života podléhali nutkavému sebepoškozování (většinou formou řezání se žiletkou), a osobně si myslím, že i když jejich chování bylo také poněkud “porouchané“, nezpůsobovali si ani zdaleka tak velkou újmu na zdraví, jakou si způsobuje silný kuřák. Takže ano, závislost na tabáku je nejen fyzický, ale i duševní problém – a je vhodné, aby si to člověk přiznal. Postupme dále.

Přestal jsem s kouřením 28. července 2011 a nebylo to tak docela dobrovolné rozhodnutí. Už několik měsíců před tím jsem měl sen, v němž jsem dostal jednoznačnou instrukci, že mám kouření omezit na jednu cigaretu a jednu dýmku denně, přičemž zbytek můžu doplnit elektronickou cigaretou. Poslechl jsem tuto jednoznačnou instrukci svého nevědomí a začal jsem takto fungovat. Jenže postupně má vůle slábla, z jedné cigarety se staly dvě, pak čtyři, z jedné dýmky dvě atd., až jsem se dostal na svých obvyklých 20 – 25 balených cigaret (kouřil jsem Jávský tabák) a 2 – 3 dýmky denně. Toho 28. července jsem krátce po poledni pil kávu a zapálil si k ní cigaretu, když v tom se mi udělalo zle a to pořádně. Bušilo mi srdce, nemohl jsem dýchat, měl jsem pocit, že se dusím a cigaretový kouř mi začal nesnesitelně páchnout. Pochopil jsem, že toto je druhé a explicitnější vyjádření mého nevědomí ohledně kouření, přičemž případné třetí varování jsem raději ani nedomýšlel. Okamžitě jsem sbalil všechno, co nějak souviselo s kouřením, do igelitky a odnesl to do sklepa (skoro celý Jávský tabák jsem později dal kamarádovi bezdomovci). Mé tělo se trochu uklidnilo, ale stále mě bolelo na hrudi (pro klid duše jsem se později nechal vyšetřit, vše mám v pořádku, nebyl to infarkt či jiná vážná potíž, jen poctivá psychosomatika, jak jsem ostatně předpokládal).

Jenže: Co s abstinenčními příznaky? Když jsem před lety přestal kouřit (vydržel jsem to tehdy 4 měsíce), byly fakt mučivé, a nechtěl jsem tím procházet znovu. Nicméně elektronická cigareta nepřipadala v úvahu – kouř, respektive představa jeho vdechování, se mi natolik zhnusila, že jsem nebyl ochoten vdechovat ani tu náhražkovou nikotinovou páru. Je také třeba poznamenat, že e-cigareta není vhodný prostředek k překonání závislosti, je to harm reduction. Jako harm reduction je e-cigareta skvělá věc – uživateli škodí o mnoho řádů méně, než klasický spalovaný tabák, a okolí neškodí vůbec – ale na vlastní boj se závislostí se moc nehodí, neboť je principiálně založena na co nejvěrnější vzhledovou i funkční imitaci skutečné cigarety.

Další variantou byly různé lékárenské nikotinové přípravky. Měl jsem doma nějaké sublingvální nikotinové tablety a začal jsem s nimi. Nicméně tyhle farmaceutické produkty jsou fakt nechutně předražené. Řekl jsem si, že to zkusím se šňupacím tabákem. Už jsem s ním měl nějaké zkušenosti z doby, kdy jsem byl v nemocnici, a věděl jsem, že fyzický absťák řeší velmi dobře. A protože jsem si na toto téma leccos zjistil, věděl jsem, že existují i jiné produkty, než je všeobecně po trafikách rozšířený Red Bull. Red Bull je strašně silný, člověku po něm vyhrknou slzy do očí a většinu experimentátorů odradí. Já jsem vyzkoušel různé značky a jednoznačně u mě zvítězily ovocné tabáky Ozona. Také je třeba vědět, že šňupnutí nespočívá ve vdechnutí tabáku vší silou, ale naopak v jeho co nejpomalejším, ale stále ještě účinném vdechnutí – podobném přivonění k vínu či dobré pálence. Cílem nejsou slzy v očích a kýchání, ale těžko popsatelný příjemný pocit. A samozřejmě zahnání absťáku.

Když jsem s tím začal, šňupal jsem cca desetkrát denně. V té době jsem si na toto téma povídal s kamarádem (kuřákem), který se dočista zděsil a varoval mě, že si takto zničím sliznice a kdesi cosi. Protože však mám vlastní rozum a znalosti, věděl jsem, že abych si způsobil tento druh problémů, musel bych excesivně šňupat něco podstatně ostřejšího a jinak zbarveného, než je malinová Ozona, a i tak by to chtělo nějaká ta “léta praxe a odříkání“. Tím nechci říci, že šňupání tabáku je zdravé, to samozřejmě není – ale poplašné novinové zprávy o tom, že škodí stejně, jako cigarety, lze zamítnout už na základě prosté racionální úvahy o tom, co se v těle při tom a při onom způsobu aplikace nikotinu přibližně děje. Když si vyhledáte články na toto téma, najdete pod pompézními titulky o škodlivosti bezdýmých tabáků (a bezpečnosti farmaceutických nikotinových náhražek) nakonec obvykle konstatování jako: “Dle nedávných studií mohou tabákové výrobky mírně zvýšit riziko infarktu a mrtvice u dlouhodobých uživatelů, přestože neprodukují kouř.“ Takže ano, pokud bude člověk excesivně šňupat nebo žvýkat tabák, skutečně si může přivodit zdravotní komplikace. Nicméně přinejmenším v mém případě zjevně neplatí všude možně omílané tvrzení, že bezdýmé tabáky nepomáhají v odvykání kouření. Vtipné jsou také odpovědi na otázku, zda bezdýmé tabáky škodí méně, než kouření či nikoli: Místo jasné odpovědi se dozvíme, že také mohou způsobit rakovinu. Já jako “disclaimer“ uvedu, že bezdýmé tabáky samozřejmě nejsou zcela neškodné, a laskavý čtenář nechť sám uváží, jak to s tou škodlivostí v porovnání se šlukováním kouře je – a případně si najde nějaké seriózní studie. Za sebe mohu říci, že za tím vším brojením proti elektronickým cigaretám a bezdýmým tabákům vidím jiné motivy, než je lidské zdraví.

Tak či onak – mým cílem nebylo přejít z cigaret na pravidelné a časté šňupání tabáku, ale nenechat se ztýrat fyzickým absťákem. Postupně jsem šňupal méně a méně (aniž bych si to nějak ordinoval, prostě mé tělo toužilo po dávce nikotinu ve stále delších intervalech) a zhruba po čtyřech měsících jsem skončil na občasném užití tabáku ve chvílích, kdy jsem se potřeboval soustředit, nebo jsem na něj měl prostě chuť, což je aktuálně tak 3-4krát do týdne. Na soustředění je mimochodem opravdu dobrý, pokud se potřebuji zkoncentrovat například na nějaký náročný intelektuální úkol, je nikotin v této podobě velmi nápomocný. Na druhou stranu – a to pokládám za důležité – nefunguje mi (samozřejmě jde o moji osobní zkušenost!) jako způsob, kterak si zkrátit dlouhou chvíli, ani nepomáhá při nervozitě. Pokud mohu soudit, tak nesupluje ty funkce cigarety, které se podílejí na psychické složce závislosti.

Nyní mohu s čistým svědomím říci, že mé sliznice to přežily podle všeho ve zdraví a čich se mi zlepšil, jak je to u lidí, kteří přestali kouřit, běžné. Kdybych šňupací tabák užíval v tom množství, jako na počátku, několik let, nejspíš by se nějaké potíže dostavily, ale to se nestalo. Takže za sebe mohu říci, že se mi tento způsob zvládání fyzické složky nikotinové závislosti osvědčil, přičemž nelze opominout ani finanční stránku celé záležitosti – první měsíc jsem na úlevu od nikotinového absťáku spotřeboval zhruba dvě pětigramová balení šňupacího tabáku, což přepočteno na peníze činilo dohromady bezkonkurenčních 42Kč.

Ale podívejme se i na další aspekty nekouření. Jedním z nich je přibírání na váze. Ano, pár kilo jsem přibral, nejsem s tím úplně spokojený, ale není to nic katastrofálního. Základem pro mě je mít po ruce dostatek jablek – chutnají mi, nelezou do peněz, a nejsou to buchty.

Dále je třeba zmínit krizi. Ta se dostavila po půl roce, trvala cca 14 dní a nebylo to nic příjemného. Nebylo to už fyzické bažení, ale velmi silná psychická touha. Kouř mi najednou začal vonět a musel jsem si dávat pozor, abych nepodlehl. Cigareta – a ještě více dýmka – mi také chyběla, a občas chybí i nyní, jako odměna či jako forma relaxace. Ale vím, že kdybych podlehl, spustily by se v mém mozku procesy, jež by skončily tím, že bych začal obelhávat sám sebe a přesvědčovat se, že je to takto v pořádku, že už kouřit můžu atd. Znám to, zažil jsem to před lety. Občas závidím svátečním kuřákům, kteří dokáží mít tuto drogu pod kontrolou, ale prostě nemohu mít všechno. Tak, jako mají pijani Nohavicův alkoholický kopec, mají jej i kuřáci.

Co dodat? Vzhledem ke svému vzdělání v oblasti drogových závislostí a především praxi spočívající v terapeutické práci se závislými na alkoholu vím, že neexistuje (ovšemže s výjimkou smrti) žádné jisté “už nikdy“, a že ti, kdo se nejvíce holedbají silou své vůle, recidivují obvykle nejdříve. Nevím, co bude za měsíc, za rok, za deset let… – důležité je, co je teď, a teď nekouřím a je to fajn.


pozn.: Autor tohoto článku na svou čest prohlašuje, že není placen žádným výrobcem nebo distributorem šňupacích tabáků.

Advertisements

komentářů 10

Filed under Terapie závislostí

10 responses to “Jak jsem přestal kouřit

  1. taky nekouřímJá jsem s tím, Kojote, sekla rázně před 10 lety, ale pokoušela jsem se o to celý život. Přestala jsem naráz a od té doby mám klid, neměla jsem ani abstinenční příznaky a k cigaretám mám absolutně lhostejný vztah. Jako k něčemu, co jsem definitivně zavrhla. Domnívám se, že mi jednoznačně pomohl homeopatická pilulka, ta na celkovou konstituci člověka, z celostní mediciny, ne nějaká speciální ůprotinikotinová". Když mi byla nabídnuta, tak nějak vlažně jsem si jí vzala a nevěřila – v ní ani v svoji vůli. No a zřejmě na tom něco bude. Od té doby mám klid. Považuji to za zázrak. Tak se drž!

  2. Ono nejde ani tak o to, jestli kouření škodí kuřákovi, který kouří, protože chce, ale o to, že škodí nekuřákovi, který s tím kuřákem musí chtě nechtě kouřit také. Zdravotní aspekty jsou u kouření až na druhém místě, primární jsou aspekty sociální: kouření je agrese a krádež veřejného prostoru. Proto se spíše než "gratuluji" sluší říct "díky".

  3. @Tribun: Nicméně toto platí do značné míry i o automobilistech 😉 Osobně si myslím, že existuje nějaký usnutečnitelný konsensus, který by vedl k uspokojivému soužití kuřáků a nekuřáků, ale hrozně se to dnes hrotí. Například ta snaha zakázat i užívání elektronických cigaret mě fakt zvedla ze židle. Další aspekt jsou třeba vodní dýmky v čajovnách, které drtivé většině nekuřáků nevadí (a těch pár, kterým ano, může využí bezpočet jiných čajoven) atd.

  4. @zuzi: To je u každého jiné, u mě měly abstinenční příznaky vždy podobu fyzických bolestí, silného krvácení z dásní, záchvatů zimnice a podobně.

  5. martiXXX

    já nejsem závislý na cigaretách…ale denně mám večer svá dvě piva……..a na to se těším celý den…je to změněný stav vědomí co nám dávají drogy….následně dojde zase k propadu nálady…duchovní učitelé sice alkohol moc nedoporučují….protože prý člověka táhne spíše dolů…..:-)

  6. @martiXXX: Nu, pravidelné dvě standardizované skleníčky alkoholu denně v zásadě mohou vyvolat závislost, ale nijak ohrožující chování to asi není. A drogy a duchovno – na tohle téma říkají různí lidé různé věci, já si myslím, že v určité etapě cesty mohou být přínosem, zvláště pokud se tak děje pod vedením někoho kompetentního, ale jde to i bez toho. Jakékoli látky měnící psychiku, jsou ošementné.

  7. 7 let bezPřestali jsme tehdy společně s partnerkou, ona byla těhotná a šlo jí to samo, se mnou horší, fyzický i psychický absťák, no děs. dokonce podle psychotestů jsem měl depresi. A doteď mě ta chuť přepadá. Až se dozvím, že mám nevyléčitelnýho raka nebo něco, asi zas začnu. zdar a sílu všem

  8. Ano, je to tak. Tak, jako neexistují vyléčení alkoholici, ale jen abstinující alkoholici, totéž platí i o kouření a jiných závislostech (o některých méně).

  9. Tak to je síla, Kojote, asi jsi kouřil s plnou vervou a zaujetím a já s tím ty roky jen tak koketovala 🙂

  10. Ano, s vervou, to je přesné. Fyzicky i psychicky závislý. Mimochodem: To, jak moc je kuřák závislý fyzicky, se pozná podle toho, kdy si dá první cigaretu a kdy nejvíc kouří. Fyzicky závislý kuřák si zapálí krátce po probuzení, často i před snídaní, pokud vůbec snídá, a dá si těch cigaret několik. Pak už kouří méně, samozřejmě pokud nejde do hospody nebo si nepovídá s jiným kuřákem, to se pak frekvence rychle zvyšuje.